Kapitoly článku:
Antická klasika
Testovaný Mercedes v zářivé bílé barvě přitahuje pozornost okolí jako magnet. I přes stáří působí báječně a okázale. Pro jedny cikánská limuzína, pro druhé taximobil, pro třetí luxusní dostavník. Kdo si co vybere.
Příď tvoří nezaměnitelná přední maska podobná antického chrámu s hliníkovým grilem a chromovaným rámem a nezaměnitelnou trojcípou hvězdou. Vedle nich pak rozměrné přední světlomety s krycím sklem a oddělenými potkávacími a dálkovými světly.
Přední nárazník má lakovanou část a pryžový nalakovaný pás, jedná se totiž o model před faceliftem, který u nás zlidověl pod názvem plasťák. Vnější zpětná zrcátka jsou rovněž nelakovaná a po letech působí harmonicky s designem vozu.
Profil vozu je výraznou inovací oproti oproti předchozím řadám W114/W115 a W123. Základem je masivní příď zkosená po vzoru 190 E. Masivní tvary posléze představovaly základ také pro další generaci třídy S, přezdívanou pro své rozměry také mamut. Do boku protažené ukazatele směru vpředu i vzadu působí harmonicky, vzadu navíc doplněné typickým žebrováním koncových svítilen.
Vcelku konfekční tvary dveří a kabiny klasického sedanu doplňuje mohutný zavazadlový prostor, jehož hrany jsou na boku zvláštním způsobem zkoseny a působí tak dynamičtěji, než kdyby se jednalo o čisté obliny. Zadní nárazník je opět v barvě karosérie s výrazným pryžovým pásem. Na dveřích v úrovni nárazníků je pak doplňuje jednoduchá pryžová lišta. Kliky dveří jsou plastové, již bez chromované lišty. V blatnících jsou umístěna patnáctipalcová litá kola s pneumatikami o rozměrech 195/65.
Záď vozu je vyvrcholením designu osmdesátých let. Elegantní hrany odlehčují masivní záď, které se dnešní mercedesy vyhýbají. Poslední, kdo dal tak náležitě najevo svou těžkou váhu, byl již zmíněný mamut na počátku devadesátých let.
Šikmo zkosené víko zavazadlového prostoru určuje tvary zkosených koncových svítilen s typickým mercedesovským žebrováním, jinak si záď nese naprosto jednoduché tvary - subtilní lakovaný nárazník s pryžovou lištou a vysoká záď se zjemňujícím zkosením na bocích. K tomu na bocích výrazně zkosené zadní sklo. Není zkrátka klasičtějšího auta z osmdesátých let.
Etalon osmdesátých let
Uvážíme-li, že automobil je dílem první poloviny osmdesátých let, nelze se než sklonit před jeho prostorností, ergonomickým řešením a nadčasovostí. Stejně tak si musíme vážit kvalitních plastů a imitace kořenového dřeva, které ani po skoro dvaceti letech nejsou poškozené vlivem slunečního záření a působí na dotek i pohled stále měkce a kvalitně.
Výplně dveří jsou kombinací kvalitních plastů a potahové látky, nechybí ani chromované kličky dveří. Vpředu i vzadu se okna stahují na kličku.
Přístrojová deska nese typickou architekturu Mercedes-Benz obohacenou o hrany osmdesátých let oproti předchozímu modelu W123. Tvoří ji přístrojový štít s tachometrem, otáčkoměrem, ukazateli stavu paliva a teploty chladicí kapaliny a žárovkovými kontrolkami. Po letech nefunguje pouze otáčkoměr. Schránka před spolujezdcem je po otevření vybavena dvěma mělkými držáky nápojů. Nejpůsobivější ovšem je velký čtyřramenný volant z měkkého plastu s efektním logem automobilky.
Abychom nezapomněli, sluneční clona před spolujezdcem je vybavena kosmetickým zrcátkem, miniaturní sluneční clona je také nad vnitřním zpětným zrcátkem. Nad ním se nachází žárovkové kontrolky zapnutí bezpečnostních pásů a integrovaná svítilna s bodovým světlem. Dále se zde nachází ovladač elektrického stahování střešního okna. To je tvořeno ocelovým plechem a vydrží tak déle než líbivá skleněná střešní okna.
Středový panel je tvořen imitací kořenového dřeva a imitací kůže po stranách. I po letech působí hodnotně, jeho architektura je velmi jednoduchá, nese několik ovladačů včetně manuální klimatizace, jenž je po letech provozu nefunkční. Pod nimi je umístěno moderní autorádio s CD přehrávačem a popelník se zásuvkou na 12 Voltů. Středový panel volně přechází ve středový tunel s velmi jednoduchou architekturou - nese pouze kulisu řadicí páky, elektrické ovládání vnějšího zpětného zrcátka u spolujezdce a velkou mělkou přihrádku na věci místo dnes montované loketní opěrky.
Řidič i spolujezdec mají k dispozici sedadla bez bočního vedení, spíše drátěné gauče, kde při prudkém průjezdu zatáčkou zavržou ocelová pera. Opěra páteře je dostatečná včetně hlavové opěrky, jen poloha za volantem bez možnosti nastavení není na dnešní poměry optimální. To je ale dáno mou výškou takřka dva metry.
Cestující vzadu si ve dvou užijí dost místa, i když pár chyb se z hlediska moderních automobilů najde. Zejména prostor nad hlavou dvoumetrových cestujících je na dnešní poměry stísněný, navíc vzadu úplně chybějí hlavové opěrky. Zato zadní lavici, připomínající měkký gauč, oceníte na dlouhých cestách, nechybí dokonce ani loketní opěrka.
Zavazadlový prostor má základní objem solidních 520 litrů. Vyznačuje se slušnou přístupností, na druhé straně neumožňuje rozšíření sklopením zadních sedadel směrem do kabiny. Rovná podlážka je v rozích nahrazena praktickými přihrádkami, do kterých se vejdou jak drobnosti, tak kanystr s palivem. Pod rovnou podlážkou a plastovým krytem se nachází rezervní kolo a hever, ve víku zavazadlového prostoru je pak umístěn trojúhelník tak, aby varoval při pouhém otevření víka.
