Model X-Type se zpronevěřil naprosté většině tradičních hodnot, jimiž se značka Jaguar po celé desítky let vyznačovala. Nejmenší a nejlevnější model v její novodobé historii dnes nabízí svérázný styl za málo peněz.
Kapitoly článku:
- NeJaguar každým coulem, Dědictví Fordu, Bizarní kreace pod kapotou
- Diesely a modernizace, Zkoušený vůz, Nač si dávat pozor
- Co doporučit?, Na první pohled, Na palubě
- Kufr – srovnání s konkurencí, Za volantem, Impozantní zátah, Na silnici
- A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty, Pohled z branže
- Fotogalerie
NeJaguar každým coulem
Běžného zákazníka s omezeným rozpočtem to nezajímalo, ba to přímo uvítal. Jaguar X-Type byl vyvíjen pod kódovým označením X400 a v letech 2001 až 2009 se vyráběl na linkách továrny Halewood poblíž Liverpoolu, z nichž mimochodem v současnosti sjíždějí SUV Land Rover Freelander II a Range Rover Evoque.
Jaguar X-Type Estate
Byl to nejmenší vůz, jaký Jaguar nabízel od dob někdejšího typu Mk. I z druhé poloviny padesátých let. Premiér ale řada X-Type pro značku Jaguar přinášela ještě daleko více. Poprvé byly motory uloženy vpředu napříč, poprvé se nabízely verze s pohonem všech nebo dokonce jen předních kol, poprvé se instalovaly vznětové pohonné jednotky a poprvé byl Jaguar k dostání s karoserií kombi (nebereme-li v potaz stavby u britských karosáren na individuální zakázky).
Tradiční vyznavači klasických Jaguárů skřípěli zuby, ale snad nikdo z rozumně uvažujících zákazníků nemohl nepochopit nutnost expanze modelů Jaguar do nižších sfér. Sedan nastoupil do prodejů už v roce 2001 a praktičtější kombi trochu ve stylu klasických britských shooting brake jej následovalo o dva roky později na autosalonu ve Frankfurtu. U nás se Jaguar X-Type Estate začal prodávat v dubnu roku 2004.
Dědictví Fordu
Automobilka Jaguar byla již od roku 1990 majetkem koncernu Ford Motor Company, takže při průniku do nižších segmentů bylo na čem stavět. Jaguar X-Type stanul na upravené platformě modelu Ford Mondeo z roku 2000 (Ford CD132), jež musela být i přes své nesporné přednosti pro nové použití jejich součástí rozsáhle přepracována.
Zaoblené linie snad nikoho neurazí
Přední náprava byla z Mondea převzata bez výraznějších změn (dokonce i rozchod kol zůstal zachován na hladině 1 522 mm), zatímco náprava zadní prošla u Jaguaru důkladnou přestavbou, neboť u Mondea nebyla zadní kola poháněna v žádné z jeho verzí. Rozvor náprav byl bohužel o plných 44 mm zkrácen, čímž utrpěli zvláště cestující na zadních sedadlech.
O příslušnosti k rodu Ford svědčily u Jaguaru X-Type také některé ovládací prvky nebo alespoň logika jejich funkce. Ford na první pohled připomenou například tvar klíče nebo zvuk tikání blinkrů.
Bizarní kreace pod kapotou
Jako by chtěl Jaguar veřejnost připravovat na velké novoty postupně. Motory byly zprvu jen šestiválcové zážehové a poháněly kola obou náprav, aby se hned neřeklo, že půjde o „předohrab“ (na čistou „zadokolku“ totiž konstrukce platformy, agregátů ani zadní nápravy nestačily). Pohon pouze předních kol pak přišel se vznětovými motory, ale také se zážehovým šestiválcem s křečovitě staženým objemem na 2,0 l (ve skutečnosti to bylo 2,1 l, méně už to zřejmě nešlo, zdvih totiž činil již beztak takřka limitních 66,8 mm, vrtání bylo shodné s 2,5 V6).
Pod kapotou zkoušeného vozu se nacházel nejvýkonnější motor z nabídky
Dokonce ani pohonné jednotky neměly s tradičními agregáty Jaguarů mnoho společného. Zážehové šestiválce sice nesly hrdé označení AJ-V6, ale ve skutečnosti šlo jen o přepracované motory Ford Duratec VE V6. Tento velmi kvalitní základ si naštěstí zachoval rozvody řetězem a hydraulická zdvihátka, přičemž kromě jiných modifikaci se dočkal také hlav válců vyvinutých a odlévaných u Cosworth Engineering. Nové byly také proměnné časování ventilů, speciální vačkové hřídele či kované ojnice.
U verze s objemem 2,5 l a výkonem 195 koní (145 kW) je návaznost na Duratecy V6 z Mondea naprosto jasná, zatímco varianta 3,0 l byla při nezměněném objemu vyšlechtěna z agregátu použitého ve špičkovém modelu Ford Mondeo ST220. Aby tento motor bylo možno kombinovat s rozdělovací převodovkou směřující točivý moment na zadní nápravu, bylo třeba otočit jej o 180 stupňů a zmenšit olejovou vanu (důsledky viz níže).