Kapitoly článku:
SYNC - dvě ruce navíc
Custom byl postavený řidiči na míru. Tak vůz „prodává“ Ford. A vyzdvihuje míru bezpečnosti, kterou auto nabízí. To, že je karoserie z více než 40ti procent tvořena různými druhy vysokopevnostní oceli.
V Customu je komunikační a zábavní systém SYNC. To jsou vlastně dvě ruce navíc. Ovládá se totiž hlase, řidiče tak nic nerozptyluje, může se plně věnovat plně řízení.
SYNC v sobě integruje například službu automatického nouzového volání, systém upozornění na neúmyslné vyjetí z jízdního pruhu, asistent dálkových světel nebo zadní kameru s displejem integrovaným do vnitřního zpětného zrcátka. Umožňuje také ovládat přehrávač MP3, telefony s rozhraním Bluetooth a jednotky USB.
A ke komfortu a bezpečnosti přispívají i projektorové halogenové světlomety se statickými odbočovacími světly. Při zatočení volantu o více než 30 stupňů se na straně rozsvítí silná odbočovací světla.
Obraz ze zadní parkovací kamery se promítá na obrazovce vestavěné do vnitřního zpětného zrcátka.
Parkovací senzory vpředu a vzadu fungovaly spolehlivě. I ve stísněném prostoru jsem se cítil v pohodě. Zvuk varovného signálu zněl uměřeně, žádný ječák. Skvělá byla zadní bezpečnostní kamera, jejíž obraz se přenášel do vnitřního zpětného zrcátka.
Couvání s ní jsem si doslova užíval. Bylo to zcela jistě dáno tím, že jsem nemusel sklápět hlavu, cítil jsem se uvolněně. Ne jako v osobním autě, kde bývá obraz toho, co se děje za vozem, povětšinou promítaný na obrazovce umístěné na středovém tunelu.
Praktická byla i elektricky sklopná dvojdílná vnější zrcátka. To se hodilo ve stísněném prostoru.
Transporteru na dohled
Ať se podíváte na jakýkoli test užitkových vozů, běžně bývá nejvíce ceněný a za lídra považovaný Volkswagen Transporter. Podle většiny recenzentů nejlépe jezdí, nejlépe se ovládá.
Po zkušenosti s Customem bych ale řekl, že mu vyrostl hodně silný soupeř. Zatímco starý Transit se nechoval na silnici tak dobře jako Transporter, jeho nástupce je na tom jinak.
Nejsilnější dojem, který jsem měl z řízení Customu, byl ten, že jsem si připadal, jako kdybych řídil spíše SUV než dodávku.
Custom mi nabídl stabilní posez na silnici, v zatáčkách jsem se s ním „nepral“, reagoval bystře na pohyby volantu, na sebemenší impuls. Řazení bylo hladké, řadicí páka mi krásně padla do ruky.
Ve srovnání se starým Transitem jsem si v kabině připadal chvílemi jako v zakletém království. Samozřejmě že tam nebylo úplné ticho, ale pokrok byl znatelný. Podle automobilky se „srozumitelnost řeči v kabině zlepšila o devět procent“.
Zásluhu na tom měla také nově vyvinutá platforma pro užitkové vozy Ford, na které Custom stál. Její torzní tuhost je o 37 procent vyšší.
Custom má pohon předních kol a systém stranového přesměrování točivého momentu TVC pro lepší trakci a stabilitu v zatáčkách. Zásluhou nepřetržité úpravy točivého momentu přenášeného na obě přední kola jsem se cítil při průjezdu zatáček velmi bezpečně. Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem v nich často brzdil více, než jsem musel.
Ovládnout tento vůz totiž nějakou chvíli trvá. I když se choval velmi vstřícně, mně se to za tři dny, kdy jsem ho měl k dispozici, plně nepodařilo. (Ale teď mluvím samozřejmě o tom, když byste chtěli hnát vůz v plném tempu na okresních silnicích.)
Byl také samozřejmě velký rozdíl mezi tím, když jsem jel s vozem napůl naloženým nebo prázdným. (Plně naložený jsem nevyzkoušel.) Prázdný se choval při rychlejší jízdě na roletách jankovitě. Zadek nadskakoval, příliš nedržel.
Ke cti Customu musím říci, že nikdy neztrácel dech, ani naložený. Silný motor bodoval, 155 koní bylo znát.
Spotřeba však byla lehce jiná, než uváděl Ford ve svých materiálech. Průměrné jsem dosáhl 8,4 l/100 km, při dálniční rychlosti stoupla na 10,4 l/100 km a při rychlosti 150 km/h – tuto rychlost nebyl vůbec problém udržet - jsem jel za 13,5 l/100 km.
Praktické. Při tankování se se neušpiníte...
A na závěr musím říci, že vůz také velmi dobře brzdil. Bylo znát, že vpředu i vzadu byly kotoučové brzdy (tohle také nenajdete u každého užitkového vozu).
Proč zrovna Custom?
Ve prospěch Customu toho mluví hodně, je ale třeba zmínit i to, co se nepovedlo. Hlavní nedostatek vidím v tom, že uprostřed se nedá téměř sedět - sedadlo je sice skvělé, ale pomalu není kam strčit nohy. Moderně řešená palubní deska zde ukousla z prostoru více, než bylo zdrávo. Představa, že bych měl na tomto místě absolvovat cestu z Prahy do Košic… děs.
Také spotřeba paliva byla výrazně jiná, než automobilka uvedla ve svých materiálech.
A hodně špatný byl výhled vnitřním zrcátkem dozadu přes prosklené zadní dveře. To už ale byla jen piha na kráse…
Na straně pozitiv toho ale bylo mnohem více. Hlavně bych vypíchl interval údržby – až dva roky nebo 50 000 kilometrů. Dále záruku na prorezavění karoserie – 12 let.
Custom získal reputaci i tím, že obdržel jako první užitkové vozidlo pět hvězdiček Euro NCAP. Ford s ním před tím sám provedl 30 crash testů, aby ověřil jeho bezpečnost.
Testovaný Custom Sport Van se choval na silnici dynamicky, dostál svému atletickému vzhledu. Nebylo mu co vytknout. Ovšem pokud zrovna s nákladem nehodláte ujíždět jako o život a nejste milovníky rychlých pruhů, tak bude lepší sáhnout po jiných modelech. Po těch s motory o výkonu 74 kW respektive 92 kW. Ty stojí o poznání méně.
Custom Sport Van přijde na 750 400 korun, zatímco stokoňový Custom v základní výbavě Leader je nyní ve zvýhodněné nabídce za 399 150 korun. A to už je sakra rozdíl…
Nákladový prostor pojme stavební desky o rozměrech 2400 x 1200 milimetrů nebo tři europalety.