Test: Kia Sorento 2.2 CRDi - dobře maskovaná novinka

Kiu Sorento, coby velmi oblíbené korejské SUV, postihl zvláštní osud. V roce 2009 byla představena nová generace, aby se letos v Paříži ukázal facelift. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby ovšem onen facelift nebyl pouze zástěrkou pro zcela nový automobil.
Test: Kia Sorento 2.2 CRDi - dobře maskovaná novinka
Seznam kapitol
  1. Úvod, Velmi dobře!
  2. Prémiově evropský, Stejný, ale prostornější
  3. Solidní vrchol, Hlavní novinka: jízda
  4. Dospěl, Technické údaje
  5. Fotogalerie

Solidní vrchol

Vrcholem pro Kiu Sorento stále zůstává naftový čtyřválec 2.2 CRDi, který dostal nový systém recirkulace výfukových plynů a díky tomu nabídne o čtrnáct procent nižší produkci emisí. Kromě něj najdeme v nabídce také naftový dvoulitr s maximálním výkonem 150 koní a benzinovou dva-čtyřku GDI naladěnou na 192 koní a 242 Nm.

Test Kia Sorento CRDi: korejský Mercedes?

Test Kia Sorento CRDi: korejský Mercedes?

Nás ale zajímá silnější diesel pocházející z řady R, doplněný o čtyřventilovou techniku a variabilní geometrii lopatek turbodmychadla. Maximum tohoto motoru je 197 koní dostupných při 3800 ot./min a točivý moment v případě automatické převodovky 436 Nm (1800 – 2500 ot./min). Pro Sorento to je ideální společník nabízející slušnou dynamiku a rozumnou spotřebu. Se základním dvoulitrem jsem nejezdil, ale skoro bych řekl, že na takto velké auto bude až příliš slabý.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Vrcholem nabídky pro Sorento je naftová dva-dvojka o výkonu 197 koní. Spolu s automatickou převodovkou tvoří téměř ideální pár.

Bavíme se o velkém SUV, takže se zaměříme na trochu jiné stránky věci, než tomu bylo třeba u Porsche. Ano, drobný turbo-efekt tu je, od 1800 ot./min motor zabere, aby už kolem tří tisíc zase pomalu končil. Jak jsem řekl, to není až tak důležité. Za důležitější v kontextu auta této kategorie považuji věci typu odhlučnění motoru a celkového komfortu cestování. Také v tomto ohledu Kia udělala nemalý pokrok, ten ale mohl být ještě o kousek větší. V praxi pořád platí, že je motor trochu hlučnější, respektive Santa Fe nabídne lepší odhlučnění pohonné jednotky.

Test Hyundai Santa Fe: muž bez minulosti

Test Hyundai Santa Fe: muž bez minulosti

Tím nejdůležitějším je nakonec stejně spotřeba, kde ale Sorento zas tolik nezáří. Při rychlé dálniční jízdě se spotřeba blíží jedenácti litrům, na okreskách se při troše snahy můžete dostat i lehce pod devět. Nejčastěji se ale budete pohybovat s čísly kolem desetilitrové hranice. Spotřeba je asi největší trumf Santa Fe. Zřejmě díky lepší aerodynamice, Sorento je přeci jen pořádný kus auta, není problém hlavně na dálnici jezdit s Hyundaiem s o více než litr nižší spotřebou.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Největším rozdílem oproti staršímu provedení je nastavení podvozku. Ten je podstatně tužší.

Hlavní novinka: jízda

Konečně se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu, co přinesl onen poněkud výraznější facelift. Jízdní vlastnosti jsou někde úplně jinde, než tomu bývalo dříve. Sorento představené v roce 2009 bylo klasickým velkým SUV s přeposilovaným řízením, podvozkem naladěným jednoznačně na komfort a takovou řekněme houpavou charakteristikou. Tohle všechno je teď pryč.

Nová platforma ve spolupráci s dalšími úpravami přinesla o osmnáct procent tužší karoserii. Důkladně přepracované je zavěšení kol, o novém posilovači už byla řeč. Když přesednete ze starého Sorenta do toho modernizovaného, nebudete se stačit divit. Auto je podstatně tužší, v zatáčkách se skoro nenaklání, ve vysokých rychlostech nabídne nebývalou jistotu, a co také není vůbec na škodu, to je aerodynamický hluk. Při takových dálničních 140 km/h panuje v interiéru mnohem větší ticho, než dříve.

Další překvapení na vás čeká v momentě, kdy přesednete z ambiciózně se tvářícího nového Santa Fe do Sorenta. Sorento na to sice nevypadá, ale průjezdy zatáčkami zvládá o něco lépe. Na rozbitých českých silnicích přijde vhod fakt, že tuhý podvozek ještě neznamená nedostatek pohodlí. I přes velké disky zvládne Sorento ledasco pohltit, nicméně jízda na polní cestě už zdaleka není to, co bývala dříve. Zde se prostě platí daň za výrazně lepší chování na silnici. Ale kolik majitelů s podobnými auty často vyráží do terénu…

Abych to shrnul, Kia Sorento je co do jízdních vlastností výrazně jistější a je ještě trochu lepší než sourozenecké Santa Fe. Dovolte mi ale na tomto místě jednu malou odbočku. Během testu jsem si pořád musel klást otázku, zda je to vlastně dobře. Na první pohled jde o perfektní změnu. Vzpomínám si, že jsem se Sorentem zvládl projet takovou pěknou táhlou okresní zatáčku ve 110 km/h a nic moc se nedělo. Kdybych podobnou věc udělal s tím starším, asi bych v poli neskončil, ale nervy bych měl na pochodu ještě teď. Jenže…

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Na terén Sorento definitivně rezignovalo. Stačí polní cesta a bezpečně poznáte, že "jeho revírem je dálnice".

Už padla zmínka o jízdě po polní cestě a tam bylo předchozí Sorento lepší. Vlastně jak nad tím tak přemýšlím, nakonec jsem s novým provedením stejně jezdil takříkajíc „na pohodu“ s posilovačem nastaveným v režimu Comfort a kdybych měl možnost, nastavím si do stejného režimu i tlumiče. Kdo s auty typu Sorento vlastně bude jezdit rychle po okreskách? Někdy mi přijde, že dnešní doba je taková divná. Všichni chtějí vše, respektive automobilky se většinou snaží nabídnout všechny vlastnosti, což dost dobře nejde. Výsledkem pak jsou zvláštní kompromisy a já se nemohu zbavit dojmu, že speciálně Hyundai a Kia to v případě svých SUV už trochu přehnali. Fajn, mám velmi jisté velké SUV, teď si honem nemohu vybavit konkurenta, který by byl v tomto ohledu lepší, ale v konečném důsledku si myslím, že se k podobnému autu více hodí charakter, který měla starší verze. Tedy takový je alespoň můj názor.

Z těchto odstavců je asi jasné, jak se Sorento po faceliftu tváří na terén. S tím předchozím jsem ledasco v terénu vyzkoušel. Vše zvládlo, ale já jsem se u toho trochu zapotil. Přiznám se, že s tímto novějším už jsem terén ani nezkoušel. Ze Sorenta se s definitivní platností stalo velké auto určené pro silnice, kde pohon všech kol s mezinápravovou spojkou slouží pro usnadnění jízdy na sněhu. Vyzkoušel jsem maximálně polní cestu. Tam, kde se Sorento dříve jenom zhouplo, teď vesele poskakuje…

Předchozí kapitola Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Velmi dobře!
  2. Prémiově evropský, Stejný, ale prostornější
  3. Solidní vrchol, Hlavní novinka: jízda
  4. Dospěl, Technické údaje
  5. Fotogalerie
Minitest Audi Q3 Sportback 45 TFSI quattro: Oko potěší. Ale co další smysly?

Audi Q3 Sportback 45 TFSI quattro

Trh SUV-kupé se rychle rozrůstá. Svého dalšího zástupce teď sype z rukávu Audi.

16.  1.  2020 | Vladimír Kadera | 19 příspěvků
TEST Renault Clio 1.0 TCe 100: Nový vrchol třídy? I Fabia může tiše závidět!

Renault Clio 1.0 TCe

Pravidlem je vyměnit nárazníky a tvářit se, že máte úplně nové auto. Renault na to šel s pátou generací Clia obráceně. Od základů nově vyvinutý vůz zabalil do povědomého tvaru a chce s ním navázat na předchůdce. V zájmu Francouzů by nicméně mělo být, aby se jim to v případě tříválcové pohonné jednotky raději nepovedlo.

14.  1.  2020 | Miro Mihálik | 70 příspěvků
Minitest Lexus RC 300h F Sport: Mohl být skvělý, ale doplatil na zvrácenost doby

Lexus RC 300h F Sport

Nejkratší cesta do srdce chlapa nevede mezi žebry, ale skrze krásné auto. A tohle si vás prostě získá!

11.  1.  2020 | Vladimír Kadera | 147 příspěvků