Kapitoly článku:
Klasický Hyundai
Vzhledem extravagantní karoserii pro mě byl interiér trochu zklamáním. Už jsem tohle psal v testu i40, kde platí to samé a kdysi, když jsem měl na chvíli půjčené Genesis Coupé bylo mé zklamání ještě daleko větší. Hyundai umí dělat nápadnou karoserii, ale interiér je pořád takový nějaký šedý. Z pohledu ergonomie není problém, ale auto typu Veloster by si zasloužilo něco mnohem nápadnějšího.
Když se smíříme s tím, že se v interiéru tak úplně neopakuje to, co na karoserii, mnoho chyb nenajdeme. Sedačky mají výrazné tvarování, dobře podrží tělo a jsou příjemně tuhé. Pochvalu si zaslouží malý volant výborně padnoucí do ruky nebo přehledný přístrojový štít. Jak jsem naznačil na úvod, výhled vzad přes vnitřní zpětné zrcátko není nic moc, ale dá se na to zvyknout.
Z pohledu ergonomie není Velosteru co vytýkat. Horší výhled vzad je daň za efektní design karoserie.
Jediná věc, která mi vadila opravdu hodně, byl prostor pro hlavy cestujících. Nejsem žádný obr, měřím cca 180 cm, ale přes sedadlo v nejnižší možné poloze jsem se hlavou dotýkal stropu. Dost možná za to může střešní okno, ale ani bez něj to nebude o moc lepší. Vzadu pak není co řešit. Jedinou výhodou je snadné nastupování, jinak je prostoru málo ve všech směrech, především pak v oblasti hlavy zadních cestujících. Inu další daň za originální design. Opět říkám, s tímto se prostě a jednoduše musí počítat. Naopak sympaticky velký je zavazadelník, tedy když si odmyslíte malý vstupní otvor a vysokánský práh. Kupé není stěhovák, takže to neberte jako kritiku, ale pouze jako fakt.
Jak je to s tou jedna-šestkou?
Pomalu se dostáváme k nejpodstatnějším otázkám tohoto testu. V současnosti Hyundai nabízí Veloster pouze s motorem 1.6 GDI o výkonu 140 koní. Aktuálně tenhle čtyřválec patří ve své kategorii k naprosté špičce a ani například jedna-šestka určená speciálně pro Suzuki Swift Sport jej, co se týče parametrů, nepřekoná. Poprvé jsem s testovaným motorem jezdil v Hyundaii ix35 přibližně před půl rokem. První zkušenost byla naprosto pozitivní, byť se může zdát, že pro relativně velké SUV by mohl být tento motor slabý. Není, pouze se musí vytočit, což působí v SUV trochu divně.
Tenhle čtyřválec patří ve své kategorii k naprosté špičce.
Ne tak ale v malém sportovně střiženém hatchbacku, nebo chcete-li v kupé. Naopak díky tomu, že motor vyloženě miluje vysoké otáčky, je Veloster na okreskách maximálně zábavným automobilem. Pohonná jednotka do nějakých 4 tisíc asi moc lidí nenadchne, ale se vzrůstajícími otáčkami motor stupňuje svůj zátah a to nejlepší dá řidiči k dispozici od pěti do sedmi tisíc. Ne, tohle auto opravdu nepotřebuje turbo.
Motor 1.6 GDI se k malému Velosteru výborně hodí. Točit jej můžete až do sedmi tisíc.
Oturbené konkurence máme více než dost, atmosférická jednotka potřebuje pouze pevnou ruku, respektive pevnou nohu. Jestli chcete jet rychle, musíte ji točit, točit, točit. Navíc motor v nejvyšších otáčkách přidá i docela zajímavý zvuk. Opačnou stránkou věci je klidná jízda, kdy benzinová jedna-šestka využívající přímý vstřik paliva jde naprosto tiše a bezhlučně.
Spotřeba není úplně nejnižší, ale oproti motorům s turbem má Veloster jednoznačně velkou výhodu v tom, že není tak moc závislý na tom, jak s autem jedete. Klidné cestování znamená sedm až osm litrů, vyloženě sportovní jízda pak zvedla spotřebu na sedmnáct. Celkově je korejská atmosférická jedna-šestka GDI výborný motor, který se do auta typu Veloster skvěle hodí. Přestože si myslím, že nic výkonnějšího pro pěkné svezení s tímto autem potřeba není, výrobce vyslyšel hlasy celé řady kritiků a už připravuje přeplňované verze. Dle mého názoru ale lepší zábavu za volantem stejně výkonnější motor nepřinese. Proč?