Kapitoly článku:
Vozy tradiční japonské značky se třemi diamanty ve znaku v našich zeměpisných šířkách nikdy nepatřily k hlavním hybatelům automobilového trhu. Když už byla jejich přítomnost přeci jen někde citelná, pak šlo zpravidla o velké teréňáky Pajero a jejich drsné užitkové soukmenovce řady L.
Uvadající prodejní výsledky automobilky proslavené mimo jiné tituly ve světové rally, přijel přede dvěma lety vzkřísit nový Lancer s atraktivní sportovní vizáží, která byla v minulém roce nově aplikována (mimo jiné modely) i na druhý tradiční pilíř výrobního programu - malý Colt.
Tohle auto se především svými vnějšími proporcemi tak trochu vymyká běžné představě zákazníků o malém autě a snad právě proto zatím prodejní rekordy ani v nejmenším netrhá. Tato charakteristika vynikne zejména v porovnání s nejbližší japonskou konkurencí – Mazdou 2, Nissanem Micra nebo Toyotou Yaris, snad jen Honda Jazz vykazuje určitou rozměrovou spřízněnost. Jistým handicapem se zdá být také absence vznětové jednotky v nabízené paletě motorizací, ale ty v této třídě beztak nehrají významnou roli.
Úplně nový Colt zatím na obzoru není a výrobce tak zatím dělá co se dá s aktuálním provedením vyráběným v Holandsku. Vedle „lancerizovaného“ předku útočí Colt na city zájemců nově i příplatkovou ekologicko-ekonomickou technologií ClearTec, snažící se o minimalizaci spotřeby pohonných hmot mimo jiné třeba prostřednictvím rozmáhající se funkce Stop&Go.
Právě tímto systémem vybavený vůz jsme v kombinaci s benzínovou třináctistovkou měli možnost ozkoušet v tradičním testu. Přesvědčí více zákazníků než doposud?
Body za předek z Lanceru, proporce ale nesednou každému
Na vizáž Coltu ve světle prodejních výsledků pasuje jako japonské pozadí na evropský hrnec známá pravda, že vzhled je základem úspěšného prodeje toho či onoho modelu. Právě v tomto bodě bych totiž u malého Mitsubishi spatřoval jeden z kamenů úrazu. Svojí i na dnešní poměry vysokou stavbou (1 520 mm) se pětidveřový Colt výrazně vymezuje vůči masově prodávaným malým autům a zcela zákonitě se tak zužuje i cílová skupina možných zákazníků, kterou je schopen úspěšně oslovit. Zažitá představa konzervativního evropského publika o malém autě zkrátka vypadá trochu jinak než auto s kolmou zadní stěnou a výškou menšího MPV. Své by o tom mohli vyprávět u Mazdy po zkušenostech s výrobou a prodejem první generace „dvojky“ - jen co přišlo na trh současné líbivé provedení, prodeje šly rázem nahoru.
Samozřejmě ale záleží, co od takového auta očekáváte. Jinak se bude tvářit postpubertální floutek s čerstvým řidičákem, který bude chtít vůz využívat především jako „kočkolap“ a jinak důchodce cestující výhradně na chatu a do obchodního domu pro kutily. Není vůbec sporu o tom, že dravý předek inspirovaný Lancerem dodal Coltu tolik potřebnou dávku zapamatovatelnějšího výrazu, který v našem případě působil v kombinaci s černým lakem hezky sportovním dojmem, podpořeným i výraznými kruhovými mlhovkami v nárazníku. I přes tuhle citelnou pozitivní inovaci zůstávají ale tvary karoserie zřetelně orientovány na praktickou stránku věci a ze zadního a částečně i bočního pohledu jsou linie Mitsu prostě trochu maloměšťácké až prudérní.
Těžko říct, jestli bych byl méně naštvaný na svého souseda - důchodce, který mi při kterékoliv příležitosti zabere místo před domem, kdyby měl jiný vůz něž starý žlutý (!) Opel Agila? Domnívám se, že ano. Podobně důchodcovským duchem u mě z vnějšku při jiném než čelním pohledu bohužel vládl i Colt právě jako ztělesnění auta, jehož řidič jede na volné silnici většinou zbytečně pomalu, ve městě zaspává na semaforech a za jasné noci svítí zadními mlhovkami.
MPV nejen zvenku
Zevnější proporce jednoprostorové japonské škatulky s dvouapůlmetrovým rozvorem dávají tušit, že cestující budou uvnitř hýčkáni větší porcí prostoru než je ve třídě malých přibližovadel obvyklé. A vskutku.
Nástup na palubu je díky doširoka otevíratelným předním i zadním dveřím snadný jako u málokterého auta, což výrazně pocítí především jindy usurpovaní čahouni. Pocit po usednutí je, co se prostoru týče, skutečně velkolepý a ze všeho nejvíce připomíná právě některý z velkoprostorových vozů. Tomu odpovídá dlouhá přístrojovka, nezahlédnutelné obrysy kapoty nebo trojúhelníčky bočních okének před předními dveřmi, o přebytku místa nad hlavou nemusím mluvit.
Oproti provedení před faceliftem Colt opustil hravé barevné kombinace a celý interiér se oděl do černo-šedého hávu s lokálními kovovými dekoracemi, ze kterých stojí za zmínku především nefalšovaně kovová, šroubovaná obroučka okolo řadící páky. Naopak tvrdým plastem vládnou zcela bezezbytku všechny ostatní interiérové partie, především dveřní výplně a bytelná přístrojová deska. Díky převažující černé barvě i užitkovému charakteru auta ale není tento druh povrchové úpravy nikterak rušivý a na velmi dobré úrovni je i slícování.
Přední sedadla s možností výškového seřízení neoslňují bočním vedením, nicméně délka sedáku i opěradla je přiměřená, trochu lepší vyztužení by zasloužila jen bederní partie, ze které mě po delší jízdě (150 km) začala nepříjemně pobolívat záda nehledě na mírnou otlačeninu pravé nohy od výdutě držáku na nápoje na středovém panelu. Řidič má ze svého bidýlka přirozeně velmi dobrý rozhled do všech světových stran vyjma směru šikmo vpřed (A sloupek), nevadila ani absence zadních parkovacích čidel, kterou vůz směle vyrovnává rozměrnými vnějšími zpětnými zrcátky.
Změny směru jízdy obstarává pouze v jedné (svislé) ose seřiditelný volant, který má sice příjemně tlustý věnec, kůže kterou je obšit je ale poněkud kluzká a držení vyžaduje více pozornosti. Dovedl bych si představit také menší průměr celé obruče. Na druhou stranu na volantu nechybí dálkové ovládání rádia a vcelku intuitivní tempomat. Přístrojový štít čítá všeho všudy ciferníky rychloměru a otáčkoměru, informační displej a pár nezbytných kontrolek, mezi které by jistě dobře zapadla absentující indikace rozsvícených světel. Teploměr chladící kapaliny je nahrazen modrou kontrolkou se známým symbolem (zhasne po nezbytném stupni ohřátí motoru), palivoměr se přestěhoval do informačního displeje, kde si s vámi hraje tradiční hru s nepravidelně ubývajícími čárkami. Ve stejném prostranství jest možno spatřit i šipku nahoru či dolů, napovídající řidiči o vhodném momentu pro změnu převodového stupně.
Počítač levného auta ukazuje v zásadě vše potřebné, dlouhou chvíli jsem však strávil pátráním po jeho ovládání. Mitsubishi totiž napodobuje nešvar některých francouzských aut a stěžejní tlačítko pro pohyb v menu umístilo zákeřně na radiopřijímač napravo od CD mechaniky - řešení opravdu poněkud zvláštní. Z výhrad k ergonomii musím ještě zmínit umístění ovládání mlhových světel, funkce Stop&Go a el.nastavování zpětných zrcátek mimo zorné pole řidiče, ocenil bych rovněž přehlednější řešení funkcí na páčkách pod volantem. Bez výhrad jsem shledal ovládání topné a chladící soustavy s manuální klimatizací a slušně znějícího rádia s mp3 přehrávačem.
Z prvků nadstandardní výbavy byl náš Colt vybaven praktickými pomocníky v podobě dešťového senzoru a automatického rozsvěcení světel. Odkládací plochy zas reprezentovalo neotřelé řešení spodku středového panelu se svislým místem na cédéčka a jiné nezbytnosti nebo velká klimatizovaná přihrádka před spolujezdcem schopná pojmout i jedenapůllitrovou láhev.
Prostorové hody pokračovaly i za předními sedadly (jsou mimochodem sklopná se zadními do roviny). Se svými 190 cm jsem neměl sebemenší problém sednout si za řidičovo sedadlo seřízené rovněž na mě. Oproti dřívějšímu provedení Coltu bohužel ubyla možnost podélného posunu zadních sedadel, případně i eventualita jejich úplné demontáže. Místa pro cestující je tu každopádně habaděj, Octavia i mnoho jiných aut nižší střední třídy může tiše závidět.
Jestli se vám to zdá neuvěřitelné, pak vězte, že co bylo Coltu dáno na místě pro pasažéry, to mu bylo ubráno na litráži zavazadelníku. Co je platné, že obrovskou kolmou stěnou je do něj ideální přístup a dno je dvojité, když do něj uskladníte jen 214 litrů a to ještě hodně na výšku? Nerad bych se mýlil, ale i to je podle mého jeden z důvodů menší oblíbenosti malého Mitsu. Ani 609 litrů, které docílíte po složení zadních sedadel není nic světoborného, potěšující budiž tedy alespoň fakt, že po sklopení spolujezdcova sedadla lze převážet předmět dlouhý až 2,7 m.
