Kapitoly článku:
Svého času byla é-třicítka technicky vyspělým vozem s dynamickým podvozkem a dlouho unikátní možností tichoučkých řadových šestiválců, na které Mercedes odpověděl až v roce 1985 modelem 190E 2.6. Rande s autem z dětských snů však může leckoho i zklamat, proto jej chápejte v kontextu doby. Kabina je dnešními měřítky až vtipně maličká a nejčastěji zastoupené verze bez posilovače s „autobusovým“ převodem řízení zdaleka neposkytují takovou řidičskou nirvánu, jak se traduje.
O moc lepší to bylo se strmějším servořízením, bohužel příplatkovým ještě u vrcholného 325i. A i tam, kde být mělo vždy (324td, 325ix), už někdy chybí. Často tekoucí hydraulika totiž dohnala některé majitele k ničivé přestavbě na jednodušší variantu. Vrátit se to dá, ale s novými díly včetně čerpadla a jeho pohonu jde o ekonomický nesmysl a s těmi z vrakoviště jste zpět v bludném kruhu. U kultovních M3 se víc dbá na původnost, jejich extrémní cena a mizivá dostupnost je však odsouvají mimo naši pozornost.
Hledejte opatrovaný kus
Motory mají až na výjimky charakteristické mouchy a bez adekvátní starostlivosti umí celkem brzy pojít. Ani se o ně nemusíte přímo špatně starat. Při obvykle chybějící dokumentaci stačí třeba jen laicky nevědět, že osmiventily mohly být dvojího druhu, a kamarádovo tvrzení o nesmrtelných řetězových rozvodech může stát novější řemenovou verzi život. Populaci šestiválců zase pokosila obvyklá snaha mladíků o „gumování“ hned za branami autobazaru, po němž neprohřátému agregátu praskla hlava. I rozvody jsou tu na rozdíl od takzvaných velkých šestiválců opět řemenové.
Úhlová zadní náprava žádá péči jen sporadicky, hodně ojeté kusy mívají jen volnější silentbloky mostu. Častější už bývají závady zadních diferenciálů, které šlo pořídit i samosvorné. Spodní přední rameno má dva zalisované čepy.
Obecně se zaměřte na chlazení, je to letitá bolest bavoráckých motorů. Je-li v pořádku, nemá problém ani s déle trvající vyšší zátěží. Ručička v červeném poli za prvním kopcem opravdu není původní vlastností pohonné jednotky, jak se někdy snaží prodejce tvrdit.
Kvalitu autu upřít nelze, na rozdíl od prvních vecter či Renaultů 21 na prach rozpadlých zde stačí většinou zainvestovat jen do opravy přední nápravy, spojky, diferenciálu či vyvaření podlahy. Na původním laku dogmaticky netrvejte, kvalitně opravené auto má jistě větší smysl než patinovaný vrak.
Stále je čím opravovat
Musíme vyzdvihnout hlavně už jinde nevídanou dostupnost drtivé většiny náhradních dílů – pro konvenční modely ještě i v originálu. Dokonce i některé nedostupné položky se časem vyplácí nárazově vyrobit, pokud je o ně dostatečný zájem. Fajnšmekr se tak dočká třeba originálního výfuku pro svůj milovaný kabriolet, byť plachtovinu střechy si raději objedná o pětatřicet tisíc levnější neoriginální z Ameriky. Dosud hojně běžící druhovýroba s mnoha kvalitativními i cenovými možnostmi pak pokryje všechny běžné potřeby. Na internetu není problém ověřit si původ poptávaného dílu (realoem.com) nebo třeba zkontaktovat nadšence, kteří mají s chovem E30 rozsáhlé zkušenosti a umějí v mnoha záležitostech dobře poradit. Mezi ně patří třeba Viktor Zpěvák, o jehož webové stránky Zpevak.net zavadil takřka každý, kdo se o E30 víc zajímá.