(test ojetiny) Hyundai včas zachytil trend jménem SUV a udělal „díru do světa” s kompaktním Tucsonem. Ten už pořídíte v bazaru
Kapitoly článku:
Důraz na SUV
Vybírat si dnes v bazarech můžete z řady konkrétních vozů, neboť Tucson zaznamenal na našem trhu ve své době, jež odeznívá mimochodem teprve nyní, velký úspěch. Jihokorejské automobily přitom donedávna plnily na evropských a amerických trzích roli popelek, jež vyhledávali především zákazníci vyžadující hlavně nízkou pořizovací cenu. Vozy to byly vesměs bytelné, ale úroveň jejich techniky, výbavy i zpracování zavedeným automobilkám příliš nekonkurovaly. Situace je nyní jiná a třeba Hyundai řádně „přitlačil na pilu“ v populární třídě SUV, v níž na evropských trzích trvale zvyšuje svůj podíl, vloni představil velký model ix55, krátce nato modernizoval typ Santa Fe a nyní je zde benjamínek v podobě řady ix35, jenž nahrazuje dosavadní Tucson.
Automobilka Hyundai Motor Company v roce 2004 naplánovala ofenzívu na dosud poněkud opomíjený evropský trh (krátce před tím uvedla Getz i facelifty modelů Elantra a Trajet) a představila svůj plán, který na konci letošního roku počítá s pozicí páté největší značky na světě. Od té doby se toho hodně změnilo, ale Hyundai se daří a její SUV na tom mají svůj lví podíl. Tucson se světu představil v Chicagu roku 2004 a jeho evropská premiéra následovala v Ženevě, po modelech Terracan a Santa Fe se stal nejmenším vozem SUV v nabídce.
Solidní práce
Svojí povahou Tucson navázal na Snata Fe z roku 2001, oproti němu je sice o 175 mm kratší, ale nabízí vnitřní objem prostoru pro cestující v celkovém objemu 2 905 l, přičemž rozvor náprav je dokonce o 10 mm delší než u Santa Fe. Do sériové výbavy všech vozů se dostaly šesitce airbagů, ABS s protiprokluzovým systémem TCS, kotoučové brzdy na obou nápravách, litá kola či centrální zamykání.
Pod kapotou se objevují celkem tři, vesměs již před tím osvědčené motory. Základní „dvoulitr“ Beta s proměnným časováním ventilů byl v době premiéry Tucsonu znám již z modelů Elantra a Coupe, zatímco zážehový šestiválec Delta s objemem 2,7 l a výkonem 175 koní (129 kW) se uplatnil i v typech Santa Fe, Trajet nebo Sonata. Pro evropský trh bylo zásadním krokem uvedení vznětového čtyřdválcového dvoulitru CRDi se vstřikováním common rail, výkonem 113 koní (83 kW) a točivým momentem 245 Nm při 2 000 ot./min. Je pochopitelné, že na našem trhu s ojetými vozy je „nafťáků“ na výběr nejvíce.
V Evropě pouze jako čtyřkolka
Jak je v této třídě zvykem, Tucson se vyznačuje samonosnou pětidveřovou karoserií, předním zavěšením na vzpěrnách McPherson a zadními víceprvkovými závěsy. Oba slabší motory byly standardně dodávány s pětistupňovými, manuálně řazenými převodovkami, šestiválec byl kombinován se čtyřstupňovým „autmatem“ opatřeným běžným kapalinovým měničem a možností přímého řazení Shiftronic.
V Evropě se Tucson prodával výhradně s trvalým pohonem všech kol 4WD InterActive Torque Management od německé firmy Borg-Warner. Ten za běžných podmínek přenáší plný výkon na kola přední nápravy, při jejich prokluzu je však schopen přeposlat až 50 % výkonu směrem vzad. Při rychlosti do 35 km/h lze skrze tlačítko vlevo od volantu dělení mezi nápravy uzavřít na poměr 50/50 %. Se svornými nápravovými diferenciály nepočítejte, Tucson žádným off-roadem není, o čemž již na první pohled svědčí také dosti nízko uložený kryt pod motorem.
