Kapitoly článku:
Uvnitř
Do vozu se díky širokým dveřím a výše umístěným sedadlům nastupuje velmi pohodlně, avšak setkávali jsme se s tím, že někteří z nás se při usedání na přední sedadla bili kolenem vnější nohy o krajní výdech ventilace, umístěný poněkud netradičně až ve dveřích. Z vozu je překvapivě dobrý výhled do všech stran.
Interiér je čalouněn hebkým textilem, vzdáleně připomínajícím mikroplyš. Obkladové plasty by většina z nás označila za „tvrdé a laciné“, nicméně nenesly známky opotřebení a ani při přejezdu nerovností nevydávaly rušivé zvuky. Přední sedadla jsou rozměrná a pohodlná, to řidičovo dokonce umožňuje regulaci výšky a sklonu sedáku i tuhosti bederní části opěradla, což u korejských automobilů z té doby rozhodně nebylo běžné. Poskytují sice jen minimální oporu při průjezdu zatáčkou, ale na druhou stranu se nejedná o žádný „sporťák“. Pokud mají cestující vpředu dostatek místa ve všech směrech, pro ty vzadu to platí dvojnásob. Zvláště pro kolena je zde tolik místa, že bych se v tomto ohledu nebál Santa Fe zařadit na vrchol kategorie SUV. Ke komfortu vzadu jedoucích pasažérů přispívají kromě toho také například síťky na zadní straně předních opěradel, výklopný držák na nápoje na konci středové konzole, sklopná loketní opěrka či regulovatelný sklon opěradel.
Ačkoli se tak na první pohled může zdát, víko zavazadlového prostoru se neotevírá do strany, ale směrem vzhůru. Jeho konstrukce navíc umožňuje vyklopit samostatně jen jeho sklo. Vzhledem k takřka neustále špinavé zádi a uložení madel a odjišťovacích tlačítek se však každopádně umažete. Víko přitom sahá až do zadního nárazníku a do roviny podlahy „kufru“. Ten je objemný, dobře využitelný a krytý roletou. Pod jeho dnem se nachází několik prohlubní, vhodných třeba pro uložení povinné výbavy nebo nářadí. Variabilitu interiéru zkoušeného vozu výrazně omezovala bezpečnostní kovová síť za zadními sedadly.
Pracoviště řidiče
Dojem neuspořádanosti pokračuje také v interiéru. Ačkoli ergonomie ovládacích a kontrolních prvků je na dobré úrovni, uložení některých z nich je poněkud zmatečné. Týká se to především prostoru okolo řadicí páky, kde jsou „poházeny“ držáky na nápoje a promíchány třeba s korektorem sklonu předních světlometů. Řidič má ale vše ve snadném dosahu, až na řadicí páku, která je umístěna příliš vpravo (zřejmě rudiment původní konfigurace s řízením vpravo). Výškově stavitelný volant je sice poměrně velký a tenký, ale jeho celkem malá hlava takřka nestíní přístroje ani páčky pod volantem. Přístrojový štít nese konvenční sestavu „budíků“, ukazujících (zleva) teplotu chladicí kapaliny, otáčky, rychlost a stav paliva v nádrži. Chyběly bohužel kontrolky rozsvícených světel nebo nezapnutých pásů.
Praktická a symetricky orientovaná středová konzole nese v okolí displeje digitálních hodin hranaté spínače mlhovek, varovného osvětlení a vyhřívání zadního okna. Pod rádiem je vpřed skloněná přihrádka na drobnosti, další najdeme před řadicí pákou, ve všech bočních dveřích, na obvyklém místě před spolujezdcem a v loketní opěrce mezi předními sedadly. Digitální klimatizace má snadné a přehledné ovládání, topení se však ukázalo jako málo účinné a ventilátor jako hlučný a slabý.