Test ojetin Seat Altea vs Toledo: střídání generací

Kapitoly článku:

• Úvod, Stručné přestavení Toleda a Altey
• Zvenčí, Uvnitř, Zkoušené vozy
• Pracoviště řidiče, Za volanty
• Závěr, Stručné technické údaje
• Kompletní fotogalerie

---

Zvenčí

Toledo se vyznačuje jednoduchými, zaoblenými a nadčasovými liniemi. Je to klasický tříprostorový, čtyřdveřový sedan, střed masky tvoří typický obdélníkový vstup s výrazným „S“ na svém středu, jenž v prolisech prochází kapotou. Výhled z vozu je dobrý a omezuje jej pouze vyšší hrana kufru, u zkoušeného vozu dále zvýšený spoilerem. Světlomety s čirou optikou a dvojitou parabolou pro potkávací a dálková světla svítily málo a jejich paprsky nebyly správně rozvrstveny. Soustava decentních mřížek na přídi je kombinací vodorovného a svislého žebrování a ohraničena pokovenými rámečky. Nárazníky a boky karosérie byly obloženy plastovými otěrovými lištami. Zadní světlomety jsou opticky propojeny reflexním pásem. V jeho horní části se nachází třetí brzdové světlo, jež je uloženo v úrovni sotva o několik centimetrů vyšší než jsou brzdová světla okrajová, čímž v podstatě postrádá jakýkoli význam.

 

Altea je úplně o něčem jiném. Jedná se o kompaktní dvouprostorový hatchback, jehož předností je díky vyšší stavbě vzdušnější interiér a snadnější nastupování. Designér Walter da Silva se rozhodl tomuto Seatu vtisknout osobitější výraz, zvětšil lichoběžníkovou masku s chromovaným ohraničením a sdružená světla s oddělenými parabolami pro potkávací a dálková světla protáhl až hluboko do boků. Jejich spodní hrany přecházejí rozmáchlým obloukem až k zadním blatníkům. Výhled z vozu je velmi dobrý všemi směry. Ačkoli je vzhled vozu zajímavý, nepostrádá jistou jednoduchost, která zpomaluje stárnutí (Altea se vyrábí takřka beze změny již čtvrtým rokem), týká se to také zadních světlometů. Hrany a boky vozu jsou však absencí otěrových lišt poněkud zranitelnější. Skutečně pozoruhodným řešením jsou u tohoto modelu stěrače. Jakkoli se jedná o soustavu neobvyklou, ramena pracují proti sobě jako u někdejších Mercedesů nebo současných Peugeotů, oproti nim jsou však v klidové poloze skryty ve sloupcích A, jejich vlastnosti jsou znamenité a účelné. Díky své konstrukci odhrnují stírané nečistoty z čelního skla do stran a dolů, jejich klidová poloha nezhoršuje aerodynamiku, ale především takřka zabraňuje zamrzání pružných ramének a usazování hrubých nečistot, které mohou porušit povrch okna.

Uvnitř

Ačkoli vozy od sebe dělí ve výrobě jediný rok, také rozdíl v jejich interiérech je propastný. Prostor i komfort interiéru jsou u Toleda II výrazně větší než u jeho předchůdce, cestující vzadu se však cítí stísněni podobně jako v Octavii I. Na předních sedadlech je však místa ve všech směrech skutečně dost. Zavazadlový prostor má objem velmi slušných 500 litrů, ale jeho využitelnost snižuje skutečně malý vstupní prostor. Zvětšovat objem zavazadelníku lze sklápěním dělených zadních sedadel, které pak kupodivu nevytváří schod. Zkoušené Toledo překvapilo na svou dobu velmi slušnou výbavou. Kromě čtyř airbagů a ABS zmíním například klimatizaci s digitální regulací, řadu zdrojů vnitřního osvětlení nebo originální rádio s přehrávačem CD. Sportovní šmrnc vozu dodávají přední sedadla se slušným bočním vedením nebo tříramenný volant s dostatečně tlustým, kůží obšitým věncem. Interiér je čalouněn příjemným semišem, k dispozici je řada odkládacích míst, ve schránce před spolujezdcem se nachází vypínač airbagů na straně spolujezdce pro montáž dětské sedačky.

 
  
Altea v přímém porovnání s Toledem znamenala v našem testu zklamání v otázce plastů použitých jak na dveřích, tak na palubní desce. Působí lacinějším a tvrdším, jednodušším dojmem. Jedná se v podstatě o obyčejné obklady, na palubní desce jsou pouze oživeny lisovaným vzorem připomínajícím šachovnicový prapor. To by mělo přispívat k další podpoře sportovního akcentu, jenž pokračuje kruhovým výdechy ventilace po stranách. Oproti Toledu jsou anatomicky tvarována také obě krajní sedadla vzadu. Především sedadla přední jsou ve všech ohledech rozměrná, přiměřeně tuhá a pohodlná. Před řadicí pákou se zde nachází odkládací prostor se dvěma prohlubněmi pro odložení nápojů, ohraničený jakýmisi madly. Chytat se jich se však nedoporučuje, je to jen poněkud subtilní dekorace. Zavazadlový prostor sice nedosahuje v základním objemu hodnot Toleda, nicméně je podstatně lépe přístupný, vybavený za podběhy praktickými síťkami a vyjímatelnou policí pod platem. Sedadla se nesklápějí do roviny, ale nevytváří ani výraznější schod.   

   

Zkoušené vozy

Oběma testovaným autům byly společné dobře vedené servisní knížky, jež vypovídaly o dosavadním vlastnictví prvními majiteli a pravidelných servisních prohlídkách a údržbě. Altea pochopitelně nejevila známky opotřebení (což by u auta s tímto stavem tachometru bylo smutné), pouze ovladače vnějšího osvětlení a spouštění oken ve dveřích řidiče začínaly být ohmatané. Ale to už bychom byli opravdovými pedanty. Také Toledo bylo ve velmi slušném stavu, opotřebení volantu či pedálů, ale i dílů podvozku napovídalo, že tachometr ukazuje reálnou porci kilometrů. Bohužel neslo stopy svého předchozího majitele, zřejmě seaťáckého fanatika, který umně zhotovenými nálepkami s nápisem Seat nešetřil ani vně, ani uvnitř vozu. Kromě toho instaloval na střechu před zlomenou anténu plastovou ploutvičku á la BMW s nápisem Type R, její vliv na jízdní stabilitu se však během testu nepotvrdil. Motor pracoval ve všech režimech znamenitě, podobně jako přesně řadící převodovka, nového majitele tak čeká snad jedině investice do zadních brzdových kotoučů a desek.