Test ojetého Hyundai Coupe: dobrý a dostupný

Žádné jihokorejské plácnutí do vody, ale propracovaný sportovní vůz pro každodenní ježdění?
Seznam kapitol
  1. Úvod, Typický profil, Vyvážený a svérázný vzhled
  2. Zkoušený vůz, Uvnitř
  3. Za volantem, Nový motor, osvědčený podvozek
  4. Na silnici, Závěr
  5. Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
  6. Kompletní fotogalerie

Dvoudveřový Hyundai s prostým názvem Coupe má nač navazovat. Tradici dvoudvéřových, lehkých a cenově dostupných kupé zahájil typ Scoupe v roce 1989, který vycházel z tehdejšího modelu Pony. Znamenal obchodní úspěch po celém světě, protože světové automobilky mu do cesty nestavěly mnoho konkurentů.

V roce 1996 přišla další, výrazně zaoblená generace, jež stanula na podvozku větší Lantry, a její jméno se z krkolomného Scoupe změnilo na jednoduché Coupe. Tehdejší model byl oproti svému předchůdci výrazně zaoblený a některé jeho rysy včetně zvedající se linie horní hrany zadních blatníků můžeme pozorovat i na současné generaci. Od té chvíle si model Coupe začal tříbit charakter, o čtyři roky později přišel facelift s rozevlátou přídí s desítkou samostatných světelných zdrojů, jemuž se dnes někdy přezdívá „plastelína“. Modernizace typu Coupe kráčely ruku v ruce s trendy u ostatních modelů značky a již krátce po „plastelíně“ zde bylo výrazně modernizované kupé s ostřejšími a nadčasovějšími rysy, přibližující jej ostatním dobovým produktům značky Hyundai.

Coupe z této generace prošlo naším testem. Mezi jeho nejvýznamnější novinky ale patří dvoulitrový čtyřválec s variabilním časováním ventilů CVVT, který se pod kapotou zabydlel v půli roku 2003. Ve faceliftovaném provedení z loňska se Coupe vyrábí dodnes, ačkoli vše nasvědčuje tomu, že letošní rok pro něj bude rokem posledním.   

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
 
Typický profil

Hyundai Coupé si v testované generaci zachovalo své specifické proporce a linie, v nichž bychom jen ztěží hledali inspiraci jinými vozy, vyjma těch ze stáje Hyundai. Křivky karosérie se narovnaly a zjednodušily, vysoká a dále stoupající spodní hrana bočního zasklení však zůstala zachována. To se týká také hranatější přídě s velkými sdruženými světlomety, tvarovanými možná trochu ve stylu Toyoty Supry, která však působí nadčasověji. Reflektory jsou kryty čirým plastem, po stranách mají rozměrné, čistě oranžové blinkry a oddělené zdroje pro potkávací a dálková světla. Nevyznačují se sice účinností, ale ty potkávací díky projektorové technice produkují dobře rozložené a jasně ohraničené světlo.

Přední převis je v rámci tradice a optimální trakce vpředu uloženého motoru dlouhý. Kapota mezi velkými světlomety sestupuje hlubokými prolisy k úzké, zdvojené štěrbině, ale hlavní otvory pro přívod vzduchu k chladičům jsou v předním spoileru. Tam po stranách ve svém mohutném žebrování hostí i kulaté mlhovky. Kapota se zdvihá na plynových vzpěrách. S ostrými rysy karosérie celkem ladí velká zpětná zrcátka, která však dle našeho názoru působí příliš nemotorně. Náznaky „lízátka“ po stranách spoileru se opticky přenáší do tvarování prahů.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
   
Vyvážený a svérázný vzhled

Rozměrné plochy boků jsou oživeny vkusně zakomponovanými „žábrami“ za předními koly, které jsou však díky svému zaslepení bohužel pouze optickým prvkem. Okna ve dveřích jsou bezrámová a po svém spuštění podporují vzezření vozu coby „dospělého sporťáku“. Zadní blatníky jsou rozšířeny snad až příliš a kola jsou v nich poněkud zapuštěna. Zadní sdružená světla jsou koncipována podobně jako u jiných vozů Hyundai z té doby, mlhovky jsou opět vyčleněny do nárazníku. Jeho spodní část svými příčkami navazuje na přední spoiler a po stranách z ní vystupují dvě mohutné a působivé koncovky zdvojené výfukové soustavy.

Také celá záď působí velmi vyváženým a dynamickým dojmem. Pod decentním spoilerem je integrováno třetí brzdové světlo. V levém zadním blatníku se nachází víčko palvové nádrže, jež se odjišťuje zevnitř a na pohled působí jako „rychlouzávěr“ včetně skutečných imbusů.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Typický profil, Vyvážený a svérázný vzhled
  2. Zkoušený vůz, Uvnitř
  3. Za volantem, Nový motor, osvědčený podvozek
  4. Na silnici, Závěr
  5. Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
  6. Kompletní fotogalerie
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

21.  10.  2017 | David Rusol | 3 příspěvky
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků