Kapitoly článku:
Podvozkové překvapení
Chtěli jsme napsat článek o špatných jízdních vlastnostech off-roadů, ale Defender nám to prostě nedovolil a přesvědčil nás, že ortodoxní off-road automaticky neznamená nestabilitu na silnici. Od chvíle, kdy Defender v roce 1983 přešel na vinuté pružiny, jeho jízdní vlastnosti jsou s předchůdci nesrovnatelné.
Ve městě zdatně filtruje nerovnosti, půlmetrové výmoly, otevřené kanály, vyvrácené obrubníky a další detaily českých vozovek, které přece nestojí za řeč, nejsou pro Defender vhodným soupeřem. A tak otevřeného kanálu si všimnete jen díky zhoupnutí příslušného kola.
Směrová stabilita je rovněž vynikající, na rozdíl od španělské Santany není třeba korigovat směr jízdy volantem, Defender poslušně drží stopu a žene se kupředu bez zaváhání. V zatáčkách vedou přední kola se samozřejmostí speciálů WRC a zadní kola přecházejí při ostrém průjezdu v kontrolovatelný smyk. Korigovat lze i přes značnou hmotnost zcela jednoduše volantem a brzdami, ovšem s ABS ani stabilizací nepočítejte, nejsou součástí výbavy.
Řízení je u Defenderu dalším překvapením. Skutečně nečekejte přeposilované řízení, ani traktorovou posilovnu, Defender se řídí příjemně a kontakt s předními koly je jedním z největších zázraků britského klasika. K pohodlí při otáčení jistě přispívají i olbřímí rozměry volantu, za který by se nemusely stydět ani moderní tahače.
Pedály plynu, brzdy a spojky jdou zlehka, spojka zabírá v horní úvrati, brzdy si nechávají čas na rozmyšlenou až do půlky, kdy neohroženě svírají kotouče a nutí dvě tuny zastavit. Řazení jde zlehka, neměla by s ním problém ani opilá Sue Ellen ze seriálu Dallas po několika kalíšcích vynikající skotské. Přirozeně nejde o přesné dráhy, ale ani rozvolněnost tomuto řazení nehrozí. Kriticky vnímáme pouze zpátečku u jedničky, která bude začátečníkům za volantem Defenderu činit potíže. Nepovažuji se za zcela neinteligentního řidiče a přesto se mi podařilo hned napoprvé zařadit na křižovatce zpátečku místo jedničky. Nebýt dostatečného odstupu vozidla za námi, zřejmě bychom někomu leštili kapotu spodkem tažného zařízení. Řadicí mechanismus naprosto postrádá nějakou pojistku proti zařazení zpátečky místo jedničky, je cítit pouze větší odpor, ale to nám u terénního auta přijde málo. Bylo by tak těžké instalovat do mechanismu pojistku přes kroužek?
Když jsme ještě u převodů, oceňujeme jednoznačně spořivou a dlouhou šestku, která kontrastuje s ostatními rychlostmi. Zatímco jedničku lze označit spíše za tankový převod, který sám o sobě postrádají i některé renomovanější SUV, dvojka trojka jsou trochu delší a poskytují sílu do rozjezdu. Čtyřku a pětku lze řadit při potřebě akcelerace ve vyšších rychlostech, pětka pak poslouží do dálničního stoupání, v silničních serpentinách bude občas třeba podřadit až za tři. Při delší poklidně jízdě plně stačí šestka, která zároveň díky delšímu převodu šetří řidičovu peněženku.
V terénu na jedničku s hvězdičkou
Tím pravým místem pro Defender je terén. Jízda po venkovské polní cestě je nuda stejně jako překonávání prudkých stoupání. Vyjet sjezdovku bez sněhu je pro Defender hračka a v případě zasněžené pláně by pomohly pneumatiky s hřeby.
Jediným limitujícím faktorem se staly zimní pneumatiky nedovolující výjezdy zabahněných tankových příkopů. Opakování stejné situace na konci týdne na suchém podkladu potvrdilo, že problém je pouze v pneumatikách.
Klesání s Defenderem je vzhledem k široké škále odstupňování převodů a možnosti uzamknutí poměru sil mezi předními a zadním koly velmi jednoduché. Stačí neztrácet hlavu a zbytečně nebrzdit, motor vše ubrzdí sám i bez elektronických asistentů.
Vyjíždění tankových příkopů odhaluje přednosti i slabiny britského krále off-roadů. Nájezdové úhly znají své limity, dlouhý rozvor skříňového provedení hrozí sednutím na břicho. Znalý profesionál tak raději příliš vysoký terénní zlom objede po straně. A opět - objíždíte-li takový zlom po straně, Defender vás nezradí a nelehne si na bok, ale pocity za volantem člověka zradí dříve než technika. Není nic příjemného takřka vypadávat ze stísněného místa a čekat, až uvidíte hliníkovou kabinu s čerstvými otisky terénu a váš bok se změní v přehlídku podvozkových skupin.
V bahnitém terénu se Defender překvapivě rychle bez redukce zahrabává. Volíme proto redukci a na raka se hrabeme ven. Na vině jsou již zmiňované pneumatiky. Ty však nebrání perfektnímu průjezdu kamenitou řekou, kde naše nervy daleko více než podklad cuchá silný proud výhružně narážející do boku vozidla.
Docela se proto těšíme, až nastane léto a my s Defenderem na skutečných terénních pneumatikách vyrazíme do nejtvrdšího terénu za účasti vás, našich čtenářů a příznivců off-roadů. A nebojte se, že bychom vás o tuto show připravili. V plánu máme totiž srovnávací test toho nejlepšího, co lze mimo silnice potkat.
Defender v našem testu opět potvrdil, že je etalonem terénních schopností a že i přes absenci elektronických asistentů se vyrovná takovým veličinám jako Toyota LandCruiser nebo Hummer H1.