Kapitoly článku:
Kupující stále slýchá, jak je serviska jedním z pilířů bezpečné koupě ojetiny. Testovaná Alfa ji nemá, jsme ale realisté. Správný zloduch ji amatérsky „neztrácí“ spolu s uživatelským manuálem a dálničním kuponem, naopak opatřuje prázdnou novou a vyfantazíruje do ní cokoliv včetně razítka dealerství z opačného konce republiky. U starší alfy by švindl prošel lehce, servisní historii zde nelze jednoduše ověřit přes společnou databázi, jak to umějí jinde. Také víme, že vůz si ve vlastním zájmu lustruje už sám bazar AAA Auto a že by si prodávající nějakými čachry s životopisem pětileté alfy se čtrnáctistovkou a skoro základní výbavou stejně k ničemu nepomohl.
Interiér má nápad, byť materiály i zpracování působí zjevně trochu „spotřebněji“. Prostornost i pohodlí v přední části kabiny jsou bez připomínek.
O „míťovi“ jsme zjistili docela průhledná fakta. Byl koupen jako nový v ČR, je po prvním majiteli, neprodělal havárii, je celkově mimořádně zachovalý a dle prohlídky v brněnském Motortecu jej s výjimkou prorezavělého zadního dílu výfuku netrápí vůbec nic. Udávaným kilometrům věříme.
Kdo přesto nechce nic podcenit, přidá k výměně olejů a svíček ještě nové rozvody, které tak jako tak bude dělat příští rok.
Čtrnáctistovka nepřekvapí
Verzi s atmosférickým multiairem jsme vítali, neboť bez dopingového přeplňování snáze uvěříme slibovaným výhodám futuristické techniky v hlavě válců. Myslíme, že na řadového uživatele nebude dělat větší dojem než třeba strmější dráha plynového pedálu, vykouzlitelná přepínačem DNA. Sám motor se totiž projevuje docela nenápadně. Proti přímým konkurentům možná trošičku ochotněji zabírá odspodu, ale těžko odhadnout, jak moc velkou zásluhou chytře zvoleného lehčího zpřevodování zde sériového šestikvaltu. Naše spotřeba 7,1 litru je spíše nad průměrem této kubatury a ani kultura chodu se nezdá být nijak výjimečná (to od alfy stejně ani nepožadujeme).
Přístroje jsou vzorně přehledné. Kufr ale neoslní — praktičnost dále snižuje nedělitelná zadní lavice našeho kusu. Přepínač jízdních režimů DNA byl ve své době revoluční.
Alfa, nebo VW?
Spíše než vlastnosti motoru překvapuje celková vstřícnost auta. Kdo přesedne ze starých modelů 33 či 145, bude si připadat trochu jako ve volkswagenu. Žádné ergonomické podivnosti, „čapatá” pozice za volantem, jedovaté pedály ani usmýkaná první jízda. Tady se každý v minutě zabydlí, zorientuje a mazácky odjíždí. Ocení to nejen řidičky, ke kterým mito přednostně promlouvá. Chválíme pohodlná přední sedadla, bezpečnostní výbavu (sedm airbagů), inteligentně fungující stop-start, elektronicky simulovanou „špéru“ E-Q2 i solidní komfort podvozku na 16“ kolech.
Zamrzelo naopak slabší topení, potkávací bludičky (xenony úplně zpočátku šlo, pak zase nešlo objednat) a uměle velesnaživé řízení, které trochu kazí dojem z jinak dobrých jízdních vlastností.