Kapitoly článku:
Velký dvouapůllitr pod kapotou
Sorento pohání inovovaný čtyřválcový vznětový turbomotor o objemu 2 497 ccm s výkonem 125 kW (170 koní) při 3 800 ot. / min. Největší točivý moment činí 392 Nm při 2 000 ot./min.
Po nastartování se ozve typické nýtování, které se po zahřátí sice ztiší, ale je výrazně slyšet ve všech režimech běhu korejského dieselu. Mohutný čtyřválec je usazen na žebřinovém rámu, z čehož vycházejí lehké vibrace do karosérie, které se projevuje zejména při prudkém přidání otáček, nebo naopak při jejich rychlém klesání. Motor se před vámi zkrátka neschovává a dává o sobě vědět zvukem i pohybem. Je ovšem třeba říci, že oba tyto projevy se pohybují v rozumných mezích a nebudou vás příliš obtěžovat.
Po rozjezdu se motor chová chvíli letargicky, jak je ostatně u turbomotorů obvyklé. Jakmile dosáhne cca 1 500 ot./min, dostaví se znatelný zátah turba a letargie se mění v chvlikový intenzivní zátah, který ve vyšších otáčkách opět rychle poleví. Pokud chcete rychlými rozjezdy z křižovatek překvapovat řidiče osobních vozů, připravte se na držení otáček v těch správných dieselových mezích, rozsahem použitelných otáček tento motor opravdu nepřekvapí.
Ve městě lze otáčky bez potřeby akcelerace držet i kolem 1 100 ot./min. na pátý rychlostní stupeň, při dravější jízdě je třeba mít zařazenu čtyřku nebo ještě lépe trojku, aby bylo dosaženo alespoň 1 500 - 2 000 ot./min. Motor si město přesto užívá, v nízkých rychlostech se poměr 170 koní vs. 1 965 kg bez řidiče a nákladu projevuje ještě ve prospěch výkonu, nikde jinde vám Sorento nebudete připadat tak živé.
Mimo město už výkon tak přesvědčivý není, pokud ale budete otáčky motoru držet v silných středech, dokáže těžkou zadokolku (Sorento je v základu zadokolka s přiřaditelným pohonem všech kol) ještě celkem slušně rozhýbat. Na dálnici již motoru výkon chybí, s táhlými stoupáními už má hodně práce. Při stabilní jízdě rychlostmi lehce nad českým dálničním limitem chybí šestka, motor je již dost hlučný a stabilní rychlost by udržel i na těžší převod.
Za svou práci si Sorento řekne o kombinovanou spotřebu 11,5 l/100 km. Je to o hodně více, než uvádějí tovární údaje, ale se Sorentem jsme se rozhodně nemazlili. Zažilo s námi extrémní průjezdy terénem, rychlou dálniční jízdu, neméně svižnou jízdu horskými serpentinami i poklidnou jízdu ve městě. Při běžném využití lze počítat s kombinovanou spotřebou kolem deseti litrů nafty na sto kilometrů.
Brzdy a ovladatelnost
Brzdy Sorenta jsou dostatečné, dokážou kolos včas zastavit. Oceňovali jsme jejich neúnavnost, se kterou zvládaly opakované ostré brzdění na horských silničkách a zákrutách, stejně jako elegantní nástup, který umožňuje zpočátku lehké brždění a pak bez většího tlaku na brzdový pedál opravdu ostrý účinek. V rychlostech, jakými se bude Sorento nejčastěji pohybovat, prostě nebude s brzdami žádný problém.
Řízení u Sorenta je takové jako snad u všech SUV. Značně přeposilované, nekomunikativní a ochuzené o informace pro řidiče díky vysoké stavbě karosérie a žebřinovému rámu.
Ovladatelnost Sorenta je tak ve výsledku nanejvýše průměrná, ale tohle je SUV a ta si nikdy nedělají ambice být řidičskými auty. Práce s vozem má ještě jedno specifikum. Pakliže je poháněna jen zadní náprava, je ESP zapnuté. Po zapnutí čtyřkolky, které prospěje i jízdě po silnici, se ale ESP vypne, tudíž ztrácíte možnost být chráněni tímto elektronickým andělem. Zvyknout si na to jistě není problém, přesto je to věc poněkud zvláštní, jako by Korejci už nestihli doprogramovat ESP pro práci s pohonem všech kol...
Jízdní vlastnosti na silnici
Sorento je ortodoxní SUV s žebřinovým rámem a přiřaditelným pohonem všech kol. To mu sice ubírá na eleganci na silnicích, kde se houpe trochu více než jeho korejští sourozenci Hyundai Santa Fe nebo Kia Sportage, na druhé straně ale získává na síle v terénu, kam by se například Santa Fe nemělo příliš často pouštět.
Ve městě se chová rozhoupané Sorento jako suverén a dává svou velikostí znát, že je pánem situace. Jízda se Sorentem je natolik nápadná, že vám řidiči autobusů dávají přednost. To je příjemné zjištění vzhledem k tomu, že neřídíte tahač od Volva, ale něco o velikosti stařičké Avie 11. Oceníte také netečnost k výtlukům a absenci problémů s obrubníky a zapomenutým nepořádkem na silnici. Tohle auto se zkrátka chová na českých ulicích, které místy připomínají off-roadovou trať, velmi dobře a zejména v pražském zbořeništi oceníte, jak moc je nad věcí.
Mimo město už terénní charakter auta tak fajnový není a musíte rychle zvyknout na specifické jízdní vlastnosti. Auto se sice nadměrně houpe a to zejména při průjezdech ostřejšími zatáčkami, kterých jsou okresky plné. Je třeba zvolit rozvážný styl a uklidňovat se tím, že se silničním autem byste konec cesty ke své horské chatě opravdu nezvládli.
Pokud pro cestu zvolíte dálnici, bude to o poznání lepší. Sorento se přes tuhý žebřinový rám a kolébavou chová v přímém směru nezáludně a nechá si líbit dynamickou jízdu bez prudkých vybočení ze směru. Jen menší poloměry některých dálničních zatáček vás donutí zpomalit, ale těch je v Česku pomálu.
Ať tak či onak, na silnici Sorento popírá sebe sama. Doma je docela jinde, v terénu.