TEST Land Rover Discovery Sport 2.0 MHEV D180 AWD: Všestranná elegance

Discovery Sport mělo už svá léta, a tak se loni dočkalo rozsáhlé modernizace, která z něj bez nadsázky udělala téměř nové auto. Kromě povinné elektrifikace přinesl velký facelift lepší interiér, silnější motory i přepracovaný podvozek. Zvýšily se tím jeho akcie v souboji o postup do luxusní třídy SUV?
Radosti
Kabina jak po stránce zpracování, tak i prostoru
Pořád vynikající průchodnost terénem
Spousta chytrých nápadů v konstrukci
Na svou velikost a váhu rozumná spotřeba
Starosti
Vysoká hmotnost
Odtažité řízení
Průměrná dynamika
Občas váhavá převodovka
Někdy pomalý infotainment
8  /10

Pokud jste se právě po půl roce neprobudili z kómatu, tak vám jistě neunikl fakt, že tu máme oficiálně stav nouze. Může za něj agresivní čínské klubko RNA, které i k nám s plnou parádou přineslo virovou pandemii, což znamená, že armáda s policií kontrolují hranice, dopravci ruší spoje a brzy bude vylidněno nejen ve školách, nákupních centrech, automobilkách a hospodách, ale pravděpodobně i v oblacích.

Musím přiznat, že psát za takové situace kloudný test auta, může být celkem náročná mentální zkouška. Jak ale sami vidíte, ke klávesnici jsem zasednul. A to navzdory milované ženě, která mi se sladkým úsměvem oznámila, že to teď asi stejně nebude nikoho zajímat. Doufám, že se mýlila.

Vitální důchodce

Dnes si budeme povídat o produktu značky Land Rover. Konkrétně o aktuálním modelu Discovery Sport s dieselovým čtyřválcem o výkonu 180 koní a pohonem všech kol. Pokud se ptáte na to MHEV v názvu, signalizuje mild-hybrid. Dnes v podstatě nezbytnost, protože už platí nejnovější emisní předpisy. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Co by na tomto místě mělo být podle mě odprezentováno v první řadě, je skutečnost, že „sportující disko“ není z gruntu novým automobilem. Vůz stojí na původní platformě D8 o nezměněném rozvoru, akorát vývojové oddělení přepracovalo tuto techniku z roku 2015 tak, aby mohla v zájmu snížení uhlíkové stopy pojmout různě velké přídavné balíčky akumulátorů ve spojení se startér generátorem nebo klasickým elektromotorem. Jo a dali tomu nové jméno PTA, což je zkratka od Premium Transverse Architecture.

Sympatické přitom je, že se tvůrci neomezili pouze na nutnou eko-stránku věci, ale dali si nemalou práci i s dalšími konstrukčními skupinami. Navrhli třeba novou přední nápravu s hydraulickými silentbloky a lehčími hliníkovými kovanými rameny, modifikovali rovněž zadní nezávislé zavěšení kol a pak systematicky postupovali od jedné části ke druhé a upravovali, zpevňovali, a tak nějak obecně vylepšovali kde se co v rámci přiděleného rozpočtu dalo. Což je, přiznejme si, chvályhodné. Tedy až na to, že na poměry Land Roveru je to pořád trochu málo.

Discovery Sport totiž na rozdíl od větších a luxusnějších aluminiových sourozenců zůstal u ocelové karoserie a je proto docela těžký. Věřte nebo ne, ale v případě verze D180 atakuje dvoutunovou hranici a ve srovnání s o třídu větším (a identicky motorizovaným) Range Roverem Velar má dokonce o půl metráku vyšší hmotnost.

Pozitivní na této možná poněkud nepříjemné pravdě je, že v Land Roveru rozum nezůstal stát za dveřmi. Firma totiž odolala pokušení prezentovat Sport jako zcela novou generaci a místo toho otevřeně přiznává rozsáhlou modernizaci. I když vlastně možná proto, že se zvnějšku může i tohle tvrzení zdát přehnané.

Auto dostalo na první pohled akorát modifikovaná světla, nárazníky a pár dalších detailů v principu srovnatelných se standardním faceliftem. To byste ale před lidmi z Land Roveru říkat neměli. Křivdili byste jim. Tento stroj je zkrátka něco mezi zbrusu novým a nově navoněným.

Skromnější Range

Pokud vám někde současný Discovery Sport dokáže v celé své nahotě odhalit, že jeho vývoj nestál navzdory evoluci pár liber, pak to bude nepochybně v interiéru. Nejsem si jist, jestli není přirovnání k Range Roveru poněkud odvážné a přehnané, ale v kabině opravdu cítit snahu přiblížit se k vyšším patrům automobilové hierarchie. K tomu je ale nutné nejdříve nastartovat.

Velmi minimalistické a ponuré pracoviště řidiče s pár ovladači najednou ožije, rozsvítí se jako kabina Millennium Falcona a na jednotlivých panelech na vás vyskočí spousta piktogramů a displejů. A vypadají přitom dost dobře, aby to nepůsobilo lacině nebo kýčovitě. Rozlišení je vysoké, rastr jemný a jednotlivá dotyková tlačítka jsou uspořádaná vcelku přehledně, a navíc se netísní narvaná na jedné kopě. Hezké. Všechny mouchy se ale prozatím vychytat nepovedlo.

Třeba přístrojový panel reaguje na můj vkus dost pomalu, i když ve srovnání s rychlostí načítání navigace je to vlastně ještě stíhačka mezi palubními systémy. Její start je tak zoufale pomalý, že jsem párkrát při hledání konkrétního cíle rezignoval a raději použil mobil.

Naopak rychle se dá zvyknout na dva velké multifunkční otočné ovladače určené primárně pro individuální nastavování teploty. Ty lze zmáčknutím využít k aktivaci vyhřívání či odvětrávání sedadel a s pomocí dalších dvou přídavných tlačítek také k manuální úpravě intenzity ventilace (vlevo) nebo volbě jízdního režimu systému Terrain Response (logicky vpravo).

Co nelze přehlédnout, je rovněž to, že se Sport rozloučil s dosud používaným otočným voličem převodovky a místo něj se na středovém tunelu objevila klasická pulzní páka. Možná nevypadá tak originálně, mám ale za to, že důležitější je něco jiného. Je intuitivnější, konkrétní mód trefíte napoprvé, bez koukání… a pro mě osobně je to ergonomicky lepší řešení.

Z kabiny je každopádně cítit významný kvalitativní krok vpřed po všech stránkách. Asi bych malé Discovery mezi premianty třídy nakonec nezařadil, Audi nebo BMW jsou vážně někde jinde. Nicméně materiály působí bytelně, zpracování je dobré do té míry, že uvnitř nikde nic nevrže a čalounění s prošíváním je natolik přesvědčivé, že to asi vážně byla pravá kůže.

Další plus bych dal také za některá chytrá řešení. Zatímco mladoboleslavské vozy mají svou škrabku ve víčku nádrže, otvírák na plastové lahve, odpadkový koš nebo deštník ve dveřích, „Simply clever“ v podání Britů mi přijdou tak nějak více high-tech. Můžete mít třeba digitální vnitřní zpětné zrcátko, takzvanou průhlednou kapotu, ostřikovaní zadní parkovací kamery či systém pro snímání hloubky vody při brodění.

Pokud si myslíte, že nepatrně větší Škoda Kodiaq musí mít výhodu v prostornějším interiéru, ani to není docela pravda. V Discovery Sport je přebytek místa i na zadních sedadlech, ty se navíc dají posouvat v podélném směru a o zavazadlovém prostoru byste jen stěží řekli, že je malý.

Škoda Kodiaq

Škoda Kodiaq je po modelu Yeti druhé SUV značky Škoda. Využívá koncernovou platformu MQB a vyrábí se v České republice spolu se sesterským SUV Seatu. Kodiaq je první model Škody, který lze objednat v sedmimístném provedení, dostupný je také v provedení sport (RS).

Ceny a výbava • Test Škoda Kodiaq RS 2.0 TDI/176 kW • Škoda Kodiaq RS

Diskuze (6) Další článek: Škoda má prvního nakaženého koronavirem. VW zavírá své továrny v Evropě

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,