Kapitoly článku:
S dieselem pod pět litrů
Na test k nám dorazila verze GLA 220 CDI 4MATIC. Pohon tedy dostal na starost čtyřválcový diesel o objemu 2143 ccm s maximálním výkonem 170 koní a vrcholem točivého momentu 350 Nm. Relativně malému Mercedesu to stačí ke stovce za 8,3 s a k nejvyšší rychlosti 215 km/h. Ruku k dílu pak přiložil pohon všech kol a sedmistupňová automatická převodovka, která se k němu nerozlučitelně pojí.
Mercedes celkově pro posádku připravil velmi tichý interiér a svůj podíl na tom má také tichý motor. Ten se samozřejmě projeví coby hrubý diesel krátce po startu, rychle se ovšem uklidní a pak už do interiéru prakticky nezasahuje. Bavíme se ale o běžné jízdě, kdy se otáčky pohybují maximálně kolem dvou tisíc. Kdo bude vyžadovat více, ten se musí připravit na fakt, že ona tichost interiéru vezme zhruba od 3500 otáček rychle za své. Ve vysokém spektru už je čtyřválec hodně slyšet.
Dieselová dva-dvojka je při běžné jízdě tichá a úsporná. V některých případech umí být ale také poměrně hlučná.
Projev motoru je klasický dieselový. Do dvou tisíc nemá problém s klidnou jízdou, své maximum předvede mezi třemi a čtyřmi tisíci. Pouštět se výše je celkem zbytečné a navíc na 4500 ot./min vám do vašich záměrů sáhne automatická převodovka, která v tento moment vždy a za každých okolností zařadí další rychlostní stupeň.
Diesel svým chování zaujme hlavně zájemce o dálniční lety. Buď s ním můžete jezdit velice rychle s rozumnou spotřebou, nebo předpisově s nadprůměrně nízkou spotřebou. Každopádně v obou případech platí, že se i na dálnici dočkáte příjemného ticha v interiéru. Důvodem je už zmíněné odhlučnění, sedmistupňová převodovka, která motor drží do 180 km/h pod třemi tisíci a také vytříbená aerodynamika.
Mercedes udává u naší motorizace součinitel odporu vzduchu 0,31, v některých materiálech se píše dokonce 0,29. I když se budeme bavit o vyšší hodnotě, stále jde o velmi dobrý výsledek. Výrazný aerodynamický hluk se dostaví až při vysoce nepředpisovém cestování.
I vytříbená aerodynamika má v praxi podíl na solidní spotřebě. Nejvýše jsem se dostal na dvanáct litrů při ostrém stylu jízdy. Naopak při jízdě s ohledem na konzumaci paliva jsem nakonec skončil u 4,8 l/100 km. Ve městě si GLA řeklo o necelých osm litrů. Kolem sedmi litrů se pohybovalo zcela běžně.
Budete-li se kochat okolní přírodou, dostanete se na spotřebě pod pět litrů a nemusíte se ani příliš snažit. Při opačném stylu jízdy ukázal palubní počítač spotřebu 12 l/100 km.
Do města, na okresky nebo na dálnice?
Křížení různých kategorií je hrozná věc. Výsledné kompromisy dostávají nesplnitelné a často velmi protichůdné úkoly. Testované GLA se tak nakonec předvedlo v tom nejlepším světle pouze na hladkých dálnicích, ostatní úkoly už moc dobře neplní a může za to především podvozek.
Sportovní podvozek je tvrdý. Četl jsem mnoho hodnocení, téměř výhradně se psalo skoro o nesnesitelnosti. Já bych to tak špatně neviděl. V rámci testu jsem záměrně vyrazil na D1 s diktafonem v ruce, abych nahrál alespoň zvuk a demonstroval, jak to v autě na panelech hmlátí. Jenže nic jsem nenahrál, protože se nic zásadního nekonalo. Vyloženě prkenný podvozek není, ale naklepat umí dost.
Kromě sportovního podvozku za to mohou pneumatiky typu run flat. Ty neodfiltrují ale ani ten nejmenší kamínek. S jinak poskládanou verzí Mercedesu GLA jsem bohužel tu čest neměl, ale tato není ideální. Přejíždět retardéry, tramajové koleje a podobné zákeřnosti města chce pevné nervy. Budete vědět o všem. Logicky to platí také o rozbitých cestách.
Na kvalitní silnici nabídlo testované GLA jistotu hot-hatchů podpořenou navíc rychle pracujícím pohonem všech kol.
Okresky, tam se naopak tvrdý podvozek prezentuje velmi slušně. Hladké silnice precizně kopíruje a řidič se až diví, jak stabilní v zatáčkách GLA je. Bohužel si dovádění na okreskách příliš neužijete, protože máte pod kapotou diesel a ten je při rychlém tempu poměrně hlučný. A navíc vám moc nepomůže ani převodovka.
V automatickém režimu řadí spolehlivě, v tom manuálním ji ale chvilku trvá, než převede vaše pokyny do praxe. K převodovce bych měl ještě jednu zásadnější výtku, která se ale vztahuje na město. Standardem pro ní je režim Eco a v něm jsou její reakce (stejně jako odezva na plynový pedál) mírně řečeno laxní. Při ustálené jízdě to je asi jedno, ale ve městě je to velmi otravné.
Až moc dlouho trvá, než se spojky sepnou a auto se rozjede. Auto, protože jde přece o ekologické nastavení, navíc nikam nespěchá a rozjíždí se velmi zvolna. Abyste ho donutili k rychlejší reakci, musí pedál plynu nekompromisně na podlahu. Přidejme si k tomuto chování situace, kdy stojíte v křižovatce a musíte rychle pryč. Už mačkáte pedál plynu, ale stále se nic neděje.
To samé platí o potřebě náhle zrychlit. Řešením je nastavení režimu Sport. Reakce se výrazně zlepší, ale zase popojíždět kolonou s motorem vytočeným na tři tisíce také není úplně to pravé ořechové. Nejlepší nakonec tedy je manuální režim řazení, jenže to si potom nemusíte kupovat automat.
Celé je to takové zamotané. Jak do závěrečného hodnocení promluví jízda terénem?
