Proč tohle auto? Nejen, že dobře vypadá a je praktické, ale hlavně se za jeho volantem neunavíte. Řídit ho není za trest, právě naopak…
Kapitoly článku:
Testoval jsem vrcholnou variantu se silným vznětovým motorem 2,2 Duratorq (114 kW). Jmenovala se Sport Van a očividně ji připravili pro fanoušky Transitu. Ti si ji oblíbili již v minulosti, poprvé byl totiž Sport Van uveden na trh v roce 2007.
Trochu jiná dodávka
Čím se Sport Van liší od výchozího modelu Transit Custom, který Ford představil loni a který hned získal prestižní ocenění International Van of the Year 2013?
Dostal „body kit“ v barvě karoserie – ten zahrnuje například spoiler předního nárazníku, kryty vnějších zpětných zrcátek a rozšířené boční prahy. Nepřehlédnutelná jsou osmnáctipalcová kola z lehkých slitin obutá do nízkoprofilových pneumatik 235/50.
Sport Van. Dodávka pro všechny, kteří chtějí vyčnívat z davu...
Uvnitř kabiny na mne dýchla lehce sportovní atmosféra z částečně koženého čalounění kombinujícího látku Pewter na středových plochách sedadel s černou kůží na bočnicích.
A hlavně byl testovaný „sportovní“ Custom poháněný nejvýkonnější verzí agregátu 2,2 Duratorq TDCi dosahující výkonu 114 kW a točivého momentu 385 Nm.
Na vzhledu záleží. A moc!
Nový Custom je oblý. Nijak zvlášť, ale je. Zmizely hrany předchůdce. Chvílemi na mne působil až elegantním dojmem, hlavně ty stoupající linie pontonu. A to je co říct, u vozu určeného pro „práci“. S trochou nadsázky lze prohlásit - tenhle dělník se opravdu svátečně vyšňořil.
Za zvláštní zmínku stojí moderní uspořádání zadních světel, jejich tvar. Ty dva sloupy trčí až do nebe. Jsou nejen nepřehlédnutelné, ale nebál bych se říci i krásné. Tady Custom oproti svým rivalům zabodoval opravdu výrazně.
Testovaný vůz nezapřel, že patřil k Fordu. Byly na něm patrné typické výrazné znaky „kinetického designu“ – třeba ta lichoběžníková maska chladiče a zvýrazněné lemy blatníků.
Vůz chránily proti škrábancům plasty na bocích. Na výběr bylo devět barevných kombinací. Dva rychlé pruhy ale v mých očích nejvíce bodovaly na testovaném provedení, tedy na černé.
Konečně pohodlně
Pryč je robustní čelní deska, tak typická pro Transit dřívějška. Nyní to v Customu vypadá pomalu jako ve Focusu, to byl můj první dojem, když jsem do vozu usedl. A dále mne nejvíce zaujaly praktické všudypřítomné „vychytávky“.
Tak třeba držáky na kelímky a na dvoulitrové lahve, to nenajdete v každé dodávce. Narazíte na ně jak na místě u řidiče, tak spolucestujícího.
Pod zdvojeným sedadlem spolujezdce je skrytá schránka o objemu 93 litrů.
Opěradlo prostředního sedadla šlo snadno složit, vznikla pak menší plocha na psaní (učiněná radost pro řemeslníka vyplňujícího stvrzenku na peníze!) nebo stolek na svačinu. I v tomto mini stolku byly dva držáky na pohárky.
Pro sluneční brýle je určena schránka umístěná nad hlavou řidiče. Na zadní stěně kabiny řidiče jsou dva mini háčky na bundy. Prima užitečný detail.
Za samostatnou zmínku stojí úložná schránka s výklopnou deskou v horní části přístrojové desky před řidičem. Svým tvarem navozuje tak trochu pocit interiéru bojového tryskového letounu. Byly v ní také zásuvka 12 V a USB port.
A pak také odkládací prostory pod sedadly. Dvojitý sedák spolujezdce se vyklápí nahoru, do odkládacího prostoru se vešla skříňka s nářadím. Jak je vidět, i u jiných značek jsou „simply clever“.
K pohodě za volantem přispěl paradoxně nejvíce volant sám. Byl seřiditelný v obou osách. U Customu si můžete přizpůsobit jeho nastavení tak, že se cítíte jako v kabině osobního vozu a nikoli v těžkém náklaďáku.
K tomu přispělo i to, že sedadlo řidiče s loketní opěrkou šlo sklonit více dozadu ve srovnání s jinými dodávkami. Byla tu i možnost výškového nastavení. Nikdo už nemusí sedět vzpřímený za volantem dodávky „jako prkno“ a v nepohodlné pozici čekat, až mu vytuhnou záda. Sedadlo bylo nastavitelné elektricky v osmi směrech.
Tři palety jako nic
Ford Custom je prodáván ve dvou délkách – SWB (4,97 m) a LWB (5,34). Model Sport Van pouze v té kratší. I přesto se do jeho nákladového prostoru vešly tři dřevěné europalety (rozměr této transportní palety je 1200 x 800 x 144 milimetrů) naložené do výšky nejméně jednoho metru.
Nabídl mi šest metrů krychlových prostoru. To představuje špičkovou hodnotu, podíváme-li se na konkurenty.
Průvlak v přepážce pak umožnil přepravovat žebřík o délce 3 metry (u verze LWB 3,3 metru). Do nákladového prostoru by se bez problémů vešly i standardní stavební desky o rozměrech 2440 x 1220 milimetrů.
Podle Fordu má Custom „nejširší a nejvyšší boční posuvné dveře ve třídě“.
Velmi praktické byly integrovaný střešní nosič, který je zabudovaný přímo do střechy a unese 130 kilogramů nákladu, a plastová zátěžová krytina podlahy (na stěnách dosahuje výšky 100 milimetrů). Na tu stačí jen kbelík s vodou a houba…
Vázací oka pro zajištění nákladu byla umístěna na bočních stěnách, podlaha tak zůstává zcela plochá, bez narušení. To dříve nebývalo.
A to nejlepší jsem si nechal na konec. Osvětlení. Zdánlivě maličkost, ale kdo někdy něco nakládal a vykládal z auta, ví o čem mluvím. LED diody ozářily večer nákladový prostor jako scénu na fotbalovém stadionu. Neuvěřitelné. I tenhle detail posunul Custom směrem k prémiovosti a vzdálil ho od konkurentů.
Custom podle údajů Fordu utáhne přívěs s nákladem až 2000 kilogramů a je k tomu velmi dobře vybavený. Pokud se ocitne v kritičtější situaci, systém řízení náklonu přívěsu sníží točivý moment motoru a použije brzdy na odpovídající kola.
