Kapitoly článku:
Za volantem
Stylizace pracoviště řidiče nebude jistě odpovídat každému, ovšem nelze mu upřít přehlednost a dokonalou funkčnost. Kůží potažený volant nese na svých ramenech tlačítka dálkového ovládání rádia a tempomatu a jeho věnec i přes poměrně velký průměr dobře padne do ruky. Přístrojový štít nese dobře čitelné analogové stupnice rychloměru a otáčkoměru, doplněné menšími měřiči teploty chladicí kapaliny a stavu paliva v nádrži.
Na displeji vlevo dole se zobrazují údaje palubního počítače (přepínají se tlačítky na levé páčce pod volantem) i hlášení o chybách a stavech systémů v českém jazyce. V obvyklých místech po levé ruce řidič najde ovladače centrálního zamykání, spouštění oken a regulace zpětných zrcátek (ve dveřích) a vnějšího osvětlení včetně reostatů sklonu hlavních světlometů a podsvitu přístrojového štítu. Světla lze mít v duchu severských tradic neustále zapnuty, včetně obrysovek zhášejí po vypnutí motoru.
Páčky pod volantem bohužel působí jaksi plastovým, lehce skřípavým dojmem. Hranaté středové konzoli dominují výdechy ventilace s tlačítkem varovného osvětlení v horní části. Pod nimi najdeme panel audiosoustavy s archaicky působícím monochromatickým displejem a mimořádně přehledným ovládáním včetně výsuvných kolíčků pro briskní úpravu kvality a rozmístění zvuku. Kvalita a výkon celého systému v nás zanechaly jen ty nejlepší dojmy.
Pod rádiem najdeme ovládání ventilace, klimatizace a vytápění. Její regulace nepostrádá automatickou regulaci ani samostatnou regulaci pro pravou a levou polovinu interiéru, přičemž si namísto běžných displejů vystačí s analogovými ukazateli a k celkové přehlednosti a funkčnosti nelze mít žádných výhrad. Ve stejném panelu najdeme také přepínání režimu automatické/manuální recirkulace vzduchu a spínače dvoustupňového vyhřívání předních sedadel.
Co jsme ale postrádali, to byl dostatek snadno přístupných odkládacích míst pro drobnosti. Na druhou stranu, alespoň do různých prostorů ve středové konzoli jich uložíte poměrně dost.
Pozoruhodný motor
V testovaném voze použitá pohonná jednotka je osvědčeným a roky vylepšovaným robustním agregátem, jehož charakteristika v dnešní době opravdu překvapila. Bavíme-li se o motoru s objemem cca 2,5 l a atmosférickým plněním, přiznám se, že jsem s ničím tak příjemným a pružným už dlouho nejel. Motor je tichý a jeho chod klidný a vyrovnaný. Spouští se snadno a bez jakýchkoli pazvuků.
Víceválcový řadový motor (ačkoli to dokonale vyvážený šestiválec není) zkrátka nabízí nedostižně plynulý chod a dravý akustický projev. Pohonná jednotka v tomto Volvu pohodlně „tahá“ již z volnoběžných otáček a působivý a plynulý nárůst točivého momentu trvá až k omezovači. Do nějakých 3000 ot./min. (to jsou přesně ty otáčky, jež v běžném provozu překračujeme jen málokdy) nám předvedla to, s čím se (a píši to opravdu po zralém uvážení!) srovnatelné motory M-B a BMW zkrátka nemohou rovnat.
Každá mince má ale dvě strany, takže je třeba připustit, že po překročení této hranice otáček se již prakticky nic neděje, což vás může zaskočit třeba během předjíždění. Co vás ale nezaskočí, to je podvozek. Volvo S60 nabízí posádce komfort a pohodlí, jež prakticky od žádného vozu střední třídy (ano, myslím tím i Passat a Superb) nemůžete ani v náznacích očekávat.
Volvo S60 plavně a s přehledem překonává nerovnosti všeho druhu a posádku izoluje nejen od akustických rázů, ale i od těch mechanických. Řidič má zkrátka stále vše dokonale pod kontrolou. Ano, nejvíce předností (i přes „sportovní“ tvarování zadní části karoserie) tento vůz nabízí při klidné jízdě na dlouhé vzdálenosti, nicméně ani v ostřejším nasazení nemá nejmenších potíží překonat smutný středoevropský standard obyčejných aut střední třídy reprezentovaný Passatem.
V zatáčkách se toto Volvo S60 chovalo přísně neutrálně, nenaklánělo se a přesně poslouchalo pokyny řidiče. Řízení je přesné a kontaktní, řazení má krátké dráhy a brzdy neslábnoucí a přesně dávkovaný účinek.
A vystupujeme
Nějak takto si zkrátka představuji univerzální sedan, který nabízí posádce nadprůměrný komfort, ale zároveň řidiči poslouží ve vypjatých chvílích, kdy je zkrátka třeba šlápnout na plyn. Dětský kočárek do kufru zřejmě dostanete, přesto bych Volvo S60 za vyloženě rodinný vůz nepovažoval. Pokud s tímto vozem chcete jezdit opravdu svižně, budete muset často řadit i tankovat.
Ve městě jsme se zkrátka pod 12 l/100 km příliš často nedostali, při ustálené jízdě v dálničním provozu můžete počítat s průměrem 7,6 l/100 km (převodovka má poměrně dlouhé převody, což točivý moment motoru v nízkých a středních otáčkách bez problémů umožňuje) a ani mimo město jsme se pod hranici 7,0 l/100 km nedostali. Za volantem tohoto vozu jsme během zápůjčky ujeli 1100 km s průměrnou spotřebou 8,2 l/100 km, jež s přivřením jednoho oka odpovídala dynamickým schopnostem vozu.
Vůz k testu zapůjčila společnost AAA Auto
Volvo je švédský výrobce osobních a nákladních automobilů, autobusů a stavebních strojů. Vznikl v roce 1915, od 1944 používá současný název.
V roce 1999 Volvo prodalo svoji divizi osobních automobilů Fordu. Ten ji v roce 2010 postoupil čínské společnosti Geely Automobile.
Volvo S90 • Volvo S60 • Volvo V60 • Volvo XC90 • Volvo XC60 • Volvo XC40