Kapitoly článku:
Jak je to tedy s tím výkonem?
Jedna věc se mi na Mini fakt líbí – tahle značka si dělá spoustu věcí po svém a slaví s tím úspěchy. Jistě, i ona přistoupila na downsizing, když začala do nejlevnějších verzí montovat tříválce, na druhou stranu se ale revanšovala dvoulitrovým zážehovým čtyřválcem TwinPower Turbo pro Cooper S a JCW namísto dříve používané šestnáctistovky.
Naše „esko“ má v rozmezí 5000 až 6000 otáček výkon 141 kW, točivý moment 280 N.m (při overboostu až 300 N.m) působí už od 1250 otáček, a po nastartování efektním tlačítkem na středové konzole uslyšíte pouze jemné ševelení doplněné broukáním sportovního výfuku. Mezigenerační nárůst činí 6 kW a citelných 60 N.m, jenom o to tady ale nejde.
Dvoulitrový motor je pro "esko" rozumná kubatura, má krásný zvuk a slušnou spotřebu. Měničový automat umí být komfortní i rychlý, záleží na jízdním režimu.
Standardem je perfektní manuální šestistupňová převodovka, za 45.396 Kč však můžete mít, stejně jako v našem dnešním případě, šestistupňový měničový automat (za 49.400 Kč je v nabídce sportovní verze s páčkami pro řazení pod volantem). Byly doby, kdybych se automatu vysmál, protože Mini je přece o radosti z jízdy, motokárovém pocitu a hlavně plném zapojení řidiče do děje, u kabrioletu ale udělám výjimku.
Jde o převodovku od Aisinu, která se v souladu se současným trendem snižování emisí běžně snaží držet co nejnižší otáčky (můžete pak mimo město jezdit třeba i za šest litrů „na sto", když ale přepnete do režimu Sport, jde šetření paliva trochu stranou a motor si častěji šlape v jeho oblíbeném středním pásmu. Že jsem snad jako nadšený řidič selhal a s přibývajícím věkem lenivím? Nemyslím si…
Ono je totiž i Mini Cabrio stále tím motokárovým Mini, jaké mám rád. V této verzi váží necelých čtrnáct set kilogramů, ty lze ale přičítat také výztuhám v karoserii, které celou konstrukci perfektně „podepírají“ a úspěšně bojují s kroucením. Auto je tuhé, hodně pevné v nápravách a jejich uložení, a přestože dostalo rozumná sedmnáctipalcová kola a nastavitelné tlumičem (stojí 13.377 Kč), je stále stejně rozverné jako každé jiné Mini.
Kvalitního povrchu se pneumatiky Pirelli P Zero držely jako klíště a mírná nedotáčivost na limitu byla způsobena spíše tím, že ty přední byly už dost nad hrobem, jakmile ale přišly výmoly a vybrzděné rolety v nájezdech do zatáček, nastal „boj“ o každý centimetr silnice. Co najednou ta změna? Inu, vozy Mini byly vždycky tak trochu takové...
Výborné je, že tohle auto dělá vždycky všechno naprosto stejně a řidič má dostatek času se změnu jeho chování připravit. Vidíte někde před sebou výmol, kterému se už nemůžete vyhnout? Fajn, už v tu chvíli ale jednoduše víte, jak se auto zachová. Hranice jeho dovedností a řidičových limitů se každým dnem posunují, a najednou zjistíte, že máte auto perfektně v ruce.
Jenom vidět tohle auto na silnici způsobuje radost, natož pak pocit z řízení. Jezdit pomalu samozřejmě lze, stejně se ale nakonec neudržíte a povolíte uzdu!
Mělo by to ale snad znamenat, že vás rychle omrzí a bude muset jít z domu? To ani náhodou. Vždycky si vás totiž zaručeně získá perfektním zvukovým doprovodem od motoru (včetně zřetelného odfukování a „hudrování" turba) a koncovek výfuku, které se ve sportovním režimu při řazení nebo uvolnění plynu nestydí pořádně zastřílet!
I přes tohle všechno lze bez větší námahy jezdit se slušnou spotřebou. Například na dálnici si motor při rychlosti 130 km/h a 2600 otáčkách za minutu vezme jenom sedm litrů a nejinak tomu je v i v kombinovaném režimu. Když na okreskách tlačíte na pilu, krátkodobě se můžete dostat přes deset litrů, pak ale stačí zase na chvíli uklidnit a jste tam, kde jste byli - na sedmi, maximálně osmi litrech.
Zní to trochu jako taková pohádka o kultovním autě, které nezabilo ani zvětšení rozměrů a tříválce, přesto je tady ale jedna věc, na kterou jsem si musel zvykat o něco déle – řízení. Je přesné, jeho převod je ale dost strmý a tuhý odpor posilovače zase trochu gumový. Kolikrát proto máte v ostře projížděných zatáčkách pocit, jako by snad auto zatáčelo ještě dříve, než vůbec pohnete volantem. Není to úplně špatně, řízení chce ale zkrátka jenom trochu více zvyku.
Původní Mini byla britská ikona 60. let. V osmdesátých letech byla výroba originálních Mini ukončena, v roce 1994 se pak značka patřící k Rover Group dostala pod BMW.
V roce 2001 se objevila nová generace v podobě Mini One a sportovních verzí Cooper.
Mini Cooper • Mini Cabrio • Mini Clubman • Mini Countryman