Velké kupé od Lexusu má být dokonale vybroušeným, mistrovským dílem japonského automobilového průmyslu. Pro nás je ale podstatný i fakt, že má naprosto úchvatný pětilitrový osmiválec bez přeplňování!
Kapitoly článku:
Úchvatný design exteriéru
Absolutně kvalitní provedení interiéru
Posez za volantem
Tuhost karoserie
Vynikající, charakterní motor
Skvělá převodovka
Obratnost malého sporťáku
Komfort GT
Uživatelsky nepřívětivý palubní systém
Velké GT by mohlo mít použitelnější zadní sedadla
10 /10
Kategorie Gran Turismo je automobilovým segmentem z řady zbytečných klenotů. Je noblesní a pojem "sportovní vůz" zbavuje vulgarity, kterou s sebou "ospoilerovaná" a hlučná auta normálně nosí. Velká "gétéčka" jsou mohutná, ale není v nich dost místa. Kufr mají tak akorát na golfový bag, ale prostě musí být nádherná, elegantní a technologicky vyspělá.
Zároveň je v této kategorii věčným bojem rovnováha mezi sportovními jízdními vlastnostmi a pohodlím na dlouhých cestách. Poskytnout řidiči zpětnou vazbu, vyvolat v něm emoce a dostatečně mu intuitivností řízení dodat odvahu na to, aby se s tak velkými vozy jal drtit okresky. K tomu inklinují vozy jako je Ferrari GTC4 Lusso. A umět posádku převézt přes Evropu tak, že si toho ani nevšimne, na to je tu například Mercedes třídy S Coupé. Jenže nabídnout obojí, to je to, oč tu kráčí.
Nyní se do tohoto segmentu pouští Lexus. Značka, která bezesporu budí emoce, ovšem běžně nikoli rázu gentlemanů na francouzské riviéře. Místo Jamese Bonda má velké L za symbol spíše spokojené maminky v zámoří, které kupují jednu generaci hybridního RX za druhou. Nebo usedlých milionářů, kteří hledají luxusní, tichý a zajímavý, nikoli výstřední dopravní prostředek. Přesto ve mně Lexus LC500 zanechal jednu z nejhlouběji zarytých stop ze všech aut...
Pozitivně vnímaným deviantem v luxusním autě?
Píše se rok 2012 a na detroitském autosalonu Lexus prezentuje studii LF-LC. Jo, pěkné, dají tomu třeba menší kola, vyšší proporce a méně výrazné světlomety, a může to jít do výroby. Bude to pěkné velké kupé. Jenže v Lexusu jakoby na evoluci designu už poté zapomněli a před schvalovacím procesem vedením automobilky prostě designové oddělení vzalo onen koncept a prezentovalo jej jako sériovku.
Byť to tak určitě nebylo, klidně by jim i takový přístup vyšel. Protože i přes všechny výrobní složitosti, globalizaci designu, přizpůsobování modelové řadě či třeba nárazovým zkouškám to Japonci prostě pustili do provozu. Díky za to.
V provozu se ne zrovna výjimečně pohybuji drahými, exkluzivními vozy. Zvykl jsem si, že nejsem vnímán kdoví jak pozitivně. I když některá z těchto aut budí neskrývavou pozornost, poté, co okolo kolemjdoucích projedete s prskavým výfukem Range Roveru Sport SVR, jejich slova pravděpodobně slyšet nechcete. S BMW, Audi či Mercedesem se vám zcela jistě nestane například to, že během jednoho týdne za vámi bez jakéhokoli studu přicházejí zvídaví nadšenci a ptají se, s čím že jste to přijel.
Jinak řečeno, tady se image Lexusu náramně hodí. I když auto působí jako UFO, velice křiklavě, není vulgární, přehnaně vyzývavé a pobuřující. Je ale fascinující. Vždyť se podívejte na tu nízkou, širokou kapotu, která plynule přechází v A-sloupky. Světlomety, jejichž pásky denního svícení přechází pod krycí sklo LED diodových segmentů. Nebo ostře řezanou záď s 3D svítilnami. Na tohle auto se zkrátka můžete koukat jak dlouho chcete, a stejně budete objevovat nové úhly, ze kterých mu to sluší ještě více.
Absolutní kvalita zpracování, ale i přešlap v uživatelské přívětivosti
Můj největší zážitek z autosalonu ve Ženevě, dva roky zpět? Interiér Lexusu LC. Světlé čalounění s oranžovými prvky dalo vyniknout preciznosti a materiálové vytříbenosti. A testovaný vůz s hnědými prvky nezůstává příliš pozadu. Už jsem o tom básnil v testu limuzíny LS - Lexus se v oblasti zpracování a detailů uvnitř v této generaci vozů luxusní třídy posunul úplně jinam, než býval.
Ze své slabosti najednou mají tu vůbec nejsilnější stránku. A u LC tomu není jinak. Výplně dveří z Alcantary, plovoucí klička, tykadla připomínající supersportovní LFA, madlo pro spolujezdce, úžasná sedadla. Z hlediska materiálové vytříbenosti a kvality, stejně jako samotného designu a pojetí interiéru nemám jedinou výtku.
Chvála patří i pozici za volantem. Sedí se zcela exaktně, s nataženýma nohama, s volantem kolmo k hrudníku a pěkně nízko. Jen za sebe už dospělého, ale ani malé dítě, nedáte. Limitem je výška i délka vnitřního prostoru. Spolujezdec se tak musí uskromnit i v případě pětiletého zadního pasažéra. Můžete namítat, že o to tu přeci nejde, ale vhledem k velikosti auta a příbuznosti s limuzínou LS bych si představoval o něco velkorysejší prostor i vzadu.
Druhá výtka směřuje opět k novému infotainmentu. Stěžoval jsem si na něj už u limuzíny LS. V tomto případě mi již zcela vyhovuje rozvržení přístrojů s jednoduchou kapličkou před řidičem. Nemusím se tady rozhlížet na velkou obrazovku, jako bych to chtěl v případě limuzíny. Ovšem středový displej je stejný. Rozlišení je skvělé, rychlost odezvy výtečná, grafika už pokulhává. Jenže na ovládání je těžké si zvykat.
V rámci několika týdnů strávených v odlišných modelech Lexusu jsem se naučil některé zkratky a gesta, ale stejně mám s tímto systémem dva zásadní problémy. Ovládání je zajištěno touchpadem, který je velmi citlivý. Jde zmáčknout a v okolí máte i zkratky. Jenže stejně jsem několikrát musel zastavit a dost dlouho přemýšlet nad tím, jak nastavit základní funkce.
Třeba jako vyhřívání sedadla, ke kterému vám nestačí jeden klik jako u konkurence, ale cesta v menu za pomocí různých šoupání a mačkání. Naštvou i úplně obyčejné maličkosti, jako když chcete připojit telefon. Snad ve všech palubních systémech se stačí dostat do menu komunikace, kde vám počítač oznámí, že žádný telefon nevidí a nabídne vám připojení nového. Ne tak Lexus, ten vám prostě jen oznámí, že telefon nevidí, a že pokud chcete připojit nový, musíte do nastavení. To je jako když v supermarketu zapomenete zvážit ovoce a prodavačka vás pošle kolem celé prodejny, místo toho, aby vám zkrátila cestu otevřením závory.
Je to maličkost a pokud bude auto vaše, vytrpíte si ji jen jednou. Ale do značné míry reflektuje celý přístup systému k uživatelské přívětivosti. Ne, není to ve všech směrech tragédie a když se naučíte různé cesty, určitě se dokážete se systémem sžít. Jenže až po docela dlouhé době a stejně si nejsem jistý, jestli nebude odvádět vaši pozornost.