Kapitoly článku:
Řidičské auto to přesto není
Běžné Mercedesy třídy C sice disponují tlačítkem „ESP off“, ale pokud jej zmáčknete, mnoho se nestane. Slovo „off“ je opravdu velkou nadsázkou, ve skutečnosti dojde jen k mírnému omezení funkce ESP , které lze přibližně srovnat s režimem DTC u vozů BMW. Zkrátka smůla, jízda s vozem je pochopitelně zábavná i tak, ale to, co dělá z jízdy dokonalý zážitek, tedy pocit z absolutního ovládnutí vozu v sebekrajnějších situacích, tady chybí. Není to až takový problém, pro čistou stopu je celé naladění podvozku takřka dokonalým parťákem, ale něčemu jako „nevypínatelné ESP“ z podstaty nerozumím. K čemu je něco takového dobré? Proč by si řidič nemohl alespoň dlouhým stistkem celý systém vypnout? Jízda s vozem je pak v extrému něco jako manželství po padesátce – vy chcete, auto také, ale nejde to...
Když v noci jedete po prázdném kruhovém objezdu, chcete jej vykroužit dvěma lehkými smyky a v tom vás ještě před tím nejlepším málem udusí předpínače bezpečnostních pásů a vše zkazí rozblikaná oranžová kontrolka s vykřičníkem, zjistíte, že tohle auto vážně není pro Řidiče. Preferuje zkrátka v prvé řadě jiné hodnoty jako je bezpečnost. Nekritizuji to, je to zcela legitimní přístup k zacílení vozu, pouze upozorňuji ty, kteří by si po přečtení přechozího odstavce chtěli místo svého nedotáčivého BMW E90 koupit hravé Céčko.
Navíc to není jen o nevypínatelném ESP, pohodu preferuje i řízení, které bylo utlumené a trochu gumové. Dá se na něj zvyknout, ale nikdy to není to pravé. Je to z mého pohledu velká škoda, vynikající vyvážení vozu a nastavení podvozku, který je vyloženě zábavný, doplňuje důchodcovské ESP a nekomunikativní řízení. Škoda je to obzvláště poté, když si k předchozím přenostem přidáme i dobře synchronizované a lehké řazení, příjemnou spojku a citlivý, nepřeposilovaný brdzový pedál. Pozadu nezůstávají ani brzdy, které 170 koní testovaného motoru není s to utahat.
Zkrátka jsem se musel smířít s tím, že toto není auto pro mne a ani pro nikoho jiného, pro nějž je jízda nejvýše na seznamu priorit. Ostatní budou z chování vozu velmi pravděpodobně nadšeni.
To nejhorší nakonec
Pokud bych měl shrnout předchozí kapitoly, musím konstatovat, že nový Mercedes C je velmi kvalitní vůz, který zaujme především velmi komfortní jizdou, která přitom umí být i rychlá a zábavná. Pihami na kráse zůstává omezený vnitřní prostor, z mého subjektivního pohledu i materiály použité v interiéru, nevypínatelné ESP a nekomunikativní řízení, které zbytečně zužují množství potenciálních zákazníků tohoto vozu a zejména v případě nevypínatleného ESP nepřidávají jediného (nedokáži si představit zákazníka, který říká, že chce auto jen a pouze s nevypínatelným ESP).
Můj pocit z vozu je tedy až na výjimky velmi dobrý, přesně opačný jsem ale měl z testovaného motoru. Právě proto se k němu dostávám až nyní, byl totiž něčím, co významně devastovalo některé přednosti vozu a pokud bych se mu věnoval dříve, mohlo by ve vás jeho úvodní negativní hodnocení zanechat dojem, že takto hodnotím celé auto. Nebyla by to pravda, většinu minus totiž přináší spojení vozu s tímto motorem, který si do Céčka koupit nemusíte. A upřímně řečeno bude lepší, pokud to neuděláte.
Pod kapotou testovaného auta bil čtyřválcový turbodiesel o objemu 2148 cm3 o maximálním výkonu 125 kW dosahovaným v 3 800 ot. a nejvyšším točivém momentu 400 Nm položeným do 2 000 ot. Výkon motoru dokáže vůz rozpohybovat na stovku za 8,5 sekundy a dodat mu rychlost až 229 km/h. To jsou data, která na víceméně dvoulitrový naftový motor nezní špatně a co do dynamiky se motor ani v reálu neprojevuje způsobem, který by byl pro vůz této třídy urážlivý. Samozřejmě, zrychlení na 200 km/h za více než 40 sekund není žádný uragán, ale stačí to na více než běžnou jízdu. Začal jsem tím lepším, vše ostatní už tak růžové není.