Test ojetiny Škoda Octavia I RS: První „ereso“ má dosud své kouzlo

Kapitoly článku:

• Ojetá Škoda Octavia RS I 1.8 T: Na co si dát pozor
• Ojetá Škoda Octavia RS I 1.8 T: Jak jezdí
• Ojetá Škoda Octavia RS I 1.8 T: Fotogalerie

Octavia RS měla vždy specifické kouzlo. Až jednou někdo bude hodnotit nejhezčí škodovky novodobé historie, sázíme, že se RS umístí hodně vysoko. Rozměrnější, zajímavě tvarovaný přední nárazník i čirá světla dodávají i sedmnáct let po uvedení jinak elegantní octavii nový náboj. Mohutný zadek pak odlehčuje decentní křídlo. K tomu všemu auto zdobí krásná kola, za kterými vykukují zelené brzdy. Vzpomínáte na roky, kdy je takto lakovali i majitelé slabších provedení?

10 spolehlivých motorů, jejichž koupí nešlápnete vedle

Martin Velecký

Ojetiny

I třináctiletý vůz, který jsme si půjčili v AAA Auto, stále vyčníval mezi běžnými škodovkami. Auto za rovných sto tisíc přitom už mělo nějaké ty šrámy - kromě nesedícího nárazníku třeba prahy promáčklé od servisu, který zjevně nevěděl, kam umístit zvedák. Ostatně i proto se cena pohybovala spíše na nižší úrovni.

Interiér nás ale překvapil zachovalostí. Ponechme stranou nálepky, které se nemusí líbit každému - strhnout je zabere pár vteřin. Spíše máme na mysli čisté a neošoupané sedačky v černo-bílém provedení, a celkový slušný stav. Velmi dobrá byla i výbava testovaného kusu - nechyběla plně funkční automatická klimatizace, střešní okno, vyhřívané sedačky či stabilizační systém. Dojem kazil jen špinavý koberec pod pedály - to je však u bílého čalounění spíše očekávatelná vlastnost.

Octavia, a zvláště ta jedničková, nikdy příliš nevynikala jízdními vlastnostmi. Ostatně mohutná záď, jednoduchá zadní náprava a karoserie zeslabená vykrojením zadních dveří, ji k tomu ani nepředurčovaly. O to více nás po letech zajímalo, jak vlastně jezdí „ereso“, které dostalo nejen nižší podvozek, ale hlavně zesílení skeletu v zadní části.

Bílo-černý interiér je zajímavý. Málokdy se ale dochoval čistý.

Po startu překvapí až zvláštně tichý zvuk stoosmdesátikoňového motoru. Synchronizace první rychlosti už má něco za sebou, přesto ale zaujme, jak precizně se řadicí páka pohybuje kulisou. Ve srovnání s běžnými octaviemi je po prvních pár metrech jízdy zřejmé tužší nastavení podvozku. Interiér už také na nerovnostech občas zarachotí. Podvozek je ale tichý a bez vůlí, motor působí při běžné jízdě až krotce.

Test ojetiny Škoda Rapid: Konečné řešení rozvodové otázky

Dalibor Žák

Ojetiny

Pravdu o provedení RS jedeme zjistit za město. Chromovaný pedál plynu poprvé míří k podlaze. Turbo se potřebuje chvilku nadechnout, asi od tří tisíc otáček ale zatahuje mohutně. Tou pravou nirvánou je ale záběr za výrazného syčení mezi asi čtyřmi a půl a šesti tisíci, ve kterých vrcholí výkonová křivka.

Dvojka střídá trojku, turbo si jen odfrkne, a už míříme do prvních serpentin. Volant je velký a převod řízení nám v tu chvíli přijde dost pomalý. Jenže způsob, jakým informuje konečky prstů o dění pod koly, až zaskočí. Jen to chce pracovat jemně, v opačném případě totiž mohutná záď vozu rychle vybočí. Podnětů k práci s těžištěm je ale přehršel - pomáhají i skvěle obepínající a přitom pohodlné sedačky. Dobře pracují i brzdy, i když při maximální deceleraci zaznamenáváme drobné vibrace.

Verdikt:

Funguje! Tak zní náš závěr po týdnu stráveném za volantem Octavie RS první generace. I když limity vyplývající z konstrukce nezapře, je vlastně až překvapením, jak řidičské auto se v Boleslavi podařilo postavit. Přitom je i nadmíru odolné a snadno udržovatelné.

První „ereso“ má něco do sebe. Shánět ho už však dnes chce kus odvahy. Řada aut má i stočený tachometr nebo jinak pochybný původ. Další část pak absolvovala divoký život, pouliční závodění, ale i nehody. Málokdo po nich dal následně auto do původního stavu. Řada vozů má proto nevratné úpravy, jsou načipované, nebo celkově zničené. Pokud ale najdete zachovalý kus, hýčkejte si ho, na ceně už ztrácet nebude.