TEST Opel Insignia Country Tourer 2.0 CDTi 4x4: Poslední opravdový Opel

Po převzetí značky Opel koncernem PSA přišla řada modelů, které už technicky nemají s vozy s bleskem ve znaku moc společného. Insignia je ale jiná – je totiž poslední pravý Opel.
Seznam kapitol
  1. Úvod, dojem, interiér
  2. Motor, jízda, závěr
  3. Kompletní fotogalerie
Radosti
Perfektně odlučněná kabina
Silný a kultivovaný motor
Chování pohonu všech kol
Komfortní podvozek
Spotřeba paliva
Starosti
Zastarale vypadající infotainment
Malá světlá výška
Absence třízónové klimatizace
Méně přesné řazení
9  /10
Pokračování testu
Fotogalerie60 fotografií
DSC_0174.JPG DSC_0181.JPG DSC_0188.JPG

Automobilka Opel v poslední době nezahálí a lifruje na trh jeden model za druhým, ty ale nejsou tak úplně její. Crossland X, Grandland X, a dokonce i nejnovější Combo Life jsou postaveny na základech původem od PSA, což je zejména u posledního zmíněného vozu zřejmé už na první pohled.

Rozšiřuje se obecná pravda, že posledním opravdovým, nefalšovaným Opelem, je Insignia, proti čemuž vlastně nelze vůbec nic říci. Kdekdo si mohl myslet, že její techniku využije nová generace Peugeotu 508, jenže to se nakonec nestalo. Stojí na platformě EMP2, a až jednou přijde s pohonem všech kol, bude to hybrid.

Druhá generace Opelu Insignia je na našem trhu už téměř rok. Liftback s označením Grand Sport dorazil jako první, v létě následovalo kombi Sports Tourer, a toto duo nakonec doplnila oplastovaná verze Country Tourer. V rámci modelu se nejedná o nic nového, všechny tři verze mají svou tradici, že by ale více ochranných plastů karoserie předurčovalo Insignii pro jízdu v terénu, říci nelze. Jde pouze o módní styl a prvořadým cílem je stále nanejvýš komfortní dálková přeprava po zpevněných silnicích.

Opel Insignia může mít lak za 165.000 Kč. V čem je tak výjimečný?

Opel Insignia může mít lak za 165.000 Kč. V čem je tak výjimečný?

Minulou generaci Opelu Insignia jsem měl fakt rád. I přes všechny její mouchy související s povrzávajícím interiérem už u mírně ojetých kusů a horším komfortem na velkých kolech. Byla krásná, masivní, nápaditá, zkrátka vlajková loď. Novinka posunula hranice zase o kus dál, zejména co se kvality výroby a materiálů týče, a přestože nabízí silný turbobenzin kombinovaný s pohonem všech kol a automatickou převodovkou, středobodem prodejů budou u takového auta vždycky turbodiesely.

Pro druhý test Insignie Country Tourer (první jsme vydali již začátkem tohoto roku) jsem proto sáhnul po „lidovější“ verzi 2.0 CDTi/125 kW kombinovanou s pohonem všech kol a manuální převodovkou. Slovo „lidovější“ dávám do uvozovek záměrně, protože cena o tom až tak nevypovídají. Pohon 4x4 totiž u Insignie Country Tourer není standardem a zmíněný motor v kombinaci s osmistupňovým automatem a předním pohonem (automat a čtyřkolku nabízí pouze vznětové biturbo/154 kW a dvoulitrový turbobenzin/191 kW) vychází ještě o 10.000 Kč levněji.

Za zkoušený kousek zaplatíte přinejmenším 935.900 Kč a jde tak o třetí nejdražší verzi nabídky. Přidejte pár příplatků a máte v garáži milionový Opel, v tomto segmentu jsou však podobné částky naprosto běžné. Stejně poháněná „ne-Country Tourer“ Insignia vychází na 869.900 korun, a to se bavíme o druhé výbavové linii (Edition) z pěti nabízených.

Rozhodujících 25 milimetrů

Že se ani náznakem nejedná o vůz určený do terénu, dokládá jeden zásadní údaj – světlá výška zvednutá o pouhých 25 milimetrů. To je u podobných vozů běžné, jenže ta výchozí má pouze 92 milimetrů a sečtením těchto dvou hodnot se tak nedostáváme ani na úroveň MPV Meriva, které byste mimo zpevněný povrch vyhnali snad jenom při parkování někde v zahrádkářské kolonii. A teď si vezměte, že jde vlastně o konkurenta Passatu Alltrack, jehož podvozek od země leží 174 milimetrů.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Ochranné plasty jsou v případě Insignie Country Tourer spíše módní záležitostí. Do terénu totiž s takto nízkým vozem asi jenom tak někdo nepojede.

Ano, Insignia Country Tourer „leží“ na zemi a při pohledu zboku máte pocit, jako by se táhla přes půl okresu. Na délku totiž měří 5004 milimetrů a dlouhé převisy karoserie (1002 mm vpředu, 1173 mm vzadu) její obrovitost ještě umocňují. I kvůli možná až přehnaným lemům blatníků vám při pohledu zboku připadá, jako by měla kolečka až příliš blízko u sebe, mezi jejich středy byste ale přesto naměřili více než 2,8 metru.

To je parník!

Že není Opel Insignia velký jenom zvenku, poznáte hned při prvním usednutí do interiéru. Zkoušený vůz nebyl vybaven elektricky nastavitelnými sedadly, což se díky absenci všech těch elektromotorů mohlo podepsat na velmi nízké pozici k řízení. Auto vás prostě pohltí! Za volant se mi vždycky podařilo skoro až spadnout, a přestože nejsem žádný prcek, po madle dveří jsem se musel opravdu hodně natáhnout. Nalezení příjemného posazu je dílem okamžiku, tohle si Opel opravdu dobře pohlídal, a i když nebudete řídit vyloženě na dlouhé nohy, ale necháte si kolena správně přikrčená, nikde vás nic netlačí ani jinak neomazuje.

Zabouchněte za sebou dveře a veškerý svět ubíhající kolem vás necháte tam někde venku. Z části je to dáno dvojitými předními bočními skly vpředu, které samy o sobě izolují lépe než běžné provedení, dalším důvodem je skutečně bytelná a neošizená konstrukce výplní dveří a velké množství tlumicích materiálů. Co se ticha na palubě týče, připadal jsem si skoro jako v nějakém Lexusu či Audi, vzdušnost a prostor pro posádku zase poukazoval spíše na vyšší střední než pouze střední třídu.

Poctivost a bytelnost konstrukce interiéru je znát snad při každém doteku, ergonomická přední sedadla s certifikátem AGR jsou skvělá při denním popojíždění i dlouhých cestách, a můžete narazit i na pár detailů skoro až ze staré školy. Přístrojový štít je sice z velké části jeden velký displej, marně se však snažím si vzpomenout, kdy jsem měl naposledy tak přehledně před sebou teplotu vody, oleje, a dokonce i voltáž akumulátoru. Už vím – v Subaru BRZ po faceliftu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Příplatková přední sedadla s certifikátem ARG jsou prostě perfektní. Přístrojový štít v našem případě tvoří 8palcový displej, mapu navigace však zobrazit neumí.

Pravda, mapu navigace si sice „pod volant“ nepustíte, navádění ale můžete kontrolovat prostřednictvím barevného head-up displeje. Ovládáte jej třemi tlačítky nalevo od volantu, což snad nikdy nebylo jednodušší. Třeba u bavoráků se pro to musíte prohrabat hodně hluboko do menu infotainmentu, byť ani tohle dříve nebývalo zvykem.

Jedním ze znaků „opelovitosti“ je právě svébytný infotainment. Pravda, grafika navigace není v době map Google nejmodernější, a když se například budete snažit zkřehlými prsty najít svou oblíbenou rozhlasovou stanici schovanou někde v dlouhém rolovacím menu, ne vždy se to obejde bez rozčilování.

Buďme ale rádi za to, že se do menu neschovalo úplně všechno. Tlačítek na středové konzole sice mezigeneračně dost ubylo, ta nejdůležitější však zůstala hezky na dosah ruky. Jenom mi nejde na rozum, proč se s každým nastartováním motoru vždycky zapne i asistent pro jízdu v pruzích, který je vám zejména ve městě naprosto k ničemu.

Radost mi dělá i posaz na zadních sedadlech. Dostávat se sice musíte přes dlouhá „vrata“, takže je potřeba při parkování trochu předvídat, to je ale asi tak ten jediný problém. Měřím 190 centimetrů a „za sebe“ se posadím asi s osmicentimetrovou rezervou před koleny, sedáky jsou pohodlné a hezky tvarované, a prostor nechybí ani nad hlavou.

Škoda jenom, že ani zkoušný Country Tourer, jehož konečná cena hravě překonává milionovou částku, nemůže být vybaven třízónovou klimatizací. Výdechy ventilace na vás sice míří, teplotu si však sami nenastavíte. Také vyhřívání zadních sedadel by mohlo být dostupné levnější cestou, než společně s koženým čalouněním sedadel za 55.000 Kč.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Kufr objemem neohromí, nabízí však přehlednou plochu a zadní opěradla lze sklopit skoro do roviny. Vzadu se sedí příjemně, i dlouháni mají před koleny bohatou rezervu.

Oplastovanou Insignii pořídíte pouze jako kombík, a přestože zavazadlový prostor základním objemem 560 litrů ztrácí nejenom na konkurenci, ale také třeba na vybrané modely nižší střední třídy (třeba nový Ceed SW má 600 litrů), ve skutečnosti si na absenci prostoru stěžovat nebudete. Zadní opěradla dělená v poměru 40:20:40 snadno a téměř do roviny sklopíte tlačítky v zavazadelníku, čímž docílíte maximálního objemu 1665 litrů. Ryze praktickým prvkem jsou podélné kolejnice s oky pro uchycení nákladu a potěší i nákladová hrana kufru ve výšce 630 milimetrů.

Bezdotykové ovládání víka kufru se mi sice podařilo „rozchodit“ jenom málokdy (chce to prostě znát ten správný grif), na druhou stranu je fajn, že si sami můžete určit výšku otevření víka otočným ovladačem ve dveřích řidiče. Tyto prvky samozřejmě nejsou zadarmo – zahrnuje je Sada Inovace za 46.300 Kč, s níž dostanete také zmíněný head-up displej, bezklíčové odemykání (také pro zadní dveře) a startování, indukční nabíječku, odhlučňovací sadu a 8palcový digitální přístrojový štít.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, dojem, interiér
  2. Motor, jízda, závěr
  3. Kompletní fotogalerie
Minitest Fiat Tipo kombi 1.6 Multijet DDCT: Přepísknutý budget

Fiat Tipo kombi 1.6 Multijet DDCT (minitest)

Pokud potřebujete levný kombík, důvod vynechat z výběru Tipo vážně nemáte. Fiat ho prodává za slušné peníze. Co když ale chcete diesel, automat a lepší výbavu? Bude Ital pořád ještě takové terno?

včera | Miro Mihálik | 32 příspěvků
TEST BMW M5: Supersport ve smokingu. Může tohle fungovat?

BMW M5

Ano, nová M5 je čtyřkolka, s přepňovaným motorem a masážními sedačkami. Je nejtěžší a nejvýkonnější z modelů M. A takové parametry já osobně neupřednostňuji. Jenže nic není tak, jak se zdá.

18.  10.  2018 | Milan Lažanský | 51 příspěvků
Minitest Kia Stinger 2.2 CRDi GT Line: Potěšení s vůní nafty

Kia Stinger 2.2 CRDi GT Line (minitest)

Z nafty se stalo politické téma a zdá se, že její dny jsou sečteny. To je ideální moment dát si špetku nekorektnosti v podobě úsporného dieselu, který navíc hrabe těmi správnými koly a… je z Koreje.

16.  10.  2018 | Miro Mihálik | 28 příspěvků