Kapitoly článku:
Za volantem
V mezích daných segmentem kompaktů potěší kůží potažený volant s věncem o proměnlivé tloušťce a ovladači audiosoustavy a palubního počítače po stranách jeho středu. Přístrojový štít je přehledný a vévodí mu velké stupinice tachometru a přičleněného otáčkoměru, doplněné po stranách palivoměrem a teploměrem chladicí kapaliny. O době vzniku vozu napovídají poněkud „gumově“ chodící páčky pod volantem, jež se ale naštěstí vyhnuly éře namačkávacích segmentů. Vnější osvětlení včetně regulace sklonu hlavních světlometů a intenzity podsvícení palubní desky jsou vlevo od volantu.
V horní části středové konzole se nachází přehledný a rozměrný displej palubního počítače, který zobrazuje též údaje teploměru nebo audiosoustavy. Středová konzole samotná pak nese ovladače rádia a ventilace, ovšem s politováním musíme konstatovat, že až do konce našeho testu jsme se v jejich ovládání nezorientovali natolik, jak bychom si přáli, nemluvě o podivně značených tlačítcích na volantu, jimiž jsme bez přímého úmyslu průběžně nulovali palubní počítač...
Na silnici
Opel Meriva se v dnešním provozu neztratí, ocenili jsme kvalitní výhled okolo vozu a praktickou blízkost kontrolních a ovládacích prvků. Ani průběžné inovace však běhu času nezabrání. Kvůli tomu je motor ve vyšších otáčkách poněkud hlučnější (díky tomu jej ale přesněji vnímáte), řazení s delšími drahami nepřesnější a elektrohydraulické řízení jaksi gumovější. Během normální jízdy si na nedostatek kontaktu s vozovkou zvyknete, nicméně pohasínání světel při parkování na řidiče působí dosti depresivně.
Motor běží poměrně kulitvovaně a posádku neobtěžuje nadměrnými vibracemi. S ohledem na danou kategorii příjemně překvapí cestování po dálnici, kde vás díky dlouhému rozvoru u Merivy potěší směrová stabilita, když motor „točí“ při 130 km/h přijatelných 3 400 ot./min., postrachem se tak stávají jen poryvy bočního větru, přičemž ploché boky působí jako nějaká plachta. Charakteristika motoru předurčuje Merivu osazenou touto jednotkou k slušnému zátahu v nízkých a středních otáčkách, ale pro pořádnou akceleraci budete muset více podřazovat.
Pérování je tužší a v zatáčkách vůz „šmatlá“ spíše kvůli malým malým kolům, jež se projevují i v citelné nedotáčivosti, náklony karosérie přitom nejsou nijak výrazné. Aerodynamický hluk není nikterak znatelný, Meriva je proto kupodivu kvalitním cestvním vozem i na delší jízdy, nicméně žádný sporťák nečekjte, přednosti Merivy jsou zkrátka jinde.
A vystupujeme
Testovaný Opel Meriva zcela naplnil naše očekávání. I přes ně překvapil nezvyklou variabilitou zadní části interiéru, ale též slušnými jízdními vlastnostmi dokonce i na dálnici. Za volantem tohoto vozu jsme urazili během několika dní více než 1 000 km v nejrůznějších provozních podmínkách, přičemž se nikde neprojevily výrazné slabiny.
Naopak se potvrdila pověst motorů Ecotec coby velmi hospodárných agregátů. Ve městě a na dálnici jsme s vozem jezdili v průměru do 8 l/100 km, na vesnických silnicicích jsme se bez potíží dostávali pod hranici 6 l/100 km.
I přes svoji letitou konstrukci je pel Meriva stále zajímavou alternativou pro řadu motoristů včetně těch, kteří pokukují po hvězdě prodejů Ford Fusion, jenž ale podobná kouzla se zadními sedadly a zavazadelníkem neumožňuje. Kombinace použitého motoru a výbavy se nám zdála v porovnání s pořizovací cenou optimální.
Vůz k testu zapůjčilo brněnské dealerství Opelu (www.renocar.com)