Test Honda Civic 1,6 i-DTEC: když méně znamená více...

Kapitoly článku:

• Zase to UFO…, Motor z první ligy, Emoce v první linii
• Nabídka verzí, Na první pohled, Zkoušený vůz
• Na palubu, Kouzlení se sedadly, Pracoviště řidiče, Motor na jedničku
• Na silnici, A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
• Fotogalerie

---

Na palubu

Pokud interiér Hondy Civic VIII v půli první dekády tohoto tisíciletí působil zvláštním a futuristickým dojmem, dnes již zůstává jen zvláštním. Civic je prostě jiný. Do vozu je pohodlný přístup, zadní dveře se otevírají takřka do pravého úhlu, ovšem mohly by být o něco delší. Přední sedadla mají dostatečně dlouhé a anatomicky tvarované sedáky i opěráky, jsou stavitelná v širokém rozmezí poloh a nabídnou pohodlný posaz osobě každé standardní postavy.

Zadní dveře jsou poměrně krátké
 

Dost místa je také na sedadlech zadních, přičemž nohy cestujícího uprostřed nemusí uhýbat před obvyklým středovým tunelem, neboť podlaha je zcela plochá. Sedadla zkoušeného vozu byla spolu s částmi dveří čalouněna jemnou a kvalitně působící látkou. Také kvalita plastových obkladů dveří a palubní desky si zaslouží pochvalu, přičemž nám vůbec nevadilo, že některé díly mají k populárním „měkkým plastům“ docela daleko. Ani k dílenskému zpracování jsme neměli výhrad.

Na všech sedadlech je místa dostatek, použité materiály vynikají nad průměr

Objemných odkládacích prostor pro drobnosti je ve všech místech dostatek, najdeme je nejen ve všech bočních dveřích, ale také ve středové konzoli vedle madla ruční brzdy a pod loketní opěrkou (tam jsou také vstupy AUX a USB). Výhled z vozu je díky nízké přídi a velkým zrcátkům dobrý. Komplikuje jej ale vysoká záď, navíc pohledu do středového zrcátka dominuje masivní příčka přesně v úrovni blížících se aut, na což jsme si ani v tomto testu zkrátka nezvykli.

Odkládacích míst je v interiéru dost, na některé prvky si budete zvykat

Kouzlení se sedadly

Zavazadlový prostor je pohodlně přístupný díky vysoko vzhůru výklopné zádi zdvihající se s částmi zdrojů vnějšího osvětlení, ovšem nákladová hrana je poměrně vysoká a vyžaduje zdvihání přepravovaných předmětů. Již při prvním pohledu je vám jasné, že podlaha zavazadlového prostoru leží nezvykle nízko, ovšem je pouze „falešná“ a ukrývá další a docela velký prostor pro drobnosti. Úroveň podlahy pak lze aretovat v několika hladinách, přičemž za standardní považujeme tu nejvyšší (na snímcích). Prostorově úsporná a konstrukčně jednoduchá stavba zadní nápravy nijak neomezuje využitelnou šířku.

Zavazadlový prostor je dobře přístupný, nákladová hrana je vyšší

Kotevní oka pro síť jsou pouze pod prahem, na druhé straně je ale možno využít závěsů pro dětské sedačky na zadní straně opěradel. Na síťky pro drobnosti, zdířky na 12V či háčky pro igelitky však zapomeňte, Civic ale má co nabídnout. Potěšením je především manipulace s nestejně dělenými zadními sedadly pojmenovanými jejich autory Magic Seats. Palivová nádrž je totiž u Hondy Civic nezvykle umístěna nikoli pod zadními, ale pod předními sedadly, takže vzniklý prostor umožnil jednoduché sklápění sedadel jediným pohybem.

K variabilitě zadní části karoserie přispívají dvojitá podlaha a palivová nádrž nezvykle umístěná pod předními sedadly

Sedáky přitom výrazně poklesnou a posunou se vpřed a opěráky pak vytvoří s podlahou zavazadlového prostoru takřka rovnou plochu. Díky absenci palivové nádrže navíc cestující na zadních sedadlech ocení zcela rovnou plochu bez náznaků konvenčního středového tunelu.

Pracoviště řidiče

O specifické ergonomii rozmístění kontrolních a ovládacích prvků a vzhledu palubní desky Hondy Civic již byly popsány stohy papíru, takže jen stručně. Ve své podstatě byl při srovnání s osmou generací zachován lomený pás v horní části palubní desky, který přímo před řidičem nese displej digitálního ukazatele rychlosti jízdy a vpravo pak barevný monitor palubního počítače. Na něm se kromě standardních zobrazení počítače ukazují také možnosti skromné individualizace nastavení funkcí vozu (je jich ve skutečnosti daleko méně, než by se mohlo zdát), obraz couvací kamery, parametry audiosoustavy či tapety, jež uživatel může pohodlně nahrávat skrze USB.

Palubní deska nové řady Civic připomíná její předchozí, osmou generaci

Přímo před volantem již nenajdeme rozložitý tunel nesoucí v několika rovinách se prolínající stupnice otáčkoměru, palivoměru a teploměru chladicí kapaliny. Těm byly nově vyčleněny samostatné a podstatně lépe čitelné kruhové ciferníky. Volant je malý a disponuje mimořádně tlustým a vhodně tvarovaným věncem, celek tedy působí, jako by si jej konstruktéři vypůjčili z nějakého herního zařízení.

Trochu jako z jiného světa, ale zvyknout se na to dá

Na příčkách volantu najdeme ovladače audiosoustavy, palubního počítače a tempomatu, páčky pod volantem obvyklým způsobem ovládají vnější osvětlení a stěrače. Ačkoli pohled na palubní desku může v osobě nezvyklé na „úlety“ Hondy vyvolat paniku, není třeba se děsit: ovládací prvky jsou totiž celkem přehledně rozvrženy do několika přehledných logických celků.

Připravte se ale na to, že se s ovládáním Hondy Civic budete muset sžívat. S příchodem modelového roku 2013, a tedy v porovnání vozu na snímcích s dříve zkoušeným vozem Civic 2,2 i-DTEC, bylo mírně usnadněno ovládání palubního počítače, ovšem stále se na ně budete muset soustředit.

I výhled z vozu má svá specifika...

Motor na jedničku

A opět začněme vzpomínkou na před rokem zkoušený Civic s motorem 2,2 i-DTEC. Tento agregát dodnes patří k nejlepším vznětovým jednotkám své kategorie a setkáme se s ním i v řadě dalších modelů značky Honda určených evropským trhům. Dobře, extrémním výkonem zrovna nevyniká, ovšem v otázce tichosti chodu a rychlosti odezvy na pokyny pedálem plynu hledá konkurenci jen těžko.

Nová pohonná jednotka v nás zanechala ty nejlepší dojmy

Ovšem jednotka 1,6 i-DTEC působí oproti němu jako zjevení z jiného světa, byť jde spíše řekněme o důsledek významné evoluce. 300 Nm? To donedávna dávaly šestiválcové třílitry! A špička točivého momentu v tomto případě nezůstává zadupána v hloubi tabulkových údajů. Ale tím to jenom začíná. Čtyřválec 1,6 i-DTEC totiž Hondě Civic vysloveně sluší a jde o velmi „řidičský“ motor.

Jistě, opět jde o malý motor mohutně tlakovaný pro dosažení přijatelných výkonových parametrů, ale odezvy na plyn jsou ve všech situacích nezvykle rychlé a přesné. Pokud nemáte na otáčkoměru alespoň 1 500 ot./min., je samozřejmě znát jistá mrtvolnost maloobjemových agregátů čekajících na roztočení turbíny, jinak je ale spolupráce s motorem velmi příjemná.