Kapitoly článku:
Zvenčí
Střízlivé a decentní tvary čtyřdveřové karosérie se takřka shodují s golfem, vyjma pozměněné přídě a prodloužené zádě. Zcela konvenční a poměrně nudné linie Golfu, určeného převážně starším a konzervativním zákazníkům, však alespoň v přední části Bory přešly do ostřejších rysů s obdélníkovými sdruženými světlomety uloženými pod čirým krytem z organického skla, které obsahují společné paraboly pro potkávací a dálková světla a zdroje pro parkovací a směrové světlomety. Pod blinkry jsou umístěny mlhovky, jejichž účinek je jejich poměrně vysokým usazením omezený.
Zasklená plocha je velká, potěší nízká linie spodní hrany bočních oken, díky níž je i spíše tmavý interiér prosvětlen a je z něj dobrý výhled všemi směry. Řidič jej má omezen vyšší zádí, ale především tolik kritizovaným malým zrcátkem na dveřích spolujezdce, kteréžto řešení koncern VW používal u většiny svých levnějších vozů. Dlouhé převisy napovídají o koncepci pohonné jednotky uložené vpředu napříč a snaze konstruktérů o co největší zavazadlový prostor.
Prolisy na povrchu karosérie se omezují prakticky pouze na spodní hranu dveří. Otěrové lišty na dveřích a náraznících byly u zkoušeného vozu lakovány v barvě karosérie, stejně jako kliky a kryty zrcátek. Záď se sdruženými světlomety, laděnými včetně blinkrů do červena, jasně odkazuje na dobovou generaci Passatu. Zámek víka zavazadelníku je ukryt ve spodní části velkého znaku VW. Tyto emblémy na přídi a zádi jsou spolu s typovým označením na „kufru“ jedinými lesklými prvky, na které v interiéru navazují rámečky okolo přístrojů nebo vnitřní dveřní kliky.
Uvnitř
Podobně jako zvenčí, ani uvnitř nečekejte žádný nápad nebo „zlepšovák“, spíše se připravte na monotónnost. Kvalita použitých materiálů i jejich zpracování jsou na slušné úrovni, ale třeba celá palubní deska volá po nálepce „dodělej si sám“. Po blízkém seznámení s Borou a Golfem čtrvrté generace jsme proto pochopili, proč většina u nás provozovaných aut těchto typů nese známky „vylepšování“ nebo „tuningu“. Ústy klasika: nuda nuda, šeď šeď.
To však nemění nic na skutečnosti, že zkoušená Bora uvnitř vypadala robustně a vzbuzovala důvěru. Celá horní část palubní desky je vyrobena z příjemného, měkčeného plastu, podobným materiálem je obložena i většina z plochy dveřních výplní. Sedadla a části obložení dveří jsou čalouněny hebkým a prodyšným velurem šedé barvy. Přední sedadla jsou dostatečně rozměrná, ale i přes svůj vzhled bohužel neposkytují v zatáčkách kýženou boční oporu, sedáky i opěráky nám totiž přišly jako pro řidiče běžné postavy příliš široké.
Na zadních sedadlech, náznakově anatomicky tvarovaných, je místa adekvátně kategorii nižší střední třídy, takže relativního komfortu si tam užijí pouze dvě dospělé osoby. Ty pak mezi sebou mají širokou sklopnou opěrku s úložným prostorem, její užší provedení se nachází i mezi sedadly vpředu. Při nastavení předních sedadel pro postavy o výšce 185 cm mají cestující vzadu pro svá kolena k dispozici ještě slušnou porci prostoru. Horší to však bude s jejich hlavami, tlačenými sestupujícím zadním oknem. Ještě jednou je třeba zdůraznit rozsáhlou výbavy zkoušeného vozu.
Slušný kufr
Zavazadlový prostor poskytuje ve svém základním uspořádání slušný základní objem 455 l, ale jeho víko pochopitelně nenabízí k zavazadlům tak dobrý přístup jako Octavia I, což je jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi těmito dvěma modely. Víko je uloženo na vzpěrách, které nezasahují do zavazadelníku, na podlaze nalezneme čtyři kotevní oka pro síť a ve výklenku za pravým podběhem praktickou síťku pro uložení drobností. Využitelnost zavazadlového prostoru je dobrá a podběhy do něj příliš nezasahují.
Základní objem kufru lze po předklonění zadních sedáků zvětšit sklápěním opěráků směrem vpřed, je však třeba předem vyjmout hlavové opěrky a zasunout je do připravených otvorů na zadní hraně sedáků. Vzniklý otvor je přirozeně omezen výztuhou mezi prostory pro cestující a jejich zavazadla, nicméně je na tom Bora v tomto ohledu lépe, než je tomu u řady konkurentů s podobně střiženou karosérií. Před sklopením opěradel je třeba jejich zámky odemknout klíčem k vozu, čímž se omezují rizika neoprávněného vstupu do kufru z prostoru pro cestující nebo naopak vniknutí do interiéru třeba po vypáčení víka zavazadelníku.