Kapitoly článku:
Elegantní design praktické karoserie
Design a ergonomie interiér
Podélný a příčný prostor
Odhlučnění
Komfortní a ovladatelný podvozek
Přesné a komunikativní řízení
Živý a úsporný turbodiesel
Rozumné ceny
Málo místa na hlavu pro zadní cestující
Špatně řešené otevírání pátých dveří
Mezery v kvalitě zpracování interiéru
9 /10
Opel Insignia letos ve své druhé generaci přišel na trh s velkým odhodláním. Už minulá generace platila za povedený vůz, který spousty zákazníků přebral třeba Volkswagenu či Fordu.
Novinka chce zaujmou receptem, který se nám zamlouvá. Je už na první pohled nižší a lehčí, což dokazuje i ručička na váze. Karoserie jsou nyní na výběr dvě. Klasický sedan zmizel, a tak je na výběr pouze mezi liftbackem Grand Sport a kombi Sports Tourer.
Už na úvod prozradíme, že nás novinka dokázala přesvědčit o tom, že je jedním z nejlepších vozů mainstreamové střední třídy. Otestovali jsme vůz ve výbavě Innovation s dieselovým dvoulitrem a manuální převodovkou. Toto je pět důvodů, proč novou insignii řadíme tak vysoko:
1. Je to elegán...
Insignii to ve druhém vydání opravdu sluší. Na první pohled zaujme nízká silueta, která připomíná spíše čtyřdveřová kupé, jakkoli si toto moderní označení protiřečí. Opelu se podařilo vměstnat své typické prvky jako třeba bumerangový světelný podpis do líbivého celku.
Detaily jako výrazný hřebínek na kapotě dojem jen umocňují. Jen zvolená kombinace ledovcově modré barvy a zvláštního designu osmnáctipalcových disků, které na první pohled ani nevypadají jako originální, se nám tolik nelíbila. Zato když jsme spatřili tmavě lakovaný kus na dvacetipalcových kolech a s doplňky OPC line...
2. ...přitom opravdu praktický
Stylová karoserie, která navíc není alternativou k sedanu, ale její náhradou. Ale co praktičnost? I přes svažitou střechu a splývavé tvary nízké karoserie se insignii daří i v tomto směru. Je to totiž stále liftback, který nabídne velkorysý přístup do zavazadelníku o objemu 490 litrů.
Snižující se střecha ale stejně omezuje prostor pro hlavu na zadních sedadlech, i když možná méně, než si myslíte. Pokud budou vzadu sedět dlouháni, lépe poslouží kombi. Pokud ale zrovna stěhovák nepotřebujete, insignia dokonale splní dvojí roli reprezentativního manažerského vozu a praktického rodinného dostavníku. V podélném a příčném prostoru je pro pasažéry ve druhé řadě jednou z nejvíce velkorysých voleb.
Jen otevírání zavazadelníku není zrovna dokonalé. Pojistku lze odjistit stisknutím loga automobilky, což je chytré, ale místo toho, aby se poté víko otevřelo, jak je tomu u sedanů nebo v případě příplatkového elektrického otevírání, jen velmi mírně povyskočí. Vždy se tak umažete, když následně víko otevíráte. Při jeho zavírání navíc musíte použít více síly, než by se k vozu této kategorie hodilo.
3. Nabídne pocit jako ze sportovního sedanu...
Pojďme konečně za volant. Tady je totiž opravdu příjemně. Sedí se nízko a ihned nacházíme pozici za volantem, která připomíná spíše vozy s klasickou koncepcí. Sedí se o tři centimetry níž než u předchůdce. Nízké prosklení, natočená přístrojovka k řidiči a posez dává posádce pocit jako ve sportovním prémiovém sedanu.
Design palubní desky pokračuje v tom, co Opel aplikuje už dvě generace. Materiály jsou měkčené a hezky strukturované. Ačkoli slícování vypadá na první pohled precizně, za kvalitní kabinu označit nemůžeme. To z důvodu častého skřípání a cvakání plastů na několika místech zároveň, nejvíce snad plastu kolem sloupku volantu a vrchu palubky. Novinářská auta sice mají těžký život a tento kousek byl jeden z nejstarších ve flotile, ale kdyby jen šlo o problém jednoho plastu...
Infotainment je rychlý a kvalitní, jen zobrazení navigace není přehledné a grafika by si zasloužila modernizaci. Chod veškerých tlačítek včetně klimatizace je ale precizní. Přístrojový panel je zdařilou kombinací analogových ukazatelů s displejem. Digitálním kokpitům se ale nevyrovná. Pochválit můžeme komfortní a široce nastavitelná sedadla s prodlužovacím sedákem.
4. ...a ani po rozjetí opravdu nezklame
V oblasti motorů je pro novou insignii nejpodstatnější motor 1.5 Turbo, který nahradil starší zážehové jednotky s turbem o objemu 1,4 a 1,6 litru. My jsme ale vyzkoušeli vznětovou manažerskou klasiku. Dvoulitrový turbodiesel s výkonem 170 koní už figuroval v předchozí generaci.
Celkové lepší odhlučnění se projevilo i ve vnímané kultivovanosti jednotky. Motor se sbírá už od nízkých otáček a subjektivně působí o poznání silněji, než emisně dost utlumené jednotky stejné kubatury u konkurence, a to i když často nabídnou větší nominální výkon. Spotřebu není problém v kombinovaném režimu udržet pod sedmi litry na sto kilometrů.
Manuální převodovka má delší dráhy, ale je přesná. Zpřevodování nízkých stupňů však vyžaduje zvyk. Na dvojku totiž auto nepopojíždí, ale po puštění spojky se už docela rychle rozjede. V rychlosti 130 km/h motor na šestku točí lehce přes 2 000 otáček a jeví se nám jako ideální volba pro dlouhé dálniční přesuny.
Právě takový způsob používání insignii dokonale sedí. Je to jedno z nejstabilnějších aut ve třídě, což cestování na dlouhé vzdálenosti velmi ulehčuje.Testovaný kus byl vybaven podvozkem FlexRide. Krom standardního režimu lze zvolit ještě Tour a Sport. Neumíme si však představit situaci, kdy bychom pravidelně jezdili na "Tour".
Tehdy jakoby se tlumiče odporoučely a vůz jel jen na pružinách. Kolíbá se natolik, že i při uvolněné jízdě raději zvolíte standardní režim. I v tom se však auto stále jemně pohupuje. Insignia je vážně komfortním vozem a i přes toto svérázné nastavení kola nikdy netlučou do dorazů - to je známka tuhé karoserie a precizního naladění.
Ani v režimu Sport není auto přehnaně tvrdé a získá spíše na jistotě, kterou dodá i přesné a relativně komunikativní řízení. Na zakroucených okreskách auto působí lehce - vždyť v závislosti na motorizaci mezigeneračně shodilo až 175 kilogramů.
5. Cenovka není zbytečně ambiciózní
Při testování se nám na mysl neustále dral Volkswagen Arteon. Nízká silueta, hodně podelného prostoru, praktické řešení interiéru... To jsou atributy, které oba vozy přibližují. Arteon možná podle Volkswagenu patří minimálně o půl třídy výš, ale jízdně či v odhlučnění jej insignia předčí.
Navíc je o poznání levnější. Základní model s motorem 1.5 Turbo o výkonu 140 koní se šestistupňovou manuální převodovkou vyjde na 569 900 korun. Základním dieselem budiž 1.6 CDTI za 629 900 korun. I ty nejvýkonnější motorizace a nejbohatší výbavy se však vejdou do milionu korun. I takový zážehový dvoulitr s 280 koni, pohon všech čtyř kol s lamelovými spojkami, osmistupňovým automatem a plnou výbavou se stále vejde do šesti cifer.
Závěr: Bezchybný není, ale to podstatné zvládá famózně
Druhá generace Opelu Insignia nabídne neotřelý design, je praktická, má moderní výbavu a hlavně skvěle jezdí. Odhlučněním, jistými jízdními vlastnostmi a komfortem jízdy by se směle mohl zařadit o třídu výše. Tam naštěstí nepatří cenovkou.
Negativem budiž méně místa na hlavu pro zadní pasažéry nebo nepříliš praktické otevírání zavazadelníku. Možná grafika a přehlednost navigace by mohla být lepší a některé plasty lépe slícované. Ale dál už na staronového zástupce střední třídy nic špatného nenajdeme.
Naše další poznatky z testování si prohlédněte ve fotogalerii:
