Na třídu městských mini prostorný interiér
Slušný komfort i celková kvalita jízdy
Obratnost a ovladatelnost
Rozsah příplatkové výbavy
Nízká spotřeba bez ohledu na jízdní styl
Nepřesná převodovka
Volant stavitelný pouze výškově
Kulhající ergonomie v zadní části kabiny
Levně znějící audio
Dynamika na úrovni Favoritu
8 /10
Být poslem špatných zpráv mi nedělá dobře, ale výše zmíněnou jobovkou můžu jen potvrdit: městská miniauta jdou bohužel do kopru. Děje se tak jednak kvůli přibývajícím povinným bezpečnostním prvkům, ale hlavní roli momentálně hraje přísnější pokutování nadlimitních emisí CO2, které (ačkoli je samo o sobě extrémně přísné) znevýhodňuje malé vozy s nízkou hmotností. Následky si jistě domyslíte. Dosud nejdostupnější automobily na trhu se tímto stávají téměř neprodejnými.
Co je horší, spousta značek ve snaze zachránit tento segment přepřahá z klasického spalování na elektromotory, jenže drahé baterie šponují ceny pidivozítek do naprosto šílených výšin. Třeba Honda e. Autíčko s délkou jen 3,9 metru, ale v základu za něj vyplácnete 900 tisíc korun. O pořádný kus menší nový Fiat 500 vychází v Německu dokonce na milion a dá se předpokládat, že u nás nebude o moc levnější. A když nahlédnete do ceníku mladoboleslavského souseda, zjistíte, že i za elektrické Citigoe iV dáte nejméně půl milionu. Přijde vám to normální?
V kontextu uvedeného působí příchod zbrusu nového Hyundaie i10 trochu jako zjevení. A podle toho, co říkají jiní výrobci, tedy že se malá auta už nedají vyvíjet a vyrábět levně, by tu vlastně vůbec neměl být. Korejci se nicméně rozhodli v praxi dokázat, že klasický městský vůz s benzinovým motorem není mrtvá koncepce.
Není to jen nová fazóna
Že to Hyundai myslí s osobní městskou mobilitou opravdu seriózně a zadání svým konstruktérům ani v nejmenším neusnadnil, dokládá kromě jiného i fakt, že loni představenou „i-desítku“ třetí generace nenechal ve srovnání s předchůdcem přepracovat pouze naoko. Novinka má o nezanedbatelné čtyři centimetry prodloužený rozvor, je o dva centimetry širší a nepatrně nižší.
Možná vás napadne, že bude mít díky tomu vyváženější proporce nebo lepší postoj, ale naživo je to pořád normální mini. Nebo jinak řečeno – efektivně tvarovaná krabička, která se snaží z minimálního prostoru vytřískat maximum. Při takovém úkolu se pochopitelně nedají dělat zázraky, stejně jako z tlačného remorkéru nikdy nepostavíte štíhlou a elegantní jachtu. Přesto návrháři podobnou „chytrou“ fintu zkusili, když usoudili, že musí k motůrku o výkonu 67 koní namontovat pod zadní nárazník atrapu difuzoru.
Naštěstí další podobné nesmysly, jako jsou třeba falešné výfukové koncovky nebo zaslepené odvětrávání, na karoserii nenajdete. Místo toho je zde pár milých detailů jako třeba nápisy i10 v zadních světlech, příplatková kompletně černě lakovaná střecha i se sloupky, případně trochu komplikovaně navržená ale určitě nepřehlédnutelná příď s nápadnými denními světly v masce chladiče připomínající svým vzorem diodové ruční svítilny.
Dělá tohle všechno Hyundai i10 pěkným autem? Nevím, považte sami. Asi bych ale sám za sebe řekl, že mi „desítka“ přinejmenším nepřijde být ošklivá. A i když z něj asi nikdy nebudu mít v břiše motýlky, na pohled umí udělat dojem, což se trpasličím hatchbackům nepovede zase tak často.
Překvapivě prostorné
Zatímco podle zevnějšku nebudete mít v zásadě pochybnosti, kterým konkurentům chce nová i10 vypálit rybník, vnitřek malého Hyundaie tuto jistotu poněkud rozporuje. A to především nabídkou prostoru na zadních sedadlech, která je na poměry této třídy nadmíru štědrá.
Asi nemusím zvlášť zdůrazňovat, že vnitřní uspořádání těchto aut bude nutné vždy chápat spíše jako 2+2, než že by se dalo považovat za plnohodnotně čtyřmístné. Přesto interiér „desítky“ není typickým mini pro dva dospělé a nanejvýš dvě malé děti. Hyundai místo toho vyrobil auto s kabinou o velikosti odpovídající starším modelům segmentu B, takže si to můžete vzadu představit jako ekvivalent první Fabie.
Čtyři urostlí chlapi zde zakusí slasti intimního sblížení sardinek v plechu, nicméně průměrně vzrostlí cestující by nemuseli mít problém cestovat v relativním pohodlí i na delší vzdálenosti. Mimochodem, zadní okna můžete kompletně zasunout do dveří. Drobnost, já vím, ale potěší. Bratři z Bratislavy nebo Kolína nabízí jen levné řešení v podobě výklopných skel.
Tím každopádně nechci říct, že se u Korejců nešetřilo. Šetřilo, je to vidět, a ne všechno se dá přehlédnout nebo tolerovat. Že v autě chybí stropní madla, běžnému uživateli asi tolik nevadí. Stejně tak bych neřešil tvrdé plasty. Jejich povrchová úprava i slícování jsou akceptovatelné a více bych ani nečekal. Je totiž stále nutné mít na paměti, v jakém segmentu i cenové třídě se pohybujeme.
Poněkud více mi vadil viklající se středový tunel, pouze výškově stavitelný volant a co vůbec nechápu, jsou chybějící šňůrky spojující kryt zavazadlového prostoru s pátými dveřmi. Kolik by asi stály, pět centů? Takhle musíte kufr otevírat obrazně řečeno nadvakrát, a pokud plato zapomenete nahoře, brání výhledu dozadu. Je-li vám to povědomé, vězte, že se s něčím takovým potýkala i Škoda Citigo.
Samotnému zavazadelníku jinak nic nechybí. Je osvětlený, po stranách najdete závěsné háčky, 12voltovou zásuvku, nakládací hrana je poměrně nízko a schod vytvořený sklopením opěradel vyřešíte stavitelnou podlahou. Také objem přes 250 litrů v základu není málo a mám pocit, že zvládne obsloužit většinu situací, před které bude malý Hyundai v provozu postaven.
Menším zklamáním je naopak multimediální rozhraní. Dotykový displej je v ideální výšce, reaguje celkem rychle, má doplňková hardwarová tlačítka a grafika je obstojná, jenže navigace tvrdošíjně odmítala deaktivovat automatický náhled zvolené trasy a stereo hrálo přinejlepším průměrně.
Výbavu asi nemá smysl příliš rozpitvávat. Oproti minulé i10 se toho kvůli povinným elektronickým obezličkám změnilo hodně, takže i v městském autě si můžete dopřát systém udržování v jízdním pruhu, automatické brzdy, eCall nebo sledování únavy řidiče. Co se mi líbí více, je možnost mít v i10 vyhřívaná sedadla i s volantem, automatickou klimatizaci, bezdrátovou nabíječku, bezklíčové startování a všude kolem sebe najdete spoustu užitečných odkládacích kastlíků a přihrádek.
Pokračování 2 / 3
1.0 bez turba lehce dýchavičné
Že je Hyundai i10 městským kádrem, prozrazují kromě rozměrů i výkony nabízených motorů. Na vrcholné turbo s rovnými 100 koňmi ve sportovní verzi N Line si budeme muset ještě chvíli počkat a svezení to bude s největší pravděpodobností zajímavé. Přesto mám za to, že přeplňovaná pohonná jednotka v budoucnosti velkým hitem nebude.
Mnohem racionálnější volbou jsou dva zbylé atmosférické zážehové agregáty. Čtyřválcová dvanáctistovka s maximálním výkonem 84 koní nebo menší tříválec o objemu 1,0 litru produkující 67 koní. Od Korejců je tak trochu podpásovka kombinovat větší motor pouze se dvěma vrcholnými výbavami Smart a Style, někdo ale ty pokuty za nadlimitní emise jedna-dvojky zaplatit ve výsledku musí, takže mě to zase tolik nepřekvapuje.
Testovaný vůz byl mixem té nejvyšší specifikace a základního litru s točivým momentem 96 newtonmetrů při 3750 otáčkách za minutu. Zní to skromně a skromné to je, a to i s přihlédnutím na docela nízkou hmotnost. Až po střechu vybavené auto neváží (bez eurobalastu) ani tunu, nebo abych byl přesnější, má 993 kg, zatímco nejlevnější oholená varianta má pouze 921 kg.
Téměř 15 kg na koně není žádný skvělý výsledek a téměř patnáct sekund potřebných k akceleraci z místa na stovku jen dokládá, že se na křižovatkách budete muset trochu snažit, abyste nepřekáželi. Nepomáhá tomu ani pouze pětistupňová manuální převodovka s relativně dlouhou čtyřkou i pětkou, takže i v mírných stoupáních bude nutné řadit, točit a… zase řadit.
Méně příjemnou zprávou je, že manuál není zrovna vzorem dokonalého strojírenství a mechanické preciznosti. Nelíbí se mu, když na něj pospícháte. Začne zadrhávat a dojem nevylepšují ani gumové dorazy jednotlivých kvaltů. Rozumnější je zvolnit a smířit se s tím, že budete patřit k těm pomalejším v provozu. Udělejte to a i10 začne působit jako dospělejší auto.
Aby nedošlo k omylu, nechci výše uvedeným tvrdit, že základní motor celou i10 pohřbívá. V nízkých otáčkách je sice slaboučký jako čaj a jízda, respektive některé momenty v provozu, jako je třeba předjíždění, vyžadují více plánovaní a trpělivosti. Každopádně nahoře se tříválec probere a má i jiné světlé stránky. Je slušně utlumený, má vcelku dobré reakce na plyn, především má ale poměrně nízké nároky na palivo.
Pohyboval jsem většinu času ve městě, v provozu, který plynulou jízdu příliš neumožňuje, a navíc svižně a neměl jsem problém vejít se do šesti litrů benzinu na 100 kilometrů. Předpisovou jízdě umírněným způsobem a při mimoměstských přesunech po okreskách šetřivým stylem jsem zvládal od 4,5 do 5,7 litru na stovku. S přístupem strýčka Skrblíka pak bylo možné dostat se i pod čtyři litry. Dálnice i10 příliš nesvědčí, ale i na těchto tazích lze jezdit do sedmi litrů.
Městu odolný
Pokud jde o pohonné jednotky malých aut, dodnes s nostalgií vzpomínám na atmosférický litrový tříválec první generace kolínských trojčat, než ho v pozdějších verzích udusily novější emisní předpisy. Byl dravý, lačněl po otáčkách a byla radost držet ho pod krkem, zároveň byl ale namontován na šasi, které bych sofistikovaným asi nenazval.
Motůrek v i10 je proti tomu štěně na koňské dávce barbiturátů, Hyundai ale dostal sympaticky naladěný podvozek. Svou konstrukcí nevystupuje z řady jiných aut této velikosti, takže vpředu máte standardní MacPherson a vzadu torzku.
Ve srovnání například se Škodou Citigo je Hyundai trochu pevnější, nepřekračuje však hranici tuhosti, která by mi dovolovala napsat, že je prkenný nebo nepohodlný. Právě naopak. Zavěšení dokáže i ve spolupráci se šestnáctkami a dost nízkým profilem pneumatik výtečně pohlcovat nerovnosti, ránu dá jen výjimečně a nenechá se rozhodit kanálem nebo ostřejší spárou trefenou v zatáčce. Nadto je dost tichý a poddajný, aby se svým celkovým komfortem vyrovnal i měkčím mini od VW. A pokud takto jezdí na velkých kolech, na těch menších musí být superpohodlný.
Solidní podvozek se pozitivně projevuje i na schopnosti i10 zatáčet a držet se silnice. „Sportovní“ je opravdu daleko od toho, čím by vás malý Hyundai mohl oslovit, nicméně přední náprava má na 195milimetrů širokých gumách dost mechanické přilnavosti na to, aby vás překvapilo, jak dlouho tato hračka odolává nedotáčivosti.
Pochopitelně s přeposilovaným a tedy velmi lehkým řízením bude domluva s poháněnými a zatáčejícími koly trochu horší, přesně tak to ale mají uživatelé miniaut rádi, a tak zde nehodlám tvrdit, že by na tomto nastavení bylo cokoli v nepořádku.
Pokračování 3 / 3
Závěr
Musím přiznat, že nový Hyundai i10 mě příjemně překvapil. Od trochu podvyživené pohonné jednotky jsem neočekával skoro nic a něco málo jsem s trochou snahy dostal, netušeně se však korejské mini projevuje na silnici a mezi jeho silné stránky bych zařadil i prostorný interiér nebo bohatou výbavu.
Ta je naneštěstí do jisté míry svázaná s povinnými bezpečnostními prvky a ani i10 se proto nemůže vyhnout poznámce, že mohla být poněkud levnější. Hyundai si za ni oficiálně účtuje 260 tisíc korun, aby mohl jedním dechem nabídnout slevu a říci, že vám nejdostupnější „desítku“ dá za 219 900 Kč.
V této ceně máte téměř kompletní bezpečností výbavu včetně vedení vozu v pruzích nebo tempomat, ale nedostanete klimatizaci, auto budete odemykat postaru klíčkem v zámku dveří a zapomeňte také na výškově nastavitelné sedadlo řidiče nebo rádio. Nárok máte jen na dva reproduktory bez přijímače.
Ve srovnání s jinými minivozy se však i10 stydět nemusí, levnější z těch nejznámějších je pouze Citroën C1, zatímco Aygo, up!, Peugeot 108 i sesterská Kia Picanto nejmenší Hyundai cenově překonávají. Také proto lze testovanou novinku považovat za milý počin, akorát se obávám, že v tomto případě platí ono otřepané „jedna vlaštovka jaro nedělá“.
| Hyundai i10: Souhrn cen |
| Základní cena vozidla |
219.900 Kč (1.0i Start/49 kW) |
| Cena s testovaným motorem a výbavou |
299.990 Kč (1.0 Style/49 kW) |
| Cena testovaného vozidla |
370.890 Kč (1.0 Style/49 kW) |
Technické údaje: Hyundai i10
Rok • stupeň výbavy
2020 • Style
Počet válců/ventilů na válec • rozvod
3/4 • DOHC
Typ motoru • zdvihový objem
zážehový • 998 cm3
Vrtání • zdvih
71,0 mm • 84,0 mm
Nejvyšší výkon
49 kW (67 koní)
Nejvyšší výkon při otáčkách
5 500 ot/min
Nejvyšší krouticí moment
96 Nm při 3 750 ot/min
Zrychlení z 0 na 100 km/h
14,6 s
Nejvyšší rychlost
156 km/h
Převodovka: způsob řazení • počet stupňů
manuální • 5 stupňů
Zákl./max. objem zavazadlového prostoru
252 l • 1 050 l
Objem palivové nádrže
36 l
Hmotnost: provozní • celková
996 kg • 1 410 kg
Prům. spotřeba: město • mimo • komb.
5,3 • 4,1 • 4,5 l/100 km
Rozchod kol: vpředu • vzadu
1 467 mm • 1 478 mm
Rozměr pneumatik
175/65 R14
Rozměry: délka × šířka × výška
3 670 × 1 680 × 1 480 mm
Základní výbava (pro Style): 15" kola z lehké slitiny s pneumatikami 185/55 R15, dojezdová rezerva, zvedák, klíč na kola, sada nářadí, vnější zpětná zrcátka a kliky dveří v barvě vozu, statické přisvěcování do zatáčky, LED denní světla, mlhovky, automatické přepínání dálkových světel, ABS, EBD, brzdový asistent, stabilizační systém VSM, TCS, autonomní nouzové brzdění včetně varování před čelním nárazem, asistent pro rozjíždění do kopce, zadní kotoučové brzdy, asistent pro vedení vozu v jízdních pruzích, sledování únavy řidiče, airbag řidiče a spolujezdce, boční airbagy předních sedadel, okenní airbagy pro přední a zadní sedadla, automatické tísňové volání eCall, úchyty pro dětskou sedačku Isofix, imobilizér, posilovač řízení, automatická klimatizace, monitorování tlaku v pneumatikách, výškově stavitelný volant, kůží potažený volant a hlavice řadící páky, palubní počítač, přední elektrická okna, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, centrální zamykání, dálkové ovládání centrálního zamykání, alarm, tempomat s omezovačem rychlosti, upozornění na rozjezd vpředu stojícího vozidla, zadní parkovací senzory, zadní parkovací kamera, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, vyhřívání předních sedadel a volantu, zadní elektrická okna, bezdrátové nabíjení mobilních telefonů – standard Qi, asymetricky dělená, sklopná zadní sedadla, dvojitá podlaha zavazadlového prostoru, tónovaná skla, loketní opěrka sedadla řidiče, kosmetická zrcátka ve slunečních clonách, integrovaný audio a navigace s 8" dotykovým displejem, USB, AUX s funkcí Android Auto a Apple CarPlay, bluetooth handsfree.
Volitelná výbava (pro Style): Automatizovaná 5stupňová převodovka (30.000 Kč), střecha v kontrastní barvě (8.000 Kč), metalický lak (12.900 Kč), paket Premium – 16" kola z lehké slitiny, pneumatiky 195/45 R16, integrovaná navigace se 8" dotykovým displejem, USB, AUX, DAB s funkcí Android Auto a Apple CarPlay, Live Services, inteligentní klíč a startování tlačítkem, fixační síť zavazadlového prostoru, rozpoznávání dopravních značek omezujících rychlost, funkce vzdálené správy vozu Bluelink (50.000 Kč).