Kapitoly článku:
Hybridní vrchol
A celkem rychle můžeme vzít také kapitolu týkající se pohonné jednotky. Lexus nechal vše při starém, což se dalo očekávat, protože v tomto případě by jakékoliv změny byly zbytečné. Proč? No jednoduše proto, že RX pořád v podstatě nemá konkurenci. Ano, máme tu nějaká hybridní SUV, ale ta spíše sázejí na sportovní svezení kombinované s relativně nízkou spotřebou. RX sází především na spotřebu. Možná by díky faceliftu také chtěl být vnímán jako trochu sportovní, ale mohu vás ujistit, že takové věci se k tomuto autu vůbec nehodí.
Pod kapotou nic nového nehledejte. Hybridní systém od Toyoty modernizaci ani nepotřebuje. Jde o lidově řečeno vychytané pohonné ústrojí. Funguje výborně.
Do testu přijela vrcholná verze, tedy 450h v provedení AWD. Podobně jako u v současnosti hodně propíraných hybridů od PSA, také zde využívá systém pohonu všech kol nezávislý druhý elektromotor umístěný u zadní nápravy. Benzinový šestiválec s hybridní převodovkou a první elektromotor mají klasicky na starost nápravu přední.
Jedním z důvodů, proč se k tomuto autu vůbec nehodí slovo sport, je takový pro „sportovní“ auto poměrně důležitý fakt. Jednoduše řečeno Lexus RX v praxi vypadá pomalejší, než tomu ve skutečnosti je. Může za to převodovka a také zcela samozřejmé a maximálně plynulé rozjezdy.
Řidič má na výběr z různých režimů – Snow, Eco, Sport. Snow je logicky vůbec nejplynulejší a do nějakých 60 km/h donutí zadní elektromotor, který má obecně tendenci „flákat se“, k činnosti. Eco otupí reakci na plynový pedál takovým způsobem, že by tomuto autu nehádal 300 koní ani sám velký věštec Vlastík Plamínek. Naopak Sport vás překvapí rychlou reakcí především při rozjezdech. Jen tak mimochodem stovku zvládne RX 450h za 7,8 s.
Hlavní téma u hybridů není nic jiného než spotřeba. Lexus RX dokáže jezdit po městě klidně i pod sedm litrů, tedy v případě, že se budete snažit. Běžně není problém pohybovat se mezi osmi a devíti, na dálnici při vyšších rychlostech si řekne tento hybrid přibližně o deset litrů. Na jednu stranu nejde zrovna o exemplární příklad úsporného provozu, na druhou stranu se bavíme o poměrně velkém automobilu s velice zajímavou jízdní dynamikou, kterou ale úspěšně maskuje.
Hybridní převodovka má hlavní zásluhu na velmi plynulé a pohodlné jízdě.
Proč F Sport?
Nebudu zastírat, že se mi tento hybrid líbí. Důvodem je především komfort cestování a taková ta samozřejmost a lehkost jízdy. Přesně proto jsem byl velice zvědav na to, jak bude tak komfortnímu SUV sedět tužší podvozek. Co si budeme povídat, výsledek byl celkem zklamání. RX s paketem F Sport je citelně tužší a na kvalitních silnicích také překvapí tím, jak dobře v zatáčkách drží. Karoserie se skoro nenaklání. K tomu ta solidní dynamika, sportovní volant, červeně podsvícený přístrojový štít... Mohlo by se zdát, že si s F Sportem snad užijete i zábavu, jenže není tomu tak.
Tedy alespoň ne v realitě českých silnici. Ano, jsou úseky, kde máte pěkný povrch, ale pak člověk vyrazí například do města, kde potká dlažbu, koleje, díry... Přesně v tento moment si začnete říkat, že je tu něco špatně. Paket F Sport totiž způsobí, že je RX nepřirozeně nepohodlným autem. Tam, kde čekáte jen nějaké to zhoupnutí, se ozve hodně výrazný ráz od kol. Posádka s trochou nadsázky nadskakuje a nadskakuje, což mi v kontextu pohodlného a komfrotního hybridního SUV opravdu moc nesedí.
Na druhou stranu je pravda, že při nějakých 160 km/h je RX F Sport stále dost jisté i v ostřejších dálničních zatáčkách, zatímco běžná verze nebo verze se vzduchovým podvozkem už přeci jen začíná být poněkud nesvá.
Přesto bych ale velice důkladně zvážil, zda chci pěkný design a na špatných silnicích nepohodlný podvozek, nebo zda se spokojím s klasickým vzhledem a díky vzduchovému odpružení s charakterem „letícího koberce“, který se k tomuto hybridu hodí daleko více.
