Kapitoly článku:
Na palubě
Rozměrné dveře nabízejí pohodlný přístup do interiéru, přičemž nastupování je pohodlnější díky typicky výše umístěným sedadlům. Prostoru pro cestující dominují kombinace černých a šedých plastů, dveřní výplně jsou měkce čalouněny alespoň v oblasti loktů. Nový materiál horní části palubní desku působí solidnějším dojmem, výhrady jsme neměli ani k dílenskému zpracování. Během jízdy jsme nezaznamenali žádné pazvuky.
Interiéru vládnou šedé a černé plasty, dílenské zpracování je velmi dobré
Sedadla sice poskytují jen minimální boční oporu (zvláště přední opěradla by mohla být krapet tužší), ale mají dostatečně dlouhé sedáky i opěráky, a to i vzadu. Cestující vpředu mají dostatek místa i v oblasti kolen a hlavy, vzadu se pohodlně usadí dvojice dospělých pasažérů, pro tři to tam ale na delší cestování není. Odkládacích míst je v oblasti předních i zadních sedadel dostatek, nechybí kapsy ve všech dveřích ani praktická police před řadicí pákou.
Také na zadních sedadlech je místa dostatek, zvláště na delších cestách potěší dlouhé sedáky
Řidič má dobrý výhled zejména vpřed, šikmo vzad a vzad je to s ohledem na nízké zadní okno a široké sloupky C pochopitelně horší. Prostor pro zavazadla je přístupný vysoko se vyklápějícím víkem, jenž má bohužel madlo až na své spodní hraně nad tabulkou SPZ, kde se vydatně špiní. Pod podlahou se našel dostatek místa pro plnohodnotné, hliníkové rezervní kolo.
Pod podlahou zavazadlového prostoru se našlo místo i pro plnohodnotnou rezervu
Podběhy jsou kryty hladkým plastem, na němž bude vidět i ten nejmenší škrábanec. Zadní, asymetricky dělená opěradla se sklápí na sedáky, vzniklá plocha sice postrádá přechodový práh, ale není zcela rovná. Při vracení do vzpřímené polohy vždy skřípnete bezpečnostní pásy.
Za volantem
Ergonomii rozmístění ovládacích a kontrolních prvků nelze nic vytknout. Páčky pod volantem jsou masivní, podobně jako všechna tlačítka. V loketní opěře dveří jsou ovladače spouštění oken (jen u řidiče automatické), zámků a zrcátek, na panýlku vlevo pod volantem jsou reostat podsvícení přístrojové desky, deaktivace ESP a spínač řízeného sjezdu svahu. Před řadicí pákou jsou tlačítka vyhřívání sedadel, zdířka na 12V, odpojování couvacího asistentu a konektory AUX a USB.
Přístrojový štít i volant špičkové verze působí dobře vybaveným dojmem
Vpravo podél páky ruční brzdy je madlo. Panel standardního audiosystému má přehledné ovládání a monochromatický displej, jenž je bohužel tak skloněný, že se při jasném počasí často zrcadlí tak, že na něm není nic vidět. Také ovládání samočinné dvouzónové klimatizace je velmi přehledné, účinek chlazení je překvapivě dobrý a ventilátor tichý. Pochválit je třeba rozměry a umístění spínače varovného osvětlení, v kritické situaci.
Přehlednosti ovládání nelze nic významnějšího vytknout
Přístrojový štít nepostrádá přehledné stupnice palivoměru a teploměru chladicí kapaliny a mezi hlavními přístroji tachometru a otáčkoměru je příjemně působící barevný displej palubního počítače. Na příčných ramenech volantu jsou ovladače audiosoustavy vlevo a tempomatu vpravo. Na svislých ramenech jsou tlačítka Bluetooth, aktivace hlasového ovládání a přepínání účinku posilovače řízení.
Na silnici
Dílčí, v druhé kapitole podrobně rozebrané modifikace podvozku přispěly k tomu, že Kia Sportage na silnici působí o něco stabilnějším, jistějším dojmem. Náklony v zatáčkách jsou s ohledem na výšku karoserie přijatelné a nedotáčivost za běžných podmínek minimální. Vůz v zatáčce nerozhodí ani razantní brzdění, ani ostré nerovnosti. Podvozek je laděn dosti měkce, což v kombinaci s velkými koly pomáhá účinně absorbovat nerovnosti vozovky, ale tuhé tlumiče zaručují zachování ovladatelnosti i při plném vytížení.
Hlavní předností použitého motoru je jeho hospodárnost
Celkově se Sportage ovládá a chová skoro jako běžný osobní váz nižší střední třídy. Řízení je na „osobák“ poněkud hadrové, ale na SUV přiměřeně přímé. Rozdíly mezi třemi režimy posilovače řízení jsou markantní zvláště v nízkých rychlostech, obecně doporučujeme jezdit na Sport a při parkování přepnout na Comfort.
Motor má kultivovaný chod, ale ve středních a vyšších otáčkách je jeho zvuk poměrně značný a dunivý a přenáší se do interiéru, ačkoli se 1,7 CRDi stává páteří nabídky značky Kia napříč modelovými řadami, kvalit konkurenčních moderních motorů srovnatelné velikosti v tomto ohledu nedosahuje. Turboefekt je nicméně docela malý a zátah plynulý. Převody jsou poměrně krátké (viz naměřené hodnoty), přesto lze s takto vybavenou Sportage dosahovat velmi zajímavé spotřeby paliva.