Kapitoly článku:
Vzadu i pro dlouhány
Úmyslně jsem si během testu zkusil sednout za sedadlo řidiče (jen pro informaci mám nějakých 185 cm), které jsem si nastavil podle svých potřeb. Člověk by čekal, že přední sedačku sotva vrátí do původní polohy. Světe div se, v Astře GTC mi zbývalo na zadních sedadlech před koleny ještě dobrých pět centimetrů.
I když na to GTC nevypadá, umí být praktické. Dozadu si pohodlně sednou i vyšší cestující. Sedadla lze sklopit, čímž vznikne zcela rovná plocha.
A světe div se podruhé, s prostorem nad hlavou také není problém, byť je u postavy mé výšky rezerva minimální. Ačkoliv jsem si nikdy toto nemyslel, s Astrou GTC opravdu můžete cestovat ve čtyřech na dlouhých trasách. Pro úplnost doplním, že je auto považováno za pětimístné, ale to už bychom chtěli moc. Tři cestující dozadu se vejdou pouze v případě, že to budou malé děti nebo upravení přátelé jedoucí z hospody, kterým už je všechno jedno.
Astra GTC dokazuje svou praktičnost i zavazadelníkem o objemu 380 litrů. Ten má pravidelný tvar, zadní opěradla lze samozřejmě sklopit – získáte zcela rovnou plochu. Stačí jediný pohled na auto a musím být každému jasné, že se vstupním otvorem budou menší potíže. Pravda, ideální není, ale to můžeme s klidným svědomím považovat v případě GTC za podřadné.
Finta s nastavováním charakteru tlumičů, odezvy na plynový pedál a podsvícení přístrojového štítu je dobře známá už z Insignie.
Abych to sečetl, v tuto chvíli není příliš co kritizovat, tedy pominu-li nedostatky vycházející z designu (jako vstup do zavazadelníku nebo hroší výhled vzad). Tenhle třídveřový hatchback boduje na plné čáře nabídkou vnitřního prostoru, což je pro mě jedno z největších překvapení testu.
Už aby tu byl
Možná si vzpomenete na první jízdní dojmy, kdy jsme se s kolegy z ostatních redakcí shodli na tom, že Astře GTC z dostupných motorizací nejlépe sedí diesel. Do testu se dostavila benzinová přeplňovaná jedna-šestka nabízející maximální výkon 180 koní a šestistupňovou manuální převodovku. Rovnou mohu napsat, že se žádný zvrat nekonal a tento motor pouze potvrdil své ne úplně stoprocentní kvality.
Vrcholná jedna-šestka má dost výkonu. Nenadchne ale ani spotřebou, ani svým projevem.
Obecně vzato jde o tichou a určitě dostatečně výkonnou jednotku. Při klidné jízdě o ni nebudete vědět, všechno je v naprostém pořádku. Jenže GTC evokuje zážitky za volantem, dynamickou jízdu, adrenalin... Obzvlášť, když si na stránkách Opelu přečtete, že jde v současnosti o to nejvýkonnější, co si můžete ve spojení s GTC pořídit. Realita bohužel není tak slavná.
Na rovinu říkám, že se mi jedna-šestka Turbo moc nelíbí a hned napíšu proč. Mám rád motory, které mají nějaký charakter. Líbí se mi, když podřadím a dostaví se to, co čekám, tedy zátah. I testovaná motorizace tohle do jisté míry nabízí, ale v docela malé míře. Zátah motoru je takový trochu dieselový. Kolem dvou tisíc nastoupí a pak pozvolna klesá a klesá, až se vytratí úplně. V porovnání třeba s jedna-šestkou THP je to jako kdybyste srovnávali golfový míček s míčkem na líný tenis. Německo-francouzská jednotka si jde prostě tvrdě za svým, motor v Astře působí, řekl bych, gumově – chvíli je to lepší, chvíli to je horší.
Nároky na motor ale může mít každý trochu jiný, takže věřím tomu, že se najdou tací, kterým tohle chování vadit nebude. Nakonec není nic jednoduššího, než řadit brzy a nepouštět se do vysokých otáček (to si ale můžete rovnou koupit diesel). Každopádně motor postrádá jakýkoliv sportovní charakter. Kromě popsaného chování totiž vše doprovází nevýrazný, nemastný-neslaný zvuk. Rychle vás přejde chuť točit tuto jednotku k červeným číslům.
Ještě samozřejmě má řidič k dispozici jednoho pomocníka, který by mohl situaci trochu zvrátit. GTC bylo vybaveno režimy Tour a Sport, kdy změní své chování jak tlumiče, tak řízení a odezva na plynový pedál. Když si zapnete Sport, v prvních chvílích vám bude připadat, že motor výrazně ožil. Je to pravda, rychleji reaguje na pokyn plynovým pedálem, rychleji se dostane do vyšších otáček, a tedy rychleji mu dojde dech.
A konečně když vás neodradí ani celkové chování motoru, ani ne zrovna dvakrát uchu lahodící zvuk, pak vás od přílišných nároků odradí spotřeba. Obecně platí, že přeplňované benzinové jednotky jsou citlivé na zacházení, respektive jejich spotřeba je na tohle citlivá. Motor 1.6 Turbo je doslova přecitlivělý. Ano, když jsem jel po pražském okruhu cca 80 km/h, ukazoval palubní počítač čísla kolem šestky, dálniční limit ovšem fofrem zvedne spotřebu k devítce až desítce a podobně na tom budete také při jízdě po městě. Na okreskách, když si budete chtít trochu užít, tam máte „vcukuletu“ patnáctku a ještě můžete být rádi.
Vrcholná benzinová jedna-šestka s turbem nepatří k nejnovějším a bohužel to je v praxi vidět. Vzhledem k tomu, že se bavíme o vrcholu nabídky benzinových motorů, bavíme se přibližně o stejné sumě, kterou byste zaplatili za nejsilnější diesel (rozdíl činí 20 000 Kč). Doporučovat diesel v kombinaci s atraktivním třídveřovým hatchbackem zní divně, ale v tuto chvíli nemohu jinak. Všeobecně se očekává, že to opravdu zajímavé svezení nabídne až ostré OPC. Už aby tu bylo...
