Kapitoly článku:
Pracoviště řidiče
Těžko bychom i v dnešní době hledali automobil s přehledněji rozmístěnýmni ovládacími prvky. A to i přesto, že někomu mohou tlačítka na středové konzoli připadat jako příliš zavalitá, ale jsou logicky umístěná a snadno dosažitelná.
Přístrojový štít by snad nemohl být přehlednější. U většiny jiných Mondeí je podsvícen spolu se středovou konzolí zeleně a poskytuje řidiči všechny potřebné informace včetně teploty okolního prostředí (v displeji otáčkoměru). Některé kontrolky, včetně té vnějšího osvětlení, jsou však ve své světelné intenzitě poněkud mdlé a ve dne je jen těžko poznáte. Chybět nemohou oranžová a červená vločka indikující nebezpečí námrazy (oranžová od +4 do 0 stupňů, červená pro mráz). Vlevo od volantu se nachází otočný spínač vnějšího osvětlení se zvláštní polohou pro čistá obrysová světla a korektorem sklonu světlometů.
V podstatě kvadratickou povahu středového panelu narušují oválné analogové hodiny, jež zde působí jako solitér a mají vestavěnou kontrolku imobilizéru. Vlevo od nich nacházíme spínač vyhřívání zadního okna (pro Ford typické vyhřívání okna předního na zkoušeném voze chybělo, neboť Itálie patřila k jednomu z mála trhů, kam je nedodával ani do výbavy Ghia). Pod hodinami jsou tři sdružené kruhové ovladače automatické klimatizace, k níž jsme neměli výraznějších výhrad, krom toto, že po vyhřátí interiéru ignoruje ofuky čelního okna a ve vlhkém prostředí je pak třeba korigovat systém manuálně.
Páčky jsou od volantu možná až příliš vzdáleny, nicméně jejich ovládání je jasné a přehledné. Panel rádia je dobře znám znalcům fordů od konce devadesátých let dvacátého století, ovládání je však opět přehledné a zvuk lze vyladit k opravdu kvalitnímu poslechu. Vhod přišlo i dálkové ovládání rádia vlevo pod volantem.
Na silnici
Těžko bychom na voze střední třídy z počátku tohoto tisíciletí hledali podobně suverénní jízdní vlastnosti, jako má toto Mondeo, které se díky nim může směle rovnat i vozům soudobým, pokud je dokonce stále nepřekonává. I přes jeho rozměry, těžký motor a nezanedbatelnou pohotovostní hmotnost projíždí zatáčky jak po kolejích, víceprvková a prostorově úsporná zadní náprava s kombinací příčných a podélných ramen až do extrémních situací dorovnává vrozenou nedotáčivost vozu s motorem uloženým napříč před přední nápravou.
„Zadek“ z rovnováhy nevyvedou dokonce ani nerovnosti v zatáčce či paralelní ostré brzdění, vůz máte zkrátka vždy pod kontrolou. U prázdného vozu jsme přitom nezaznamenali nervozitu zádě, kterou se některé starší kombíky vyznačovaly.
Ke stabilitě jízdy napomáhá i velmi přesné řízení, jež řidiči zároveň dává přesný přehled o stavu vozovky. Závěsy kol účinně filtrují nerovnosti z vozovky a posádce dávají potřebný komfort jízdy. Nastavení brzd, spojky a plynu má ve vzájemné konfiguraci blízko ideálu bezvadné kontroly nad vozem.
Pohonná jednotka pochopitelně nepostrádá neduhy své vznětové koncepce. Je však odladěna tak, že v oblasti od 1 800 do 4 000 ot./min. poskytuje velmi slušný zátah, ale ani nad touto hranicí vyloženě neumdlévá a díky své šestnáctiventilové koncepci „táhne“ až do omezovače otáček kolem 4 600 ot./min.
Při jízdě rychlostí od nějakých 90 km/h motor takřka neslyšíte. Jako velmi zajímavé se přitom jeví srovnání s Volkswagenem Passat se vznětovým motorem a stejným rokem výroby, který jsme zveřejnili na tomto místě. Z tohoto srovnání plyne, že jsme se slabším a o poznání těžším Mondeem dosáhli velmi podobných hodnot při měření zrychlení z 0 na 100 km/h i v pružnosti. Ačkoli byl Volkswagen osazen šestistupňovou převodovkou a Mondeo mělo jen „pětikvalt“ (po faceliftu se však i zde stal šestistupňový agregát standardem kromě základní verze Core), vykázaly oba vozy při rychlosti 130 km/h na nejvyšší stupně srovnatelné otáčky. V Mondeu je však dálniční cestování podstatně tišší, komfortnější a z pohledu řidiče i přesnější. Porovnáme-li naměřené rychlosti na jednotlivé převodové stupně, vyniká, že Mondeo má až na jedničku dosti „těžké“ převody, takže ve městě čtyřku takřka nezařadíte.
A vystupujeme
S testovaným vozem Ford Mondeo Combi TDCI jsme během týdne najeli bezmála 1 500 km a kromě otravného klepání od pravého předního kola jsme na něm nezaznamenali problémy.
Ozkoušeli jsme jej na sněhu, náledí, mokru i suchu, ve městě, na okreskách i na dálnici a musíme jej ohodnotit jako vůz velmi vyvážených vlastností. Ve městě se spotřeba paliva pohybovala pod hranicí 8 l/100 km, na dálnici činila zhruba 6,5 l/100 km a při klidné jízdě mimo město jsme spotřebu snížili k 5,5 l/100 km, což jsou dle našeho mínění hodnoty velmi pěkné.
Při srovnání s lehčím a výkonnějším Mondeem nás překvapila pouze minimální odchylka dynamických parametrů (příslušné tabulky naleznete na tomto místě). Perspektivnost nákupu tohoto vozu ponechme na zvážení čtenáře, ale nám se požadovaná cena zdála přiměřená. Mondeo Combi s moderním a tichým motorem TDCI je ideálním polykačem kilometrů, který nabízí velkorysý a bezpečný interiér.
Vůz k testu zapůjčila společnost AAA Auto.
Partnerem sekce pro slovenský trh je Autobazar EU, www.autobazar.eu.