Není moc typičtějších crossoverů než Peugeot 3008. Vyzkoušeli jsme nejdražší verzi s nejsilnějším turbodieselem a automatem.
Kapitoly článku:
Když jsem se začal zajímat o Peugeot 3008, zalíbilo se mi už místo jeho světové premiéry - chorvatský Dubrovnik. Kdo z vás to má, chtělo by se říct po paroubkovsku. Podobně originální je koncepce celého auta a originalita se dneska vysoce cení, což potvrzují velmi dobré prodeje loňské novinky. Mohu jen svými lovy zpapouškovat závěry svých kolegů z jiných periodik, totiž že boubelatý Peugeot je opravdu jen těžko někam zařaditelný. V zásadě vykazuje stěžejní znaky „empévéčka“, k tomu ale přihazuje špetku esencí SUV i běžných osobáků.
Vždycky, když někde zaslechnu nebo zahlédnu slovo crossover, vytane mi na mysl bodrá postava Zdeňka Srstky, kterak láskyplně referuje o kladných vlastnostech některého z křížených chovanců útulků pro psy. V tomto případě, ale všechna ironie stranou, neboť marně lovím v paměti, kdo z konkurentů by měl v rukávu něco podobného. Peugeot se v tomto směru překvapivě vžil do běžné role svého koncernového kolegy (Citroën) z PSA, který běžně platí za lídra v produkci nekonvenčně pojatých vozidel všeho duhu.
Prvoplánová image 3008-ičky tedy funguje na jedničku, jenže bez kvalitního základu by to nešlo. Našemu tradičnímu týdennímu „teroru“ jsme proto podrobili špičkové provedení s dvoulitrovým turbodieselem a nově nabízeným šestistupňovým automatem.
Design opravdu neosloví každého
Nedávno jsem testoval kupátko RCZ, takže o jedničce v hitparádě nejzajímavějších Peugeotů mám jasno. Avšak nebýt toho, volím nejspíš bez uzardění 3008. Tohle auto má prostě svoje ne úplně racionálně vysvětlitelné kouzlo, které zabírá zejména při osobním setkání. Podobným stylem na mě působila třeba vizáž Hondy CR-V.
Boubelatého francouzského křížence sice asi málokdo označí za vyloženě líbivého, snad nikoho ale nenechá chladným a o to jde. Ačkoliv se 3008 nepředstavil před až tak dlouhou dobou, se svými firemními současníky toho (co se charakteristických znaků týče), má jen málo společného. Vskutku originální předek by svými základními tvary mohl u někoho vyvolat reminiscenci na stejnou partii extravagantního Renaltu Vel Satis, Peugeot je ale vyšší a především na odiv cení svoji obří zamřížovanou lví tlamu. Charakteristické je pro 3008 rovněž mohutné spodní oplastování evokující silácký dojem auta do přírody. Přibližně v úrovni poloviny podběhů na krátkou kapotu navazuje dlouhatánské zakřivené čelní sklo, jehož oblouk uvozuje horní obrysy prostoru pro posádku.
Zajímavý pohled je na něj hlavně z boku, kde vynikne ona neklidná nejednoznačnost auta. Když bych si odmyslel velkou výšku karoserie (1 625 mm) umocněnou nižšími okny, vypadal by náš velký-malý míšenec jako běžný hatchback - jak by také ne, když stojí na podvozku „třistaosmičky“. Jenže takhle to není, takže MPV nebo SUV na malých kolech? Těžko říct, 3008 má trochu z obojího. Chlapáckému dojmu přispívají i pěkně nakynuté podběhy.
Korpulentní pozadí by moc krásy neprobralo, nebýt nápaditého tvaru koncových světel, které intenzivně prozařují LED diody. Černě lakovaný (nebo spíš nelakovaný) spodek nárazníku hraje jasně na praktickou notu, dobře viditelná je taky spára mezi oběma díly zadních dveří.
Směsice stylů i uvnitř
Zevnějšek 3008 je mnohoznačný, ale neméně roztodivných dojmů zažijete i uvnitř. Stačí si sednout za volant a trochu se rozhlédnout. Pohled je to totiž opravdu nezvyklý. Na jednu stranu máte dobrý výhled do okolí typický pro vysoký pseudoteréňák, na druhou stranu vás sportovně natěsno obklopuje přístrojová deska a masivní středový panel skloněný v podobném úhlu jako u vzpomínaného RCZ. Ten pak plynule přechází do neméně masivního „tunelu“ mezi sedadly.
Přístrojová deska se francouzským soudruhům opravdu nadmíru vyvedla. Kaplička se dvěma velkými tubusy tachometru a otáčkoměru je velice přehledná, věci ale škodí její vysoko čnící stínítko, které v některých situacích omezuje výhled ven. Rovněž soulad s nastavením volantu není optimální - pakliže jste zvyklí spíš na jeho dolní polohu, horní třetiny stupnic vám zůstanou skryty za tlustým věncem, zvláště pokud i sedačku máte v dolní poloze.
Dále doprava následuje dramatické klesání nad vkusnými hranatými výdechy topení, pod nimiž mají své místo „letecká“ seřizovací tlačítka head-up displeje. Ten se vysouvá zpoza kapličky těsně před předním sklem a svojí formou čtvercového zrcátka s digitálními číslicemi ze všeho nejvíc připomíná zaměřovač ve vojenské stíhačce. I přes bohaté možnosti seřízení displeje se mi však zdálo, že zobrazované údaje v citelné míře narušují řidiči jeho „vizír“ a od jeho dalšího užívání jsem upustil. Tahle vychytávka každopádně spolupracuje s adaptivním tempomatem Distance alert, který v rozmezí 50 - 170 km/h hlídá bezpečný rozestup od auta jedoucího před vámi.
Rádio i topení jsou v klasické konfigruaci a lá Peugeot - varianta bez vestavěné navigace, takže docela přehledné. To platí i o displeji rádia a ovládání informačního systému s displejem mezi hlavními budíky. Potíž jsem tradičně měl jen se štelováním rádia páčkou pod volantem. Poněkud zákeřné je umístění tlačítka elektrické parkovací brzdy na středovém tunelu - kdo si za jízdy rád jen tak podrnkává rukou, může o něj nevědomky zavadit a nemalé nepříjemnosti jsou rázem na světě.
Kožená sedadla špičkové výbavy Premium Pack (a nejen té) mají oslnivou tloušťku, která se běžně vidí u mnohem dražších aut a zejména vpředu se v těchto křeslech sedí opravdu královsky. Jediná výtka k sezení je spojená s oním sportovním dojmem, že vás auto dokonale obtéká, neboť řidičovo koleno se nepříjemně často tře o přístrojovku. Tento neduh nám odkryl neduh další, který u auta s 15 000 najetými kilometry vůbec nepotěšil. Zjevně křehčí plasty v okolí voliče šaltpáky, totiž tu a tam vydávaly nepříjemný praskavý zvuk, a něco podobného bylo na větších nerovnostech slyšet i odkudsi z okolí B sloupku. Naopak pozitivní, jakkoli estetickou nadstavbou je bezesporu celoprosklená panoramatická střecha s elektrickým posunováním roletky.
Fakt, že je 3008 především praktické auto, příchozí vyčte z mnoha účelných detailů. Předně jsou zde mraky všemožných odkládacích prostor, z nichž za zmínku rozhodně stojí obří schrána pod loketní opěrkou mezi předními sedadly, velké zavírací úložiště pod volantem nebo objemné konspirační schránky pod nohami zadních cestujících. V případě našeho auta byla druhá řada sedadel opravdovým multimediálním rájem díky dvěma 7“ displejům umístěným zezadu v opěrkách předních sedadel, které jsou zrakům zvědavců za normálních okolností skryty fešným koženým překryvem podhlavníku. Součástí výbavy je i obligátní dvojice kvalitních sluchátek s bluetooth rozhraním, takže vaše sotva náctileté ratolesti mohou být nerušeně hypnotizovány sledováním neslušného filmu, zatímco si myslíte, že jsou zabrány do nějakého veselého „animáče“. Záclonky v bočních oknech jim umožní takřka dokonalou iluzi ztemnělého kina. Místa na šířku je vzadu habaděj, před koleny přiměřeně, ale pokud máte nad 185 cm určitě budete hlavou chvílemi brousit strop a nelehké je pak i nastupování.
Přístup do kufru potěší dvoudílnými dveřmi, přičemž na spodní menší díl můžete ve dvojici se svým macatým kamarádem zasednout a pod přístřeškem horního dílu v klidu posvačit - nosnost je 200 kg. Hlavním pozitivem je ale samozřejmě velmi snadné nakládání. Základní objem čítá pravidelných 432 litrů, sklopením asymetrických opěradel je ale možné jeho velikost expandovat až na 1241 litrů. Šikovné je i trojité dno nebo průvlak na dlouhé předměty pod loketní opěrkou zadních sedadel.
