Je to jen další komfortní křižník vyšší střední třídy, nebo něco více? Prozkoumejte s námi do detailu novou Hondu Legend.
Kapitoly článku:
Odvážné kroky Hondě nedělají problémy. Nedávným důkazem může být doslova „kosmický“ pětidveřový Civic a nebo opětovný vstup modelu Legend do segmentu vyšší střední třídy. A právě ten dnes podrobíme redakčnímu testu.
Stručná historie modelu Legend
Hondě se v poslední době daří. Úspěch zaznamenala s originálním Jazzem, velmi dobrým Accordem a až kosmickým Civicem. A nyní si vzala odvážný úkol zaútočit na německou konkurenci ve vyšší střední třídě. Již dříve japonská automobilka s háčkem ve znaku produkovala vozy nesoucí stejné jméno. První generace Legendu se objevila v roce 1986, druhá o pěl let později a ta poslední v roce 1996, která o tři roky později prošla faceliftem.
Druhá generace byla vyráběna ve dvou karosářských provedeních - kupé a sedan s delším rozvorem 2910 mm. V nabídce byl šestiválec 3,2 l s výkonem 151 kW / 5500 ot./min. a točivým momentem 293 Nm vrcholícím při 4400 o.t/min. Legend s hmotností 1555 kg akceleroval na stovku za 8,1 a rozjel se k 223 km/h.
Třetí generace se nesla ve znamení pouze jediného karosářského provedení – sedanu. Kromě nové karoserie dostal Legend větší motor o objemu 3,5 litru. S ním Legend dosáhl stovky za 9,1 s a rozjel se pouze k 215 km/h. Viníkem byla zvýšená hmotnost o 170 kg. Další omlazení v roce 1999 spolu s vylepšenou bezpečností posádky si vyžádalo další zvýšení pohotovostní hmotnosti až na konečných 1725 kg. Ve spojení s automatickou čtyřstupňovou převodovkou „vynikal” nejen průměrnou dynamikou, ale i nepříznivou spotřebou paliva.
Návrat (ne)legendy
S třetí, nepříliš úspěšnou generací Honda svůj Legend poslala k vodě, aby se po odmlce v roce 2004 zrodila čtvrtá generace se stejným jménem. Prodej nového Legendu začal ještě téhož roku v Japonsku a USA pod značkou Acura RL. Do Evropy se dostal až v loňském roce. A hned v plné parádě. Přišel ve střízlivém sportovně střiženém kabátě prošpikovaný elektronikou a bezpečnostními systémy a s jediným srdcem. Stačí to?
Hondu Legend jsme vám již na AutoRevue podrobně představili, a tak není třeba představovat všechna vylepšení a nespočet elektronických systémů. Honda dokonce vydala ke zkratkách vlastní výkladový slovníček.
Karoserie: láska na druhý pohled
Na fotkách i při prvním osobním setkání vypadá Legend nezáživně, obyčejně, bez nápadu, prostě jako velká limuzína. Karoserie nevzbuzuje žádné větší emoce a ani nepodtrhuje invidualitu. Prostě běžný kabát zdobený pěknými předními a zadními světlomety. To všechno však platí při zběžném seznámení s tímto vozem. Budete-li ho mít delší dobu, zjistíte, že vše je úplně jinak. Milujete-li auta a jednou za čas svého mazlíčka důkladně ručně umyjete, víte o čem teď budu psát.
Vůz jsem před focením potřeboval umýt. Myčka nepřicházela v úvahu, jelikož celou situaci komplikoval každou chvíli přicházejí déšť. Nezbylo nic jiného, než ho umýt těšně před focením na místě samém a hezky ručně. A v ten okamžik se to stalo. Při otírání karoserie a netradičních pohledech na jeho kabát jsem objevoval ladné a zároveň smyslné tvary, které vyzývají kdesi schovaného sportovního ducha v lidském těle: „nastartuj mě a jedem“. Design Legendu mě oslovil natolik, že bych o něm dokázal básnit minimálně tři strany, čímž Vás nebudu samozřejmě otravovat a pocity si nechám raději pro sebe. Vnímání designu je subjektivní a ne každý sdílí stejný názor.
Interiér
Po otevření rozměrných dveří se ocitnete doslova v automobilovém ráji. Nový Legend nabízí vůbec jeden z nejlepších interiéru, které jsem měl možnost na vlastní kůži vyzkoušet. Precizní slícování, vysoce kvalitní použité materiály spolu s moderní technikou dělají své. Elegance interiéru nechybí a dokonce lze pozorovat i odvážnost designérů v netradičním pojetí středového panelu, což jen a jen chválím. Zpracováním interiéru mi Legend připomíná vozy značky Lexus. A to je dobře.
Tak se pojďme posadit. Sedačky jsou dostatečně dimenzované pro osoby běžné konfekce a stěžovat si na nedostatek prostoru rozhodně nelze. Snad každého zaujme samotná šíře kabiny. Ta je totiž dimenzována s velkou rezervou. Sedadla potažená perforovanou kůží jsou příjemná, v zimě díky vyhřívání, v létě díky možnosti proudění ochlazeného vzduchu. Mezi předními sedáky prochází středový tunel, a to doslova a do písmene.
Jeho mohutnost se nemusí líbit každému, ale ve mně toto řešení vždy vzbuzuje spíše kladné emoce a navozuje pocit vozu transkontinentálního kupé. Tunel postupně přechází ve středovou konzoli, která je hubenější a neomezuje pravé koleno řidiče. Na středovém panelu nalezneme přemíru tlačítek, kterým vévodí jedenácti-směrný kruhový ovladač. Ten vyniká přesností ovládání, bohužel jeho poměrná složitost nemusí vyhovovat každému. Technickému trdlu bude ovládání tohoto systému dělat problémy celý život. Průměrně technicky zdatný jedinec jeho bezproblémové ovládání zvládne za jedno, dvě odpoledne.
O něco výše nad kruhovým ovladačem naleznete tlačítka ovládající audiosoustavu včetně menšího kruhového ovladače hlasitosti audiosoustavy, který vyniká přesným chodem a díky pogumování neklouže. O něco výše středový panel nabízí ovladače klimatizace a ventilace. Nad průduchy ventilace se ukrývá rozměrný a zároveň hlavní displej, který slouží navigaci, audiosoustavě a parkovací kameře. Při slunečném počasí není čitelnost displeje zrovna ideální. To samé platí o podlouhlém a úzkém displeji nad hlavní obrazovkou. Další chybičkou na kráse je absence mapových podkladů Česka v satelitní navigaci, což u vozu prodávaného v ČR nedokážu v dnešní době dost dobře pochopit. K dispozici jsou pouze mapy celé západní Evropy.
Volant padne dobře do rukou, je elektricky seřiditelný všemi směry a při vystupování se několik centimetrů zasune, aby nepřekážel. Volant je doslova posetý tlačítky, což vyvolává dojem nepřehlednosti. Po několika dnech řízení si však všechny tlačítka osaháte a budete je intuitivně využívat. V kapličce za volantem naleznete tři skvěle podsvícené a čitelné ciferníky, které vyniknou především za tmy. Modrý nádech mě po celou dobu testu vnitřně uklidňoval. Stejný pocit ve mě vyvolával techničtěji pojatý interiér. Působil až mrazivě chladně jako ve Volvu S80 a zároveň luxusně jako v Lexusu řady GS.
Ještě musím zmínit prvotřídní audiosystém od firmy Bose, který dopřává strhující hudební zážitek. Deset reproduktorů dopřává na všech pěti místech kvalitní poslech.
Japonská Honda vedle automobilů a motocyklů vyrábí také samostatné motory, elektrogenerátory nebo zahradní techniku. Společnost založil v roce 1948 Soichiro Honda. Od roku 1950 to je největší světový výrobce motocyklů.
Honda Civic • Honda Jazz • Honda CR-V • Honda HR-V • Honda NSX • Honda E