Kapitoly článku:
Uvnitř téměř revoluce
K prostoru pro cestující je velmi dobrý přístup rozměrnými dveřmi, vlivem vyšší polohy sedadel se do Peugeotu také lépe nastupuje. Konstrukce umožňuje vzpřímenější sezení s více pokrčenýma nohama, pasažéři mají vzhledem ke kategorii dostatek prostoru ve všech směrech. Sedadla jsou oproti starším Peugeotům výrazně pohodlnější a tužší a v zatáčkách poskytují potřebnou oporu. Odkládací prostory jsou takřka všude, včetně všech dveří, prostorů před řadicí pákou a vedle ruční brzdy či ve středové loketní opěře. Kvalita použitých obkladových a potahových materiálů je na slušné úrovni, podobně jako jejich zpracování, posun vpřed oproti minulé generaci je významný. Na nerovnostech se však občas ozývaly rušivé zvuky zejména z předních dveří a okolí přístrojového štítu. Skutečně pozoruhodným prvkem zkoušeného vozu byla jeho prosklená střecha. Zcela plynule navazuje na čelní okno a je vyrobena ze zatmaveného skla, které omezuje přehřívání interiéru. Pokud však máte výhledu na oblohu dost, stačí zmáčknout tlačítko vedle ruční brzdy a elektricky se odkudsi zezadu zatáhne roleta. Upřímně řečeno, během testu jsme ji příliš nevyužívali a nechávali jsme se unášet příjemnou vzdušností. O dotaženosti tohoto prvku vypovídá skutečnost, že ani při velmi vysokých rychlostech neproniká skrze velké okno do interiéru výraznější aerodynamický hluk.
Zavazadlový prostor je celkem dobře přístupný, pouze jeho nákladová hrana je vysoko nad zemí. Jeho šířka není příliš omezena zadními podběhy, po stranách najdeme schránky, věšáčky a další doplňky, usnadňující přepravu drobnějších předmětů. Jeho základní objem lze samozřejmě po vyklopení zadních sedáků vpřed rozšířit sklápěním nestejně dělených opěradel. Vzniklá plocha pak sice postrádá schodek, ale opěradla nelze složit zcela do roviny. Manipulaci s nimi usnadňují zasouvatelné opěrky hlav.
Pracoviště řidiče
Ti, kdo znají Peugeoty z posledních let, se budou za volantem cítit jako doma. Příslušnost ke značce prozrazuje rozvržení středové konzole, ale také třeba páčky pod volantem včetně ovladače rádia, které jsou beze změn převzaty z předchozích řad s šestkou a sedmičkou na konci číselného kódu. Přístrojový štít je tvořen čtyřmi samostatnými „budíky“. Každý z nich je kryt vlastním plochým sklem, které se při ostřejším světle nepříjemně leskne a ztěžuje výhled na přístroje. Mezi dominantními tachometrem a otáčkoměrem nelezly své místo část kontrolek a digitální počítadla ujeté vzdálenosti. Chromované rámečky jsou použity také v obložení kulatých výdechů ventilační soustavy. Okna ve všech dveřích se spouští jednodotykově. Volant je i přes svůj větší průměr dostatečně tlustý a padne do ruky.
Na horním okraji středové konzole se nachází velký displej. Slouží k zobrazování řady údajů včetně palubního počítače, data, hodin a vnější teploty nebo audiosoustavy, prostřednictvím tohoto displeje lze nastavovat také palubní funkce včetně zamykání dveří po rozjetí, komunikačního jazyka nebo měrných jednotek. Listovat jím lze pomocí tlačítka na konci pravé páčky pod volantem, ačkoli volba jednotlivých módů se provádí poněkud nešikovně tlačítkem přímo na panelu rádia. Nad rádiem se nachází tlačítko deaktivace stabilizačního systému ESP, pod ním pak otevřená schránka a ještě níže jsou velmi jednoduché a přehledné ovladače ventilační, topné a klimatizační jednotky. Celkově lze konfiguraci interiéru považovat z hlediska ergonomie za zdařilou. Potíž jsme však během testu měli s nalezením ideální polohy za volantem. Ačkoli ten je spolu se sedadlem všestranně nastavitelný, zdály se nám pedály situovány příliš blízko nohám řidiče, což vyžadovalo i v případě řidičů běžného vzrůstu posouvat sedadlo příliš vzad, což pak zhoršovalo výhled z vozu směrem vpřed a zbytečně obtěžovalo cestující vzadu. Spojkový pedál byl navíc příliš blízko odkládací plochy pro levou nohu a řidič zvláště ve větších botách míval potíže s došlapováním k podlaze.
