Nejstarším giuliettám letos bude letos sedm let. Jak kompaktní Alfa Romeo funguje jako ojetina?
Kapitoly článku:
Rok 2009, kdy se Alfa Romeo rozhodla reinkarnovat legendární jméno Giulietta, byl pro mateřský Fiat důležitý. Právě v té době probíhalo převzetí amerického Chrysleru. Pro samotnou Alfu pak byl klíčový právě úspěch nástupce kompaktního modelu 147.
Jako základ nového modelu posloužila platforma Fiatu C-Evo, použitá původně třeba u bravy nebo Lancie Delta. Značka však utratila značné prostředky na její modernizaci. Změnil se rozvor, přední, ale hlavně zadní náprava, která je nyní víceprvková. Mimochodem — stejný základ nyní využívá i třeba Jeep Cherokee.
Italský výrobce také značně inovoval motorovou paletu. Přišly čtrnáctistovky MultiAir, modernizované diesely i celá řada nových výbavových prvků. A když se k tomu přidal úchvatný design Lorenza Ramaciottiho a charakter vrcholných verzí Quadrifoglio Verde, na úspěch bylo zaděláno. Giulietta skončila druhá v evropské anketě auto roku, tu českou dokonce vyhrála. Starší vůz dnes pořídíte asi od dvou set tisíc korun. Jak funguje jako ojetina?
Co je klíčové?
- Především benzinové motory MultiAir mohly doplatit na dlouhé servisní intervaly
- Kvalita vozů vyrobených v letech 2010 a 2011 je značně kolísavá
- Auta se není třeba bát, nezapomeňte ale vyzkoušet funkčnost všech systémů
- Ceny dílů jsou s ohledem na rozšířenost modelu nízké
Když se hovoří o značce Alfa Romeo a spolehlivosti, většinou je vždy o čem mluvit. Bohužel ani giulietta není výjimkou. Hlavně z počátku výroby značka vychytávala celou řadu dětských nemocí. Italy ale šlechtí, že byť se závad vyskytovala celá řada, nikdy nešlo o nic fatálního a neřešitelného a většinou auta dojela vlastní silou do servisu. Jednalo se tak spíše o dlouhý seznam nedodělků, řešených v rámci záruky.
Zadní dveře se otevírají skrytou klikou. Světlomety jsou nápadité.
Můžeme začít třeba interiérem — běžné bylo zatékání pátými dveřmi těsněním kolem stěrače. Selhává i kabelový svazek, což občas vedlo i k nefunkčnímu otevírání kufru. Běžné jsou pískající těsnění kolem oken při vyšší rychlosti, vrzání interiéru a rachtající přední sedačky — často se v záruce měnily dokonce celé. Zlobit umí i rádia, která se občas sama zapínala a běžně jim zamrzalo handsfree. Také se občas zasekává víčko nádrže, rozpadaly se výplně dveří a zlobily xenony. Čas také rychle ukázal, že krásná hliníková hlavice řadicí páky je vlastně z plastu, navíc náchylná k poškození.
Ano, je toho dost, dobrou zprávou ale je, že většina zmíněných problémů se týká jen aut z úvodu výroby. Asi od roku 2012 se potíže vyskytují spíše výjimečně.
Benzin něco stojí
Na začátku produkce se automobilka potýkala také s problémy technologie MultiAir. Systémem elektrohydraulického ovládání sacích ventilů je vybavena silnější benzinová čtrnáctistovka o výkonu 125 kW. Po uvedení na trh však systém pravidelně selhával. Některým jednotkám nevydržel funkční ani 50 tisíc kilometrů. Obecně se mělo za to, že za potížemi stojí sklony motoru k zakarbonování, podporované až třicetitisícovými servisními intervaly. Zpočátku byl ale problém spíše mechanického rázu - část modulu se vyviklá a přestane správně pracovat. Účet za opravu se pohybuje kolem 25 tisíc. Stejně stojí i občas selhávající turbo — i za jeho předčasnou smrtí bychom hledali špatný olej.
Víceprvková náprava bude jednou náročnější na údržbu, zatím s ní ale nejsou hlášeny potíže. U přední se při vyšším nájezdu vyskytují vůle.
Jistější volbou proto budou spíše slabší benzinové čtrnáctistovky. Mechanický základ je stejný - jde o jednotky FIRE, které prosluly svou odolností. Zde mají šestnáctiventilovou hlavu a kromě výjimečných závad turba fungují bezvadně — dokonce umí být i továrně přestavěny na LPG. Potíže pak nejsou hlášeny ani u vrcholného motoru vlastní konstrukce 1750 TBi.
V případě vznětových motorů automobilka sází výhradně na jednotky mateřského Fiatu. Obvykle s nimi nebývají výraznější potíže. Snad jen dvoulitru častěji selhávají ventily recirkulace spalin. Že vstřikovače systému common-rail nejsou věčné, už zdejší čtenáři vědí.
Občas převodovka
I u šestnáctistovky je ale potřeba počítat s instalací dvouhmotového setrvačníku, který má také omezenou životnost. Guilietta obecně nevyniká životností spojky. Řadě aut dokonce byla z důvodu cvakání vyměněna ještě v záruce. Uživatelé hlásí také problémy s převodovkami. Hlavně z počátku výroby značka v rámci záruky občas měnila celou skříň. Typickým symptomem je obtížné řazení jedničky a dvojky — u starších vozů ale většinou stačí vyměnit synchronizaci prvního a druhého stupně. U ojetiny bychom stejně funkčnost převodovky dobře zkontrolovali.
Naftový motor 1.6 JTDM je spolehlivý. Využívá vstřikovače společnosti Bosch.
Naopak bezchybně zatím většinou pracují dvojspojkové automaty TCT, které od roku 2014 automobilka kombinuje i s vrcholnou sportovní verzí.
Životnost podvozku nevybočuje z průměru, většina dílů - kromě karosářských - je navíc bez problémů sehnatelná i v druhovýrobě. Cenami přitom Alfa nijak nevybočuje. Když už mluvíme o podvozku, majitelé si často stěžují, že přední náprava především v chladném počasí vrže.
Jak jezdí giulietta s naftovou šestnáctistovkou se dočtete v následující kapitole.