Kapitoly článku:
- Odklon od tradice?, Bezpečnost opět na výši
- Začátek elektrických brzd, Konec elektrických brzd. A facelift k tomu, Zkoušený vůz
- Ach ta elektronika…, Ale nejen ona, Na první pohled
- Uvnitř, Extrémní zavazadelník, Za volantem
- Komfort na sto způsobů, Motor, Na silnici, A vystupujeme
- Očima odborníka, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie
Ach ta elektronika…
Ačkoli nyní na trhu s ojetými vozy najdeme dosti širokou škálu poměrně zachovalých a cenově dostupných vozů tohoto typu, připravte se na to, že se z takového auta může stát nechtěná „kasička“. Podobně jako na ostatní německé vozy i na tento Mercedes najdete řadu levnějších, často však kvalitativně srovnatelných dílů z druhovýroby, je však třeba najít především kvalitní servis (tedy nikoli značkový) se zkušenými mechaniky, navíc při výměně některých součástí v druhovýrobě neuspějete.
Právě díky elektrickým a elektronickým soustavám nepatří Mercedes – Benz E W211, a to hlavně v prvních letech výroby, k nejspolehlivějším autům. Nefungující rádio, nesmyslné rozsvěcování varovných kontrolek a výpadky palubních soustav, to jsou jen příklady, z nichž některé jsme zaznamenali i na námi zkoušeném voze. Obzvláště nepříjemné bylo výrazné, ale mylné hlášení o nedovřené kapotě, jež se provázeno gongem objevilo na přístrojovém štítě vždy při rozjezdu, tedy i při popojíždění ve městě.
Někdy se po nastartování nesepnula některá z žárovek vnějšího osvětlení (pokaždé jiná), jindy se po zavření víka zavazadlového prostoru neaktivovalo elektrické dovírání, vnější osvětlení vozu za šera a tmy prováděné skrze parkovací světla a přední mlhovky se někdy sepnulo, jindy nikoli. Žádná z těchto okolností nijak neomezovala bezpečnost nebo využitelnost vozu, natož aby nás auto nechalo „ve štychu“. Přesto nám řádně znepříjemňovaly život. Ale hlavně, člověk si pokaždé řekl: „Co mě čeká příště…“
Ale nejen ona
Většinu výše uvedených potíží servisy řešily a řeší nahráváním nových verzí programů řídicích jednotek a výměnou čidel, přičemž často je třeba postupovat metodou pokus – omyl. Nicméně zdaleka ne všechny závady na vozech M-B E/W211 jsou věcí elektroniky.
Paradoxně se totiž týkají i pětistupňových (později alternativně sedmistupňových) automatických převodovek, jejichž hrdým protagonistou Mercedes je. Rizikem jsou u nich podle dosavadních zkušeností majitelů zvláště úniky olejové náplně „automatu“, případně pronikání chladicí kapaliny do ní, což může vést ke ztrátě mazacích schopností i fatálnímu poškození lopatek samotného kapalinového měniče.
Na přetěsňování těchto pětistupňových převodovek, pokud si dobře vzpomínám, byla dokonce svého času svolávací akce. S motory samotnými zatím větší problémy nejsou, zvláště pro ty vznětové je důležitá kvalita tankovaného paliva, jež je u nás bohužel stále na tragické úrovni, takže lze paradoxně ke koupi doporučit spíše vozidla dovezená z civilizovanějších zahraničních zemí.
Ale znovu zdůrazňuji, každý nákup vozu se vznětovým motorem představuje velké riziko v podobě potenciálně problematických vstřikovačů či turbodmychadel i vyšších servisních nákladů při preventivních úkonech.
Na první pohled
Ani přes dojem z moderních vozů Mercedes – Benz nepůsobí dnes řada E/W211 nijak archaickým dojmem, stále jde o impozantní automobil zářící jakousi těžko popsatelnou konzervativní autoritou. Přední elipsoidní světlomety s čirými plastovými kryty ukrývají ve vnějším páru bi-xenonové projektory sloužící potkávacím i dálkovým světlometům, zatímco pár střední hostí parkovačky a pomocné zdroje pro dálková světla.
Kapota nese několik výrazných prolisů po stranách a na bezpečnostním kloubu uchycený tradiční znak v podobě trojcípé hvězdy uprostřed. Od svého předchůdce model zdědil boční blinkry v zrcátcích, ale jediný stěrač čelního skla byl nahrazen konvenční soustavou dvojice ramen, přičemž to před spolujezdcem spočívá na zdvojeném závěsu, takže pomáhá stírat naprostou většinu plochy okna.
Zadní část připomíná předchozí generaci E/W210 ještě těsněji, výklopná záď se zdvihá včetně vnitřních částí sdružených svítilen. K dynamickému vzhledu při pohledu z profilu přispívá směrem vzad průběžně vzestupující mělký prolis nad hladinou dveřních klik, a naopak sestupující horní okraj bočního zasklení, jehož celková plocha ale zůstává na velmi dobré úrovni.
Z toho těží také řidič, který má i přes rozložité proporce karoserie velmi dobrý výhled do všech stran.