Kapitoly článku:
- Nově a lépe, Volnomyšlenkář podruhé, Poněkud trpká premiéra
- Nabídka verzí, Docela drahá legrace, Na první pohled
- Vzhůru na palubu, Zavazadelník přinejmenším uspokojivý, Za volantem
- Na silnici…, … i mimo ni, A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Fotogalerie
Vzhůru na palubu
A toto je jeden z mála momentů, kdy jsem ochoten vzít existenci kategorie SUV na milost: k sedadlům Freelanderu II je mimořádně pohodlný přístup, který je kromě rozměrných a v širokém úhlu otevíraných dveří dán především vyšší polohou sedadel samotných. Tato přednost vyniká zvláště při nastupování osob se sníženou pohyblivostí nebo při instalaci dítěte do dětské sedačky.
Dveře nesou objemné schráky na drobnosti
Boční dveře i palubní deska včetně středové konzoly jsou obloženy mohutně působícími plastovými panely, jež ale zároveň budí dojem kvalitního dílenského zpracování a v žádném jízdním režimu jsme z jejich útrob nezaznamenali rušivé pazvuky (tato skutečnost jde ale na vrub také tuhému skeletu karoserie).
Sedadla jsou rozměrná a pohodlná, zkoušený vůz navíc disponoval koženým čalouněním
Zkoušený vůz byl opatřen příplatkovou výbavou v podobě čalounění Dinamica kombinací kůže a příjemné Alcantary, jež interiéru tohoto Freelanderu II propůjčoval silně působící dojem luxusu, který částečně odpoutával pozornost od veskrze nudně šedých a hranatých tvarů obkladů interiéru. Máte tak k dispozici vkusnou kombinaci utilitárního určení původních Land Roverů a nejvyšších požadavků moderní doby kladených na dražší vozy kategorie SUV.
Odkládacích míst je v interiéru dostatek. Schránka před spolujedzcem je ale spíše skromná, navíc jsme postrádali loketní opěru mezi předními sedadly
Odkládacích míst je v interiéru Freekanderu II dostatek. Najdeme je ve středové konzoli i všech dveřích (v oblasti loktů jsou čalouněny příjemným měkkým materiálem), obvyklá schránka před spolujezdcem má ale jen skromný objem, takže třeba obálku formátu A4 do ní bez poškození neuložíte.
Zavazadelník přinejmenším uspokojivý
Prostor pro zavazadla je kryt konvenční a snadno vyjímatelnou svinovací roletou. Je snadno přístupný vysoko vzhůru výklopnou stěnou, jejíž práh sahá k rovině podlahy. Její šířka je v oblasti podběhů zadních kol omezena pouze minimálně, po stranách se bohužel nelze těšit na žádnou síťku či schránku pro odkládání drobností.
Prostror pro zavazadla je snadno přístupný a skrývá plnohodnotné rezervní kolo
Kotevní oka pro jištění nákladu jsme zde našli pouze dvě, po levé straně si pak všimneme osvětlení a zásuvky na 12V. Pod podlahou však neleží žádná „lepicí sada“, ale plnohodnotné rezervní kolo stejného příslušného designu, doplněné po pravé straně jedním z reproduktorů audiosystémů Alpine (standard od verze S výše).
V případě potřeby lze zadní sedadla poskládat do jedné roviny s podlahou kufru
V případě potřeby přepravy větších předmětů lze sklápět asymetricky dělené opěráky zadních sedadel na místo překlopených sedáků, přičemž není třeba vyjímat hlavové opěrky. Krajní bezpečností pásy se vám opět budou plést pod ruce, ale vzniklá plocha je prosta jakéhokoli prahu a takřka rovná. Využitelnost celé zadní části interiéru Freelanderu II každopádně patří k nejlepším v dané třídě.
Za volantem
Toto auto stojí výrazně přes 1 mil. Kč, ale odpovídá tomu kvalita a výbava pracoviště řidiče? Odpověď nebude jednoznačná, zvláště milovníci módních barevných monitorů s vysokým rozlišením budou zřejmě při pohledu na obyčejné, zeleně podsvícené monochromatické displeje na přístrojovém štítě a rádiu, jež připomínají deset let staré Fordy Fiesta, možná zklamaní.
Pracoviště řidiče je přehledné, startování tlačítkem je standardem pro všechny verze Freelanderu II
Ale na druhou stranu, tyto displeje mají slušnou plochu a rozměrná čísla, takže jsou přehledné a snadno čitelné za všech světelných podmínek, což bohužel o moderních jednotkách LCD říci rozhodně nelze. Sedadla pro řidiče a jeho spolujezdce mají dostatečně dlouhé sedáky i opěráky a poskytují alespoň základní oporu při průjezdu zatáčkami či pohybu v terénu.
Monochromatické displeje mohou dnes působit poněkud zastarale, ale jejich čitelnosti nelze nic upřít
Opravdu tragicky působí ve voze této kategorie absence loketní opěry mezi předními sedadly, jež citelně znepříjemňuje zvláště cestování na delší vzdálenosti. Se značnými rozpaky jsme pak přijímali také celou zadní část středové konzole s primitivně působícím konektorem pro vstup AUX.
Volant má poměrně velký průměr a houkačku lze ovládat nikoli celým jeho středem, ale pouze tenkými svislými segmenty po stranách jeho středu. Tlačítka rádia, tempomatu a telefonu jsou však velmi přehledná, což ale lze konec konců říci také o všech dalších ovládacích a kontrolních prvcích na celé palubní desce.
Ovládací prvky jsou přehledně rozmístěny a jejich rozměrná tlačítka usnadňují orientaci
To platí také o hamatně působící konzoli s ovladači audiosoustavy a klimatizace, jež ale mají příjemně velká tlačítka, jež záhy budete pohodlně ovládat po hmatu. Až do konce celého testu jsme si bohužel nezvykli na ohromný otvor uprostřed palubní desky připravený k instalaci příplatkové navigace. Při každém usednutí za volant jsme se díky němu na chvíli zalekli toho, že svěřený vůz během noci navštívili zloději...