Kapitoly článku:
- Odklon od tradice?, Bezpečnost opět na výši
- Začátek elektrických brzd, Konec elektrických brzd. A facelift k tomu, Zkoušený vůz
- Ach ta elektronika…, Ale nejen ona, Na první pohled
- Uvnitř, Extrémní zavazadelník, Za volantem
- Komfort na sto způsobů, Motor, Na silnici, A vystupujeme
- Očima odborníka, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie
Uvnitř
Hned po otevření dveří je vám jasné, že tento sedm let starý vůz je schopen i dnes nabídnou komfort, o jakém se řadě soudobých aut vyšších tříd může jen zdát. A v případě námi testovaného vozu k tomu jistě přispívalo také čalounění laděné v béžových odstínech. Sedadla jsou potažena kvalitní kůží s perforací na středech sedáků i opěráků, světlé jsou též obklady dveří a palubní desky.
Ke kvalitě použitých materiálů ani jejich zpracování nelze mít sebemenších výhrad, snad jen s výjimkou některých ovladačů na středové konzoli (jde například o kolečka regulace hlasitosti rádia a teploty klimatizace), které na svých závěsech jaksi „klechtají“.
Přední sedadla s příjemně tuhými výplněmi mají dostatečně dlouhé sedáky a opěráky, podélný posuv zajišťují manuálně aretované kolejnice, výšku a sklon obou sedáků a opěráků pak ovládají elektromotory (bez paměti).
Podobnému komfortu se pak budou těšit také cestující na zadních sedadlech opatřených krom jiného také opěrkami v duchu tradic zdvihanými manuálně, ale sklápěnými tlačítkem na středovém panelu (s tímto prvkem zažijete při přepravě situace neznalých přátel řadu veselých příhod končících zpravidla poznámkou, že opakovaný vtip není vtipem…).
Extrémní zavazadelník
Prostor pro zavazadla v tomto Mercedesu zaslouží jen slova chvály. Přístupný je širokým a vysoko zdvihajícím se víkem s elektrickým dovíráním, k jehož otevírání je ale třeba více síly. Za příplatek se ale dodávalo jeho plně elektrické ovládání. Rovina podlahy je v rovině výřezu nárazníku, což usnadňuje nakládání těžších zavazadel.
Objem zavazadlového prostoru je již v základním uspořádání enormní (690 l), jeho využitelnost navíc nikterak neomezují podběhy kol, za tím pravým navíc najdeme síťku pro odložení drobností. Po zdvižení podlahy s aretací samostatnou plynovou vzpěrou se vám naskytne pohled na členitý pořadač pro lékárničku, lano i zablácené holínky, teprve pod ním pak najdeme rezervní kolo s heverem a nářadím.
Sklopením zadních sedadel pak naroste objem zavazadlového prostoru do závratných výšin (1 950 l). Nejprve je třeba předklopit sedáky, jež jsou děleny asymetricky podobně jako opěráky, které zapadnou na jejich místo. Při manipulaci s opěradly se vám ale budou pod ruce plést bezpečnostní pásy krajních sedadel. Vzniklá plocha je takřka zcela rovná a postrádá jakýkoli práh.
Robustní tubus nesoucí nejen krycí roletu, ale také plátěnou síť, je napevno uchycen k pravému opěradlu, takže při potřebě přepravy rozměrných předmětů není třeba řešit nerudovskou otázku „kam s ním“. Spolehnout se lze také na masivní oka pro jisticí síť v úrovni podlahy, zásuvku na 12 V i průvlak pod středovou loketní opěrou, jímž lze protáhnout delší předměty i bez nutnosti skládat sedadla.
Za volantem
Těžko bychom v půli první dekády 21. století hledali jiný automobil vyšší střední třídy, jenž by na řidiče po usednutí na jeho pracoviště dýchl tak silnou dávkou luxusu. Dominantou v tomto případě není středový panel palubní desky, ale přístrojový štít. Jeho optika je zcela originální a lépe než slova ji popíšou připojené snímky.
I přes elegantní linie zde žádného znalce starších mercedesů nic nepřekvapí. Volant s tlačítky ovládání palubního počítače a rádia má velký průměr, ale jeho relativně tenký věnec překvapivě dobře padne do ruky. Páčka vpravo pod volantem pochopitelně chybí, ovládání předních stěračů je i v tomto případě soustředěno do mohutné páky blinkrů vlevo.
Nad ní se pak nachází typická, tenká páčka tempomatu. Všechna chybová hlášení a veškeré údaje palubního počítače se zobrazují na kvalitním displeji uvnitř tachometru. Středová konzole sestává z promyšleně sestavených panelů klimatizace (nahoře) a rádia s navigací (pod ní) s velkými a přehledně rozmístěnými a členěnými tlačítky.
Poněkud archaicky ale působí tlačítkové ovládání stěrače a ostřikovače zadního okna, jež se musí spokojit s prostorem v okolí spínače varovného osvětlení, tedy nad popelníkem před voličem řadicí páky…