Kapitoly článku:
Pracoviště řidiče
Pokud máte zkušenosti s kterýmkoli z vozů jmenovaných v úvodní kapitole, budete se v Boře cítit jako doma. Ergonimie rozložení kontrolních a ovládacích prvků je na výborné úrovni, ovladače nacházíme v logických skupinách. Zkoušený vůz byl vybaven příjemným, dvouose stavitelným tříramenným volantem, takřka shodným s tím, s nímž jsme se nedávno setkali v Seatu Toledo.
Palubní deska je podsvícena kombinací moderé s červenou, jež výrazně oživuje jinak sterilní prostředí. Jedná se o řešení zajímavé, efektní a zároveň ohleduplné k očím řidiče při jízdě v noci. Přítrojovému štítu dominují velké ciferníky tachometru a otáčkoměru, doplněné palivoměem a teploměrem chladicí kapaliny. Uprostřed se nachází velký monochromatický displej palubního počítače, jenž ukazuje kde co (včetně dvou „denních“ počítadel ujeté vzdálenosti a příslušných spotřeb), jen dojezd na zbytek paliva nikoli.
Vlevo od volantu je umístěn panel ovládání vnějšío osvětlení spolu s regulací intenzity podsvícení palubní desky a sklonu světlometů. Tlačítka spouštění oken a ovládání zámků jsou v loketní opěrce v řidičových dveřích, joystick synchronní regulace zpětných zrcátek našel své místo o něco výše v blízkosti vnitřní kliky.
Středová konzole je mírně natočena směrem k řidiči. Pod výdechy ventilace jsou velká tlačítka, některá nahrazená záslepkami, pod nimi důmyslný a jednoduchý výsuvný držák pro dvě nádobky s nápoji. Níže nacházíme odkládací schránku a následují panely originálního autorádia s přehrávačem kazet a digitální jednozónové klimatizace Climatronic, jejíž ovládání je přehledné a účinné. Klimatizační jednotku lze za chladného počasí odpojit tlačítkem Econ.
Před řadicí pákou je další odkládací prostor s výklopným víčkem popelníku ve svém dně, další místo na drobnosti je v prohlubni vedle ruční brzdy. Před touto plochou jsou umístěny tlačítko odjišťování víčka palivové nádrže a zámek zpátečky schovaný gumovou krytkou. Spolujezdec má před sebou objemnou a členitou schránku, na vnitřní straně víka jsou naznačeny plošky pro odložení nápojů.
Na silnici
Motor startoval dobře a rychle, při startování za tepla však někdy po naběhnutí zhasnul. Ani jeho zvuk nebyl příliš příjemný a jeho mírně atypický projev jsme připisovali navrub děravému vlnovci.
Jednalo se o modernější šestnáctiventilovou šestnáctistovku, která během výroby Golfu čtvrté generace nahradila starší osmiventilové jednotky téhož objemu. Ve srovnání s těmito staršími motory byl ten „náš“ poněkud neochotný v nízkých otáčkách, slušný zátah přicházel až okolo 4 000 ot./min. Velmi rychle se zahříval na provozní teplotu.
Spojka se nám jevila jako citlivá, naopak řazení bylo nahony vzdáleno pověstně přesným soustavám, s nimiž jsme se v nových vozech VW Group tehdy setkávali. U zkoušeného vozu bylo řazení poměrně nepřesné, zvláště jednička a trojka se nám občas pletly, a příliš tuhé. Zpátečka se samozřejmě řadí zatlačením páky dolů a jejím přesunutím vedle jedničky, ale odpor pružiny byl poměrně slabý.
Brzdy byly dostatečně účinné, byť s celkem „tupým“ nástupem. Zkoušená Bora se chovala dosti nedotáčivě a řidič ji do ostřejších zatáček musel přemlouvat. Jízdní vlastnosti Bory se oproti zvykům mezi kompakty výrazně měnily v závislosti na jejím obsazení pasažéry nebo nákladem v dlouhé zádi. Řízení bylo tuhé, ale k jeho přesnosti jsme neměli námitky. V zatáčkách se vůz nenakláněl, ale přesto se nám odladění jeho podovzku zdálo spíše měkké, nedávno testované a podobně staré Toledo bylo v tomto ohledu střiženou více do sportovna. Interiér Bory je akusticky dobře odhlučněn, ačkoli v této oblasti nijak nepřesahuje obyčeje ve své třídě. Naměřené hodnoty zrychlení a pružností pro nás byly drobným zklamáním.
Solidní, ale drahá
Ačkoli by dle „papírů“ měl být v kombinovaném provozu testovaný motor takřka o litr hospodárnější než jeho jen o 3 kW slabší, osmiventilový předchůdce, v praxi se nám hodnoty spotřeby zdály srovnatelné. Nedosáhli jsme však nijak děsivých hodnot. Při klidném mimoměstském provozu se lze dostat hluboko pod hranici 7 l/100 km, ve městě jsme se obvykle bez potíží udrželi pod hodnotou 9 l/100 km. Během testu jsme s Borou najeli 760 km při celkové průměrné spotřebě 8,1 l/100 km. Vzhledem k častému vytížení a vysokému podílu městského provozu ji hodnotíme jako příznivou.
Volkswagen Bora je možno považovat za rodinný vůz pro toho, kdo vyžaduje objemný, byť nepříliš variabilní zavazadlový prostor. Zkoušená Bora byla velmi dobře vybavená a plně funkční, jako pravděpodobnou jsme vyhodnotili nutnou investici do tlumičů a silentbloků uložení náprav. Opotřebení povrchových dílů karosérie naznačovalo, že žádný z nich nebyl v poslední době měněn a pravděpodobně všechny pochází ještě z výroby. Přesto jsme však nakonec požadovanou cenu vyhodnotili jako vysokou.