Kapitoly článku:
Odhlučnění motoru
Spotřeba
Ovladatelnost v rámci třídy
Komfort jízdy
Krátké sedáky
Turboefekt
Letargické reakce převodovky
Ergonomické nedostatky
8 /10
Sdílení motorů, převodovek, větších technických skupin a konstrukčních celků či rovnou celých aut, není ničím zvláštní, pobuřující, ani výjimečné. Automobilky tímto způsobem rozmělňují značné náklady na vývoj a výrobu, což se jim vyplatí dělat i za cenu ztráty části identity svých produktů.
Co není zrovna příliš obvyklé, je to, aby luxusní výrobce převzal rovnou celý (navíc ne zrovna nejmladší) mainstreamový model a chtěl z něj mít prémiový produkt. I to se ale sporadicky stává.
Udělal to kupříkladu Aston Martin, když přestavěl městské mini Toyota iQ na miniaturní Cygnet, aby mohl snížit flotilové emise, a nebo Bentley, když pod německým vedením převzalo základy přeci jen poněkud levnějšího VW Phaeton při práci na limuzíně Continental Flying Spur.
Třída X mnoho krásy nepobrala. Záleží ale na tom, když má být hlavně účelná, odolná a mít talent zvládat i ten nejtěžší terén?
Na toto téma budou v souvislosti s třídou X mluvit nejspíše úplně všichni, vyhnout se tomu v kontextu celkového hodnocení auta nedá, takže i já bych rád na úvod řekl, že tady máme něco jako automobilový ekvivalent Podskalského Světáků, respektive snahu obléct dělníka do smokingu a dát mu tím trochu vznešenější vzezření.
Zkrátka pokud jste poslední dva roky nežili někde na samotě u lesa bez elektřiny, a nebo vás auta nezajímají jen velmi okrajově, patrně víte, že „iksko“ není tak docela Mercedes a původně nevznikl ve Stuttgartu.
Jde o přepracovaný japonský pickup Navara, a když nad tím chvíli přemýšlíte, docela to dává smysl. Mateřský Daimler si s konsorciem Renault-Nissan tyká už léta, jejich technologická spolupráce se každým rokem prohlubuje, takže tohle není první a s největší pravděpodobností ani poslední společný produkt.
A pokud čekáte vysvětlení, proč Mercedes přebral letité základy Nissanu, když mohl mít vlastní a modernější bázi navrženou vlastním konstrukčním oddělením, odpovědí se nabízí hned několik. Němci mají s offroady bohaté zkušenosti, ne však s pickupy, tak proč nevyužít vědomosti někoho, kdo je sbírá už dekády. Ještě důležitější ale bylo, že v Daimleru neměli dost času.
Pokud by vyvíjeli vlastní auto na pověstném čistém listu papíru a museli by pro něj stavět novou produkční linku, uplynulo by šest možná sedm let a stálo by to hodně. Jenže třícípá hvězda potřebovala (v rámci možností) okamžitou odpověď na úspěch Volkswagenu Amarok a tohle bylo nejrychlejší a zároveň nejlevnější řešení. O tom asi není sporu. Bylo ale také nejelegantnější?
Když forma následuje funkci
Doslovně se na výše uvedenou otázku odpovědět asi nedá. Hilux, Navara, Ranger, L200 či odvozený Fullback, D-Max a dokonce i Amarok… žádné z těchto aut by soutěž krásy asi nevyhrálo, tedy pokud by do poroty nezasedli farmáři, geodeti či lesníci zamilovaní až po uši do své práce.
Sem tam u vozů tohoto typu nějaký ten kus chromu či stylistickou výstřednost najdete, jejich skutečným posláním je ale spolehlivě sloužit v náročných podmínkách a nikoli ohromovat na bulváru či v drahé čtvrti.
Otázkou samozřejmě je, jestli lze stejnou optikou hledět také na Mercedes, kde se na značku, jméno, prestiž, zkrátka na hůře uchopitelné faktory, přeci jen hraje. Podívejte se ale třeba na Citan alias Kangoo a pochopíte, že ani pro Němce to není nezbytně nutné.
Ono to asi nešlo udělat moc jinak, nicméně nebýt na víku ložné plochy třícípá hvězda, vůz od Mercedesu byste v tomto voze nejspíše nepoznali.
Tím nechci říct, že třída X je šereda a nezáleží na tom. Tím chci říct, že mnoho krásy nepobrala, protože to s ohledem na její poslání nešlo dost dobře udělat jinak. Ne v případě auta, které potřebuje skutečně funkční a nikoli jen módně přizvednutý podvozek, odolnou otevřenou ložnou plochu, slušnou brodivost (600 mm, mimochodem), a pokud možno krabicovité tvary, aby se dalo snadno odhadnout, kde končí karoserie. Tohle má být auto, u kterého by vám asi nemělo být moc líto, pokud se někde nárazníkem opřete třeba o strom při svozu dřeva nebo se utopíte v bahně až po zrcátka.
Pokud tyhle představy neumíte strávit, tento Mercedes si raději nekupujte. Nepotřebujete ho. Na to, abyste třídu X zahrnovali zamilovanými pohledy na parkovišti před supermarketem či posečeném trávníků u radové zástavby, je jí škoda.
Také proto asi nemá valný význam říkat něco o designu jako takovém. Ano i tento vůz má poněkud tupou, vysokou příď, která je (speciálně ve zpětném zrcátku) snadno zaměnitelná s kterýmkoli jiným stuttgartským SUV. Zboku je to ale čtyřdveřová budka vztyčená před ložnou plochou, zatímco zezadu byste bez třícípé hvězdy asi jen tápali, co to může být za auto.
Co se opravdu moc nepovedlo, je příplatková nadstavba. Ne že by byla zcela zbytečná, to nikoli. Otevírat ji můžete za všech stran a z korby vám díky ní jen tak něco nezmizí. Jenže samostatně výklopné zadní okno postrádá madlo, tudíž ho musíte dolovat ze spáry konečky prstů, a navíc tato budka k třídě X prostě nepasuje.
Neptejte se mě proč, sám to přesně nevím. Snad proto, že se nadstavba snaží vypadat jako přirozená součást siluety auta a moc ji to nejde. Kdyby její tvůrci vztyčili na zádi prostý kvádr s trochu zaoblenými rohy, aby se (jakože kvůli aerodynamice) neřeklo, alespoň by přiznali barvu a ve výsledku dostali i větší užitný prostor. Byla by to trochu pěst na oko, ale poctivá pěst na oko. Takto to kvůli nepřehlédnutelnému předělu mezi kabinou a zádí i s druhým párem naleštěných střešních nosníků vypadá jako dvě auta slepená do jednoho celku.
Lehký kulturní střet
Zatímco zvnějšku nemusí ani zkušenější oko poznat, že má před sebou pečlivě přepracované základy jiného automobilu, po otevření dveří bude pochybovat i laik. Předně asi proto, že k autu dostanete typický klíček Nissanu, akorát s třícípou hvězdou.
Přehlédnout se nedají ani některé ovladače a přepínače, kupříkladu ty k přiřazení pohonu všech kol a redukce anebo tlačítka vyhřívání předních sedadel. Jeden nemusí být úplný vševěd, aby pochopil, že je navrhoval někdo jiný, než typické rozhraní Mercedesu Comand či základní panel pod kruhovými výdechy ventilace.
Samozřejmě dá se na to dívat, jako na dort od pejska a kočičky. Nicméně nemám problém ani s myšlenkou, kterou se dost možná řídili i tvůrci – tedy že v pickupu bude mnohem důležitější, jestli bude koktejl tohoto typu fungovat spíše ergonomicky než esteticky. Háček je akorát v tom, že sice rámcově funguje, ale mohlo by to být i lepší.
Systém Comand a další typické prvky Mercedesu se zde míchají s ovladači Nissanu. To by možná tolik nevadilo, chybí nám ale odkládací prostory a delší sedáky.
Třeba přední sedadla mají docela krátké sedáky. Volant skvěle padne do rukou, ale sloupek řízení nastavíte pouze výškově. Kolem řidiče chybí odkládací prostory, zatímco cestující na zadních sedadlech budou muset strpět téměř kolmo zvednutá opěradla. Že je celá spodní část palubní desky odlitá z lesklého, ne zrovna pohledného tvrdého plastu, je v tomto kontextu opravdu zanedbatelný detail.
Aby náhodou nevznikl dojem, že je třída X zevnitř nepoužitelná, rád bych dodal, že to není zase tak tragické. Navzdory zmíněnému se dá za volantem docela příjemně uvelebit, sedačka je pohodlná, má lepší než průměrné boční vedení, a tak nějak se vám z té vyvýšené pozice obklopené robustně vypadajícími plechy sympaticky kouká na svět. Skoro jako z obrněného transportéru. Jen s tím rozdílem, že odsud máte v předním perimetru výtečný výhled, a i ten zadní je obstojný. A jestli vám to nestačí, můžete využít kamery rozmístěné kolem vozu.