TEST Mazda 2 1.5 Skyactiv-G90 M Hybrid: Navzdory svému věku má co nabídnout

Není to nejžhavější novinka, ale od výrobce stále dostává náležitou péči. A umí oslovit i navzdory svému stáří.
Radosti
Živý a relativně úsporný motor
Parádní řazení
Schopnosti v zatáčkách
Starosti
Málo místa na zadních sedadlech
Na vnitřku je vidět zub času
Ve vysoké výbavě konkuruje cenou hybridu
8  /10

Kompaktní dvojka v aktuální generaci DJ jezdí již osmým rokem. Faceliftem prošla v roce 2019, kdy dostala novou příď a světla s diodami, lehkou úpravu zadních světel, lepší přední sedadla a komfortnější odpružení. Řidiči se pak mohli těšit na nová přední sedadla, lepší odhlučnění a o něco lepší infotainment. Další změny přišly vloni a pokud si odmyslíme jednu novou barvu laku, vše se soustředilo na benzinovou patnáctistovku, která dostala vyšší kompresní poměr, 24V mild hybridní systém a novou silnou variantu s 85 kW.

Do testu nám přistálo střední provedení motoru s 66 kW (90 k), v nabídce je také základ s 55 kW (75 k). Devadesátikoňovou verzi atmosférického čtyřválce si můžete dopřát i bez hybridu nebo s automatickou převodovkou, jinak je standardem napříč celou nabídkou šestistupňový manuál. Pro pořádek ještě dodejme, že Mazda 2 je k dostání i jako plnohodnotný hybrid a jde o zcela jiné auto – vlastně až na znáčky jde o Toyotu Yaris, ta však startuje o zhruba sto tisíc výše, než tato ryze mazdí klasika.

Uvnitř srozumitelně, ale ne moc moderně

Věk je u aut dvousečná zbraň. Déle vyráběné auto může v současné době mile překvapit obsluhou v klasickém formátu bez moderních opičáren, dotykových nesmyslů a řízení všeho přes displej. Na druhou stranu – pokrok z hlediska materiálů, odhlučnění a kvality je v současné době znát i v této kategorii miniaut. Právě to je případ dvojky. Sednete dovnitř, seřídíte si sedačku a volant a můžete hned vyrazit, žádné složité seznamování s ovládáním vás zde rozhodně nečeká.

Klimatizaci si nastavíte hezky velkými kolečky, hlasitost rádia má na starost rovněž kulatý ovladač (i když poněkud nešikovně umístěný na středovém tunelu), u nějž se nachází otočný volič pro komandování infotainmentu. U něj najdete několik tlačítek pro aktivaci základních funkcí typu rádia, navigace, návratu do domovské obrazovky. Kromě otáčení se s ním dá pohybovat i do stran a i když je například zadávání cíle do navigace poněkud zdlouhavé, palubní systém je tomuto stylu obsluhy přizpůsoben a navíc není příliš členitý. Displej nemá úplně aktuální rozlišení (v Toyotí Mazdě 2 je výrazně hezčí), ale svou práci odvede.

V duchu přehlednosti se nese i přístrojový štít s kulatým rychloměrem uprostřed a jednoduchými ukazateli otáčkoměru, palubního počítače a stavu nádrže. Žádné obrazovky, jen klasika. Pochvalu si zaslouží sada tlačítek vlevo pod volantem, u nichž snadno vypnete hlídání jízdních pruhů nebo stop start. Z hlediska srozumitelnosti obsluhy je tedy interiér na jedničku, na materiálech je ale znát stáří a určení vozu jakožto dostupného dopravníku.

Vnitřek hezky lícuje a neskřípe, ale až na (jinak velmi pěkné) čalounění ve výplních dveří, na palubní desce a okolo středové přihrádky je z valné míry z tvrdých plastů. V sedačkách najde průměrně rostlý člověk dostatek pohodlí, robustnější jedinci se mohou cítit trochu stísněně. Vzadu je pak místa poskrovnu a chybí zde USB zdířka pro nabíjení chytrých zařízení. Kufr s 280 litry je v této kategorii věcí běžnou – jde o druhé auto do rodiny na nákupy nebo pro páry bez dětí, nákupy se sem vejdou a bagáž na víkendový pobyt také.

Diskuze (34) Další článek: Spánek nad tisícem koní. Hennessey Mamooth je nyní k dispozici také jako kempovací speciál.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , ,