Kapitoly článku:
Skoro jako po kolejích
Samotné dojmy z jízdy jsou determinovány již názvem kombi provedení Insignie - Sports Tourer. Jak shledáno v úvodu, testovaný exemplář disponoval obřími koly, takže i v režimu Tour se jízda po nerovnostech vyznačovala poměrně tvrdou i když houpavější charakteristikou, při přejezdech zákeřných příčných nerovností byly někdy cítit i velmi nepěkné tupé rázy do podvozku. Za krásu se holt musí trpět.
Co se ve městě jevilo jako nevýhoda, změnilo se v devízu na křivolakých silničkách s dobrým povrchem. Stačí jen příslušným tlačítkem zvolit režim Sport, řízení příjemně ztuhne a stane se strmějším, akcelerátor reaguje o poznání výrazněji a zpevňovací kůrou přirozeně projde i podvozek. V našem případě byl vůz navíc obut do vynikajících pneumatik GoodYear Eagle F1 o rozměru 245/40 R19, které se k povrchu vozovky doslova přisály. Řeknu vám, že „utrhnout“ auto za takovéto konfigurace z kvalitní vozovky je ve většině jízdních situacích téměř nemožné a když už se tak náhodou stane, ESP nemá s umravněním příslibu nedotáčivého smyku mnoho práce. Protiprokluz musí ke slovu přijít nepatrně častěji vzhledem k razantnímu nástupu turbodmychadla, ale ke sportovnímu naturelu auta se tento chlapácký projev síly jaksi hodí. Opakuji ale, že skutečně velkou zásluhu na výborné trakci mělo výborné obutí.
Stabilitě vozu za mezních podmínek tedy náleží absolutorium, ani na horších površích se nemusíte ze strany podvozku obávat nějakých nepředložeností, jen to tvrdší odpružení musíte skousnout, ale vězte, že při vědomí sportovních možností vozu to zase tolik nebolí. Jak už jsem napsal výše, hluk pronikající do kabiny od motoru i podvozku je opravdu minimální a to při libovolné rychlosti, snad jen v maximálních 220 už to okolo trochu více sviští. V této souvislosti mě napadá, že kdyby snad jednou nějaký ruský velmož dal dohromady slušnou kupičku dobře vypraných rublů a dal vybudovat transsibiřskou dálnici Moskva - Vladivostok, vystoupil bych po 9 300 kilometrové jízdě a osmihodinovém časovém posunu u Tichého oceánu svěží jako rybka a s místním dealerem vozů Opel zapředl nad lihovinou fundovanou debatu o vynikajícím komfortu Insignie při cestách na dlouhé vzdálenosti. Jen pro ilustraci, na šestku točí motor ve 160 km/hod pouhých 3.500 otáček.
Do města se tento praktický sportovec hodí o něco méně a to nejen vinou tvrdšího pérování. Při častých rozjezdech je zmiňovaná potřeba citlivého zacházení se spojkou a plynem poněkud otravná a orientace o okrajích karoserie také není nejlepší. Parkování alespoň trochu usnadní pozorný asistent, ale pozor na vyčnívající ráfky. Málem bych zapomněl na brzdy, které jsou skutečně vynikající a těžký vůz dokáží opakovaně zastavit v nadprůměrně krátkém čase. K jejich citlivému dávkování napomáhá též přiměřeně dlouhý chod brzdového pedálu.
Nejen estetický dojem
Opel se s Insignií Sports Tourer vydal pro sebe zatím neprobádanou cestou upřednostnění designových kvalit před praktickou stránkou věci. Názor na tento krok si udělejte sami, ale takový je dnes automobilismus a pokud Opel nechtěl předem vzdát boj o zákazníka s „Šestkou“ či Accordem, jeví se takový krok i jako existenciální nutnost. O tom, že je Insignia jednoznačně nejpovedenější auto od Opela za poslední dvě dekády, nelze pochybovat.
Přesto nelze Insignii upřít celou řadu funkčních předností. Boduje výbornými jízdními vlastnostmi, luxusním stylovým interiérem s dokonalými sportovními sedačkami. To vše dohromady garantuje především vysokou kvalitu jízdy - jako sporťák vás Insignia asi nenadchne, jako pohodný kočár na rozbité okresky zřejmě také ne, ale jako rychlý cesťák schopný s naprostou samozřejmostí polykat stovky nejen dálničních kilometrů nepochybně ano.
Minusová znaménka souvisí především s nepraktickými vlivy uhrančivých linií karoserie a zbytečně vysokou hmotností, která v našem případě snižovala hodnotu jinak povedené přeplňované jednotky skromného objemu.
Samotné pohonné ústrojí testovaného auta přitom není jen záležitostí pro dynamicky založené individualisty, kteří nehledí na spotřebu, svou kultivovaností a tichým projevem se významným způsbem podílí na vysoké kvalitě jízdy. Je nasnadě, že typický český zákazník zvolí raději dvoulitrový turbodiesel, jenže kvality jízdy daná propracovaným zbytkem vozu s ním jako mávnutím kouzelného proutku vyprchá. Motor CDTI v Insignii nepatří k nejtišším ani nejkultivovanějším a pokud si chcete užít vysokou úroveň Insignie nejen na místě, ale i za jízdy, je benzin nutnou volbou. Dieselové alternativy jsou navíc těžké a jsou do značné míry devastující i pro vyvážené jízdní vlastnosti. Obětovat významnou část kvality jízdy pro ušetřený litr spotřebovaného paliva se zde nevyplatí - kultivovanost Insignie si zaslouží kultivovaný motor a její povedený podvozek nepřetíženou přední nápravu...
Pokud zvolíte motor 1,6 Turbo, pak za nejdelší kombi ve střední třídě zaplatíte v případě v testované výbavě Sport s Family paketem základních 795 900,- Kč, což je v případě modelu stojícího v hierarchii zavedené značky nejvýše férová nabídka.
Cena v základním provedení (Insignia Sports Tourer Insignia 1,6): 584 900 Kč
Cena v základním testovaném provedení (Insignia Sports Tourer Edition 1,6 Turbo): 734 900 Kč
Cena v testovaném provedení (Insignia Sports Tourer Sport Family 1,6 Turbo): 784 900 Kč
