TEST Mercedes-Benz CLS 400d 4Matic: Řadový samet v elegantním kabátu

Stylové CLS má poprvé skutečně blíž ke třídě S a hlavně dostal výtečný motor. Přemluví i zaryté odpůrce dieselů. Pokud to dnes ještě něco dokáže.
Radosti
Neotřelý design
Absolutně kvalitní a luxusní provedení interiéru
Posez za volantem
Komfort na kvalitnějších silnicích
Jistota při rychlé jízdě
Kultivované, jemné a úsporné pohonné ústrojí
Starosti
Málo místa na hlavu zadních cestujících
Někdy pomalejší infotainment
Rázy od velkých kol na run-flat pneu a valivý hluk na hrubém povrchu
8  /10

Možná byste neřekli, že stylové čtyřdveřové kupé, jakkoli toto označení nemá smysl, je tu s hvězdou na kapotě či v masce už ve třetí generaci. Tuto kategorii jsme zvyklí vnímat jako něco nového, moderního. První CLS se přitom představilo v roce 2004.

Oba předchůdci stavěli na základech třídy E, v čemž pokračuje i novinka, i když zde to už není tak jednoduché. Díky modulární platformě má totiž právě "éčko" mnohem blíže vlajkové lodi, třídě S. Oproti předchůdci se tak liší opravdu podstatně a nejvíc je to znát uvnitř a v použité technice. Pojďme ale jako vždy postupně.

Štíhlá velryba?

U Mercedesu se rádi nechávají slyšet, že jako první přišli se "čtyřdveřovým kupé". Jak se to vezme, pro mě byl jakýmsi kupé se zadními dveřmi, jakkoli toto označení postrádá smyslu, už třeba Citroën DS v roce 1955. Ale teď vážně, první CLS skutečně bořilo představy o prémiovém sedanu vyšší střední třídy a faktem je, že blízcí rivalové museli teprve reagovat, a to řadou 6 GranCoupé či A7...

Designově jej však vnímám jako průkopníka nového stylu značky. Inu, nového. Mercedes se nikdy neodvážil k radikálnímu kroku z generace na generaci a typické rysy zachovává po desetiletí. Stejně jsou však například trojúhelníkové světlomety nově zavedeným pořádkem, v němž pokračuje třída A.

Blíží se konec značky Smart? Mercedes možná minivozy nahradí vlastními

Blíží se konec značky Smart? Mercedes možná minivozy nahradí vlastními

To, že CLS patří do rodiny stylových mercedesů, tedy kupátek a kabrioletů, poznáte díky umístění hvězdy. Vepředu je vždy v masce, vzadu samostatně na víku kufru. Místo pro registrační značku je tu na nárazníku. Zboku pak bezpečně poznáte, že se jedná o CLS. Snižující se profil střechy a především charakteristická "banánová" linka kolem oken připomíná už první generaci. Oproti generaci odcházející se naopak novinka zbavila hran, přechod blatníků a horizontální linie je plynulý.

Celkově tak zepředu nové CLS působí trochu jako velryba, se zvláštně zamračeným výrazem. Ovšem štíhlost a elegance se autu rozhodně upřít nedá. Minulé vydání se mi líbilo podstatně více, než upřímně řečeno trochu divné první vydání. Aktuální verze oproti druhé generaci ubrala hrany a díky tomu je ještě elegantnější.

Svítí už i výdechy

I když od luxusního mercedesu ledacos očekáváte, stejně mě úroveň zpracování kabiny znovu uchvátila. Majitel vrcholně vybavené třídy S si tady rozhodně ochuzen připadat nebude. Lány jemné kůže, obšité až k oknům, dva velké displeje před vámi a voňavé, kvalitní dřevěné obložení. Jedná se o to stejné, až barokní pojetí luxusu, kterým se dnešní Mercedes odlišuje od technicistního Audi či sportovního BMW.

Například dřevěné obložení mám rád, pokud je provedeno kvalitně. Kvalitní dřevo s viditelnými kresbami se naučil už třeba Peugeot v modelech GT, dlouhodobě je do interiéru umí zpracovat také Volvo, ale právě i Mercedes. Světlá dýha možná v kombinaci s červeným čalouněním pro někoho může být moc, ale s černým lakem ladného placatého sedanu to za mě ladí pěkně.

Paříž 2018 živě: Souboj v jednom pavilonu. BMW X5 versus Mercedes GLE

Paříž 2018 živě: Souboj v jednom pavilonu. BMW X5 versus Mercedes GLE

Pár podstatných odlišností od značkově spřízněných sedanů se tu přeci jen najde. Především sedíte o poznání níže. Pro starší zákazníky možná nevýhoda, jinak je ale i díky nižšímu prosklení v CLS útulněji. Okna jsou opět bezrámová, ale skvěle odhlučněna. A jak jemně se spouštějí... Nejpodstatněji se CLS odlišuje vzadu. Zatímco první generace byla vozem čtyřmístným, novinka místo uprostřed nabízí. Ovšem pouze formálně. Sedadla jsou záměrně výrazně vykrojena, což z toho prostředního dělá nouzovou volbu.

Podélně je místa jako v éčkovém sedanu, prostoru na hlavu ale rozhodně není dostatek. Pokud plánujete častěji převážet osoby s výškou lehce nad 190 centimetrů, jako jsem já, nedoporučuji. Pokud totiž budou trvat na tom, že si záda opřou celá, na hlavu prostě místo nezbude. Jediným řešením je posunout se v sedadle a ohýbat si páteř. Ale CLS to vlastně ani nemám za zlé. Portfolio Mercedesu je natolik široké, že výměna za nádhernou linii střechy je pochopitelná.

CLS také přichází s prosvětlenými výdechy ventilace. Ty za normálních okolností svítí shodně s ambientním osvětlením, ale pokud přidáte na teplotě, na chvíli zrudnou, při snížení stupňů naopak zmodrají. Krásná zbytečnost. Jsou to ale právě tyto zbytečnosti, které vám dodávají na luxusním pocitu. Neplatí to ale o všech prvcích.

Mercedes vám poradí, jakým ulicím se vyhnout. Využije statistiky kriminality

Mercedes vám poradí, jakým ulicím se vyhnout. Využije statistiky kriminality

Například systém Energazing Control převzatý ze zmodernizované třídy S. Nabízí relaxující, zábavní, podpůrné či uvolňující režimy, které přizpůsobí masáž, hudbu, vůni či osvětlení interiéru, aby posádce navodil tu správnou atmosféru. Upřímně řečeno, když zapnete režim, který vás má probudit, sedačka začne rychle větrat, změní se podsvícení a z audiosoustavy se vám místo vaší oblíbené hudby začne linout strašlivě trapná melodie a lá "pozitivně za každou cenu", začnete o tomto prvku výbavy a jeho smyslu dost pochybovat.

Co se týče infotainmentu, CLS používá nejspíš jako poslední nový model ještě starší systém, poslední evoluci Commandu. To v době, kdy Mercedes hromadně přechází na MBUX. CLS je tak ušetřeno dotykového a pokročilého hlasového ovládání. Pokud jste zvyklí na Mercedesy posledních let, nic nového vás tady krom "impulzivních módů" nepřekvapí. Tedy ani fakt, že i přes svou přehlednost a skvělou grafiku odezva na pokyny občas trošku vázne a ovládání kruhovým ovladačem a dotykovou ploškou není tak intuitivní, jako v případě iDrive od BMW.

Minitest VW Amarok 3.0 TDI V6 4Motion Aventura: Všech pick-upů král

VW Amarok 3.0 TDI/190 kW 4M (minitest)

Volkswagen, nikoli bez souvislosti s novým emisním měřícím cyklem WLPT, pozměnil motorovou nabídku svého již deset let sloužícího pick-upu Amarok, který nyní nabízí v podstatě jediný motor. Nebojte se, jsou to dobré zprávy.

21.  3.  2019 | Petr Schnagl | 45 příspěvků
Minitest Renault Kadjar 1.3 TCe: Malé srdce, velké odhodlání

Renault Kadjar 1.3 TCe (minitest)

Kadjar se v přívalu nových crossoverů možná poněkud ztrácí. O to více ale zaujme, když začnete zkoumat, co je za tou nenápadnou fasádu. A to i malé třináctistovce navzdory, protože funguje pozoruhodně dobře.

19.  3.  2019 | Miro Mihálik | 11 příspěvků
Minitest Honda CR-V 2.0 i-MMD Hybrid 2WD: Napravení reputace?

Honda CR-V 2.0 i-MMD Hybrid (minitest)

Honda se u nové generace modelu CR-V vzdala naftového motoru. Alternativou je hybrid s velice slušným výkonem 135 kW, který mě fascinoval ve více ohledech. Hlavně pak technikou.

17.  3.  2019 | Jan Mička | 37 příspěvků