Kapitoly článku:
Jak je u full-hybridů obvyklé, po stisku velkého modrého startovacího tlačítka se rozsvítí palubní elektronika, ale motor vrčet nezačne. Přinejmenším v chladném počasí začátku zimy ale naskakoval hned poté, co jsme zařadili na voliči „převodovky“ R a začali couvat z parkovacího místa.
Nabít, vybít, nabít…
Princip jízdy s hybridem je stále stejný: když jedete setrvačností nebo brzdíte, kinetická energie se mění na elektrickou a ukládá do akumulátoru. Odtud ji potom systém odebírá při potřebě razantní akcelerace, kdy elektromotory sekundují zážehovému agregátu, nebo naopak tehdy, když aktuální zatížení umožňuje jízdu jen na elektřinu.
Po stisku startovacího tlačítka se palubní deska rozsvítí, ale motor vrčet nezačne; ukazatel hospodaření s energií místo otáčkoměru; páčky „řazení“ na volantu
Za celý týden s Lexusem NX jsme ale takovou situaci zažili prakticky jen při sjíždění kopců. Dokonce i v pomalu popojíždějících kolonách vrčel spalovací motor prakticky neustále. Tlačítkem EV lze aktivovat čistě elektrický režim, který se ale okamžitě vypíná při každém přišlápnutí „plynu“ nebo dosažení rychlosti 50 km/h. Značné jízdní odpory těžkého a vysokého auta zkrátka představují pro takto dimenzovaný hybridní agregát velkou výzvu.
Tomu odpovídají i hodnoty spotřeby, které mimo město zaostávají daleko za údaji výrobce a troufáme si tvrdit, že i za očekáváním zákazníků.
Na dálnici neušetříte
Na trase Milovice-Beroun s průjezdem přes Prahu jsme podle palubního počítače jeli za průměrných 9,0 l/100 km. Opravdu rychlá jízda na okreskách pak znamená poměrně strašidelných 18,8 l/100 km, což je hodnota srovnatelná s ostrými hatchbacky, které ovšem při stejném způsobu jízdy ve stejném prostředí poskytují neporovnatelně lepší zážitek z jízdy a zejména dynamiku.
Lexus NX300h totiž není žádný velký trhač asfaltu. Zrychlení 0-100 km/h za 9,2 s odpovídá konkurenci s dvoulitrovými diesely, šestiválce i přeplňované turbomotory jsou daleko rychlejší. Pružné zrychlení umí být docela působivé v městských rychlostech, kdy účinně pomohou elektromotory, ale na dálnici do kopce nabírá Lexus rychlost opravdu jen zvolna.
Zážitku z akcelerace nepřidává ani princip fungování hybridního pohonu, který se chová jako převodovka CVT: když stojíte na plynu, motor vrčí v konstantních otáčkách, v nichž sice podává optimální výkon, ale zní přitom utrápeně. S tichým svistem silných dieselů v levém pruhu se to nedá srovnávat. Jistou naději nabízejí „pádla“ na volantu.
Pádlování spíše symbolické
Čekali jsme, že Lexus NX300h se po jejich použití bude chovat podobně jako třeba Subaru Forester, jehož variátorová převodovka nabízí možnost řazení virtuálních převodů. Ale kde! po zatáhnutí za některé z pádel se sice na přístrojovém štítu objeví číslo „převodového stupně“, ale motor se tak nechová. Jeho otáčky sice na chvíli vyletí nebo naopak klesnou, ale jinak si stále dělá, co chce, respektive co mu velí řídicí logika hybridní soustavy.
Jestli vůbec něco, je manuální řazení ještě víc frustrující než samočinný režim, protože slibuje něco, co nedokáže splnit. A to platí pro normální nastavení, ostřejší Sport i nejostřejší Sport+. Auto v nich sice reaguje živěji na plyn, ale odezva „řazení“ zůstává stejně nelineární a nevyzpytatelná.
Na svižnou jízdu ve volné krajině se NX300h nehodí ani v jiných ohledech. Rychlé a tuhé řízení (2,8 otáčky z rejdu do rejdu) se snaží evokovat dojem agility, podpořený i záměrnou tuhostí adaptivních tlumičů pérování. Jakmile ale začnete tlačit na pilu, brzy vyjde najevo, že odpor řízení nemá žádnou souvislost s odporem, který klade asfalt předním kolům; že podvozek, až adaptivní, nemá patřičnou vládu nad pohyby 18palcových kol; a že zadní elektromotor možná pomůže při rozjezdu na kluzkém povrchu, ale v zatáčkách se tento Lexus chová jako těžkopádná předokolka.
Adaptivní tlumiče, ovládané solenoidy místo krokových motorků, mají podle výrobce odezvu jen 20 milisekund a ve sportovním režimu citelně ztvrdnou, ale projeví se to spíš na vnímaném komfortu odpružení v přímce než na chování auta v zatáčkách.
Vzhled auta i odezva ovládacích prvků naznačují sportovní agresivitu, ale hnací řetězec ani podvozek se pro rychlou jízdu v zatáčkách nehodí
Když k tomu přidáte obtížné dávkování brzd, způsobené samozřejmě rekuperační funkcí, vyjde vám auto, které nedokáže zprostředkovat sportovně založenému řidiči stejně harmonický zážitek z rychlé jízdy na náročné silnici jako kterýkoliv z konvenčních soupeřů.
Takže všechno špatně? Ale vůbec ne. Existuje prostředí, ve kterém je Lexus NX300h ve svém živlu, zatímco auta s konvenčním pohonem v něm fungují nejméně efektivně.
Stvořený do města
Jízda konstantní rychlostí v režimu nízkého zatížení, časté zastavování a občas svižná, ale krátká akcelerace, to jsou situace, ve kterých se hybrid ukazuje v nejlepším světle. Většinou jede zcela tiše a když na to šlápnete, dvojice elektromotorů vás okamžitě pošťouchne dopředu.
A spotřeba padá a padá. Okruh městem v odpolední špičce jsme absolvovali s průměrem rovných pět litrů, přičemž i dvoulitrové diesely jezdí ve stejných podmínkách nejméně za osm. Nezapomínejme ani na výhodu nízkých lokálních emisí. Atmosférický zážehový motor je přirozeně čistší než jakýkoliv turbodiesel – a o to víc v hybridu, kde alespoň po krátké časové úseky během jízdy neběží.
Většině zákazníků bude v ulicích města také připadat, že Lexus NX300h jezdí komfortněji než konkurence. Není to pravda, jeho schopnost důstojně odfiltrovat krátké nerovnosti je přinejlepším průměrná, ale jak konstruktéři Lexusu dobře vědí, vnímaný komfort lze výrazně zlepšit důsledným odhlučněním podvozku.
V městském provozu se NX dokáže snadno pohybovat za 5 l/100 km a pokud jsou okolnosti příznivé, může to být ještě méně
Máme-li vyjádřit jízdní projev tohoto crossoveru jedním slovem, musí to být rozpolcenost. NX300h jako by nevěděl, čím chce být. Nastavením posilovače řízení, tuhostí tlumení a vlastně i svým vzhledem dává najevo sportovní ambice, ale jeho fundamenty – hmotnost a její rozložení, hnací agregát, chování pohonu všech kol – jsou vyloženě antisportovní.