Test Mini Paceman Cooper S – ukaž, že na to máš

Kapitoly článku:

• Úvod, Styl, styl a ještě jednou styl
• Prostor pro čtyři, Motokára s karoserií kupé
• Bez automatu nebo s pohonem všech kol, Pro koho?, Technické údaje
• Fotogalerie

Bez automatu nebo s pohonem všech kol

Zaprvé musíte mít do hnacího řetězce zařazenou manuální převodovku, což bohužel náš případ nebyl. Šestistupňový automat není špatný, stejně tak není ani nijak výborný. V manuálním režimu lze řadit jak levou, tak pravou rukou nahoru i dolů. Řešení to je známé například od automobilky Porsche. Ale třeba si zvyknete. Reakce na vaše pokyny jsou řekněme slušné, ale to nic nemění na faktu, že automat sportovně-motokárový duch tohoto auta docela zabíjí. A kromě toho je to také automatická převodovka, kdo může za to, že testované Mini (no, nebudeme chodit po špičkách kolem horké kaše) konzumuje palivo (slušně řečeno) jako protržené.

Člověk vyjede v poklidu do ulic velkoměsta a rázem tam má pěknou kulatou desítku. Já jsem pak při testování na okreskách měl docela namále. Pod dojmem toho, že přeci mám na palivoměru ještě tři čárky, tak to tankovat nemusím, jsem vyrazil na mé oblíbené okresky a než jsem se dostal do poloviny trasy, čárka nebyl vidět ani jedna a palubní počítač ukazoval čísla začínající osmnáctkou. Upřímně bych si věřil i na to, že dvacítku dám, což je myslím na jedna-šestku „solidní“ výsledek. Jak vlastně nad tím tak přemýšlím, pod devět se spotřebě moc nechtělo. Respektive přesněji řečeno jsem se pod devět podíval jenom tehdy, když jsem na okreskách nasadil tempo zvané „kochám se a nic neřeším“.

Jinak šestistupňový automat nezklamal. Při jízdách po městě nemá sebemenší problém (ale nakonec která z automatických převodovek na tom v dnešní době je jinak) a řidiče, respektive asi především řidičky, ušetří od „složitého“ řazení. Kdy tomuto zařízení dochází rozum, to je ostrá jízda v automatickém režimu. Tam to prostě není úplně ono.

 
Podvozek není tak prkenný jako u většího Countrymanu. Jakmile ale spadne pár kapek vody, Paceman bez pohonu všech kol bezmocně hrabe.

To bychom měli první podmínku, tou druhou je suchý asfalt. Paceman se samozřejmě vyrábí s pohonem všech kol, vždyť to přece je SUV. Připlatíte si za něj 45 000 Kč, a pokud se s autem nechcete pouze promenádovat po městě, pak to určitě udělejte. Jakmile spadne pár kapek vody, je Paceman bez systému All4 ztracený a v zatáčkách jenom bezmocně hrabe. To pak člověk snadno pozná, že tahle motokára je vlastně velice nedotáčivá a že to až taková paráda není. Pohon všech kol ovšem nepřijde vhod jenom při jízdě na mokru. Přední náprava má pod přídělem 184 koní při opravdu ostré jízdě co dělat i na suché silnici. Čtyřkolka je na tom výrazně lépe. Vzhledem k tomu, že tohle malé stylové auto začíná na 700 000 Kč, pak těch 45 000 Kč už snad ani není potřeba řešit.

Pro koho?

Ať přemýšlím, jak chci, nemohu stále přijít na to, pro koho tohle auto je vlastně určeno. Kdo se chce za volantem bavit, ten si mnohem raději koupí klasický Mini Cooper, kdo chce občas zavítat do terénu, ten se Pacemanovi obloukem vyhne a kdo chce kupé, ten ať si koupí třeba Toyotu GT86. Vlastně jedinou odpovědí, která mě napadá, je člověk, který nemusí řešit peníze a který nechce zapadnout v davu. Ono zaplatit 700 000 Kč za automobil, který pouze jinak vypadá, ale de facto nabídne totéž co levnější Mini Cooper, to už chce důkladně zajištěné příjmy.

Tím se dostáváme opět na začátek a k paralele s BMW X6. Kdysi dávno jsem měl kamsi napsat svůj názor na BMW X6. Napsal jsem, že to je auto pro lidi, kteří chtějí světu ukázat, že na to mají (pominu několik málo výjimek, kdy někdo pracuje někde na stavbách, ale chce mít auto „sportovní“ koncepce). S Mini Pacemanem to je v podstatě to samé, pouze v trochu menším podání. Možná právě na to u BMW sází. Nakonec X6 určitě prodejní propadák nebyl, a když je ta krize, třeba se najdou zákazníci, kteří půjdou o stupeň níže.