Kapitoly článku:
Otázka je, který model vlastně pořídit a kterému se vyhnout. Nabídka je poměrně bohatá a pod kapotou se toho otočila velká spousta. Dobrou zprávou ale je, že vlastně s jedinou výjimkou, kterou byl naftový osmiválec, se nedá prakticky s žádným motorem udělat velká chyba. Důležité je ale připravit se na několik specifických věcí.
Stovky tisíc kilometrů na hrbu, ale pořád jezdí
Předně se musíte smířit s tím, že Mercedes-Benz třídy E není, především v provedení s dieselem, garážovaná víkendová leštěnka. Je to auto, které bývalo s největší pravděpodobností v denní permanenci. Můžete narazit na kusy, které se už po více než deseti letech provozu blíží milionu najetých kilometrů.
Výhled na tradiční hvězdičku na kapotě umocňuje pocit z vlastnictví mercedesu, i když luxusní třída S tohle není a poznáte to. V interiéru je dost místa. Kvůli velikosti třídy E se vám budou parkovací senzory hodit, ale ne každé auto je má
S historií Mercedesů se to má podobně jako s každým jiným autem, které síť oficiálních servisů ztratí ze své pravidelné kontroly. Dohledat servisní historii některých aut je velmi obtížné, takže nezbývá než postupovat opatrně, auto důkladně prověřit a především se zaměřit na celkový stav a jeho funkci. Moc neřešte, co je na tachometru. Stočit Mercedes není žádný problém, ostatně jako každé jiné auto.
Je to jednoduché. Vůz se za hranicemi odhlásí, pak se přiveze k nám, tachometr se „vhodně upraví“ a teprve pak míří auto na první českou STK, kde se zapíšou kilometry. Je potřeba se smířit s tím, že údaje na tachometru tak mohou (ale nemusejí) být nepravdivé.
Jenže jestli má třída E najeto sto nebo tři sta tisíc, může být prakticky jedno. Pokud všechno funguje, jak má, motor dobře šlape a převodovka řadí, pravděpodobně se bude jednat o dobrý kus, který toho ještě dost vydrží. Musíte mu ale věnovat odpovídající péči a servis. Tohle už není ten starý komůrkový Mercedes, který jezdí na fritovací olej a nepotřebuje údržbu.
Klasický Mercedes, který nedrncá
I když se v porovnání s předchozí generací třídy E zlepšily jízdní vlastnosti a ovladatelnost, pořád budete ihned vědět, že řídíte Mercedes. Řízení je lehké a trochu pomalé, podvozek spíše houpavý a chvíli trvá, než se celá hmota auta v zatáčce přesune ze strany na stranu. Sedačky jsou spíše křesla, takže když se pokusíte rychle změnit směr, budete v nich poletovat ze strany na stranu.
Ale to je v pořádku, od Mercedesu nikdo neočekává tvrdý a uskákaný podvozek, který mělo tehdejší Audi A6, ani trochu nervózní zadní nápravu, kterou dokázali ocenit jen věrní zákazníci značky BMW. Na počátku nového tisíciletí to bylo ještě jednoduše rozdělené a pro komfort a kultivovanost jste šli na jistotu právě k Mercedesu, pro ovladatelnost a jízdní vlastnosti k BMW a pokud jste tomu nerozuměli, tak k Audi.
Mercedes třídy E je hlavně pohodlný, ale to neznamená, že by se špatně ovládal. Starší diesely jsou na dnešní poměry trochu hrubé, hlavně pod zátěží
To všechno potvrzovalo i testované auto. Navíc s řadovým naftovým pětiválcem 2,7 l o výkonu 130 kW (177 k) a točivém momentu 400 Nm nelze čekat nějaké drtivé výkony a pálení zadních pneumatik. I použitý pětistupňový automat je spíše líný, ale k charakteru celého auta se hodí. Manuální volbu rychlostních stupňů moc nevyužijete, protože tenhle automat sice na pokyn pákou podřadí, ale při řazení nahoru mu vlastně jen dáváte hraniční rychlost, jinak si řadí podle sebe.
Nedotáčivost je přirozeným projevem auta při rychlém nájezdu do zatáčky a i když si můžete příplatkový vzduchový podvozek Airmatic nastavit do dvou sportovních režimů, na českých silnicích budete pravděpodobně nejčastěji využívat běžné komfortní nastavení. O zaměření Mercedesu vypovídá i to, že stabilizační systém a kontrola trakce nejdou nikdy úplně vypnout, jenom se jejich funkce omezí a posunou se zásahy.