Kapitoly článku:
Na první pohled
Superb je při prvním setkání opravdu velký, robustní vůz, kvůli prodloužení rozvoru a zachování standardního přechodového úhlu byla mírně zvýšena jeho světlost. Karosérie je důsledně zaobléná, a to včetně dlouhé střechy, díky tomu nepůsobí až tak těžkopádně. Přídi dominují typická obdélníková maska chladiče (od velkého firemního znaku přechází do kapoty dvojice prolisů) a rozměrné světlomety, jež sdružují veškeré osvětlovací prvky včetně blinkrů a mlhovek. Lakované plochy opticky rozbíjejí chromované obklady hran bočního zasklení a plastové otěrové lišty na dveřích a náraznících.
Především při pohledu zezadu vyniká těsná příbuznost Superbu s vozy VW Passat nebo Octavia I, a to především co do tvarování světlometů. Zadní okno je výrazně skloněné podobně jako to čelní. Celkově působí Superb dosti decentním, „uklizeným“ dojmem.
Uvnitř
Přístup k prostornému interiéru je skrze rozměrné a v širokém úhlu se otevírající dveře, ty zadní jsou však natolik dlouhé, že manipulace v těsnějších prostorech vyžaduje velkou opatrnost. Obkladové a čalounické materiály odpovídají zvyklostem z Passatu, takže působí poněkud lacině, ale k jejich dílenskému zpracování jsme výtky neměli. Všechna sedadla jsou rozměrná a přiměřeně tuhá, ta přední nabízí alespoň základní boční vedení a žádný z cestujících nebude v žádném směru strádat nedostatkem prostoru.
Na zadních sedadlech se pak budete cítit jako v obývacím pokoji, sklopná středová opěra ukrývá odkládací schránku s držáky nápojů a na konci středového tunelu oceníte výdechy ventilace, popelník, zapalovač a u lépe vybavených verzí i tlačítka vyhřívání sedadel. Ve všech dveřích se nachází odkládací schránky, pověstná přihrádka na deštník v levé zadní loketní opěrce však u zkoušeného vozu bohužel zela prázdnotou.
Na středu tradičního přístrojového štítu najdeme monochromatický displej, jenž podle pokynů kolébkového spínače na pravé páčce pod volantem zobrazuje kompletní škálu údajů palubního počítače a aktuální polohu voliče automatické pětistupňové převodovky. Ke komfortu nastupování přispívají lampičky na spodní hraně zpětných zrcátek. Tlačítka pro odjišťování víka zavazadelníku a víčka nádrže lze třeba před nenechavou obsluhou v hotelu uzamknout, podobně jako sklápěcí zadní opěradla.
Ohromný zavazadelník
Prostor pro zavazadla je skutečně ohromný, vyniká zejména šířkou a délkou, omezen je však víkem otevírajícím jen omezený otvor pro nakádání větších předmětů. Na rozdíl od některých konkurentů ve vyšší střední třídě však nabízí možnost sklápění opěradel na sedáky, vzniklá plocha není sice rovná, ale využitelnost to jistou měrou zvyšuje. K dispozici je též průchod skrytý za sklopnou loketní opěrou. V samotném zavazadelníku najdeme zásuvku na 12V, dvojici sklopných kotev pro zavěšení tašek nebo čtyři oka na podlaze pro síť. Závěsy víka do prostoru nijak nezasahují, ale jejich žlábky jsou vysloveně nedomyšlené. V zimě se v nich drží voda a vzniklý led výrazně omezuje manipulaci se samotným víkem.
