Zábavné jízdní vlastnosti
Velmi příznivá spotřeba
Komfortní podvozek
Skvělá přední sedadla
Vibrace motoru při dvouválcovém režimu
Nouzová zadní sedadla
Špatně přístupné ovládání opěrky předních sedadel
9 /10
Ještě než světem sportovních automobilů zamávala Toyota GR Yaris, byl tady Ford Fiesta ST. Malý ostrý hatchback, který nám připomněl, že když si udržíme nízkou hmotnost a dobře naladíme podvozek, bohatě nám stačí i tři válce. V polovině letošního září si model prošel faceliftem, ale originál už bude jenom jeden. Jel jsem se s ním proto rozloučit na místo, kam podle mě patří.
Moje dovolená
Ležet na pláži mě nebaví, radši lezu po horách. Ještě radši ale jsem, když je na těch horách pěkná silnice. Úzká, klikatá a nebezpečná. Jedna taková, která patří k těm úplně nejhezčím, se nachází ve Švýcarsku, kousek od města Svatý Mořic. Tuhle oblast asi představovat nemusím, ale pokud přece jen nevíte, která bije, tak je to místo, kam jezdí miliardáři lyžovat.
Myslím to vážně, chatové apartmá se čtyřmi ložnicemi tady stojí skoro půl milionu na jednu noc. Samozřejmě se na kraji města může ubytovat i běžný plebejec, třeba za 5000 Kč na noc, ale se sdílenou koupelnou. Jižně od tohoto penězi nasáklého místa už je Itálie. Z Mořice do Tirana je to ostatně necelých šedesát kilometrů.
Kousek od hranic s Itálií je švýcarská obec Poschiavo. Samotná obytná část je malá, ale celá obec je rozlehlá téměř jako Ostrava. I přes umístění ještě ve Švýcarsku se zde mluví italsky a já tu našel sympatické ubytování přímo v centru, v podkroví chráněné historické budovy, kterých má Poschiavo deset.
Proč? Protože mezi touto obcí a Svatým Mořicem je již zmíněná silnice, která patří k těm nejkrásnějším na celém světě - průsmyk Bernina. No a obyvatelé Svatého Mořice a jejich přátelé se každý rok sejdou před grandhotelem Kempinski, vystaví zde své veterány, večer se uvnitř jako hladoví vlci porvou o kořist v aukci a druhý den ráno se postaví na start u jezera Lago Bianco, aby si dali sprint na plný plyn do údolí La Rösa.
Této akce jsem měl letos možnost se zúčastnit. Samozřejmě ne jako závodník, ale jako novinář a především divák. Ideální příležitost na vyzkoušení čiperného ostrého hatchbacku za přítomnosti často nevídaných veteránů v jejich přirozeném prostředí, tedy před luxusním hotelem a rozdováděné na silnici. Kdo by se válel u moře?
Cesta je cíl
Ford Fiesta ST jsem si zamiloval ještě než jsem vyrazil na cestu. Do zavazadlového prostoru jsem bez problému uložil bagáž na čtyři dny a sedadlo řidiče je dobře tvarované na tělo, umí podržet, ale není obtížné do něj nastupovat. Zároveň má interiér na všechny důležité úkony klasická tlačítka a už ve standardní výbavě jsou prvky, které by mě v dnešní době snad už nenapadly.
Tak třeba automatickou klimatizaci, vyhřívané přední sklo, dešťový senzor, vyhřívaná přední sedadla, Apple CarPlay a audiosystém Bang & Olufsen s deseti reproduktory. Za tohle jsme si zvykli platit, ale Fiesta ST to má zadarmo. Nenapadla mě jediná věc, kterou bych v autě postrádal, a to jsem v něm strávil opravdu hodně času.
Do Švýcarska jsem zpočátku zvolil klasickou trasu, tedy po německé dálnici přes Mnichov. Za Německem jsem ale opustil dálnici a najel na okresní cesty Rakouska a Lichtenštejnska, abych si načetl trasy na další autovýlety. Našel jsem toho poměrně dost. Stejně jsem postupoval i ve Švýcarsku, takže mi celá trasa nakonec zabrala přes osm hodin včetně třech přestávek.
Jasně, protáhnout se je základ, ale u mě byl spíš problém se sezením. Po čtyřech hodinách už mi přišel přední sedák jako kámen, opustil jsem ideální řidičskou pozici a začal se v autě všelijak šmrdolit. Přestávky tak byly více než nutné. V Česku jsem jel 130 km/h, Německo jsem držel většinou na 150 km/h a zbylé okresky kroužil podle profilu, tedy někdy střídmě, jindy jako ďábel.
Vyjma lehké vady na kráse se sezením, kterou autu tak úplně nezazlívám, protože na tohle používání není malý hatchback moc stavěný, jsem měl Fiestu ST čím dál radši. Dalším důvodem byla spotřeba. Z Hořovic jsem vyjel s plnou nádrží a tankoval jsem na Rozvadově (klasika). 605 kilometrů jsem zdolal se spotřebou 6,8 l/100 km.
Vrčí, ale jede!
Aktuálnímu Fordu Fiesta ST se zazlívá umělý zvuk z reproduktorů ve sportovním režimu. Upřímně mi vůbec nevadil a po čase jsem ho přestal vnímat. Ocenil jsem spíš, že je motor při běžných podmínkách velmi dobře odizolovaný od kabiny stran vibrací. Typický tříválcový ryk samozřejmě má, ale sportovní výfuky mu hodně pomáhají v tom, abyste ho brali vážně a necítili se, jako kdyby auto někdo vykastroval.
Fiesta ST má totiž pod kapotou celohliníkový agregát 1.5 EcoBoost s integrovanými výfukovými svody. Přechod na tříválec lidi dost pobouřil, ale věřte mi, že Ford to tak určitě nechtěl. Nebylo to tak, že ve Fordu přišel jednoho rána někdo s tím, že má revoluční nápad a dá do ostré fiesty tříválec. Někdo si tam prostě jenom uvědomil, že v emisích jedeme všichni a musíme se přizpůsobit.
A tak přišli s tímto elegantním řešením, které v 6000 otáčkách za minutu produkuje výkon 147 kW (200 koní). To je stejně jako u předchozí Fiesty ST200. Točivý moment 290 N.m je taktéž shodný, ale dorazí už v 1600 otáčkách. I přes menší motor je tedy novinka rychlejší. Abych to vyjádřil čísly, akcelerace z 0 na 100 km/h trvá 6,5 sekundy a maximální rychlost činí 232 km/h. Tu maximální rychlost potvrzuji.
U ostrého hatchbacku mi ale o tato čísla ani tak nejde. Důležité pro mě spíš je, jak motor reaguje a jak samotná akcelerace probíhá. A právě v tomhle mě Fiesta ST úplně dostala. Od 3000 otáček reaguje motor na plynový pedál jako rozdováděné štěně na hozený míček. Jeho agresivita a chuť, s jakou se pod plným plynem dere k omezovači (6500 otáček), mě prostě fascinuje.
Navíc jsou první tři rychlosti na šestistupňové převodovce relativně krátké, takže si i v běžných rychlostech užijete akční jízdu plnou dirigování mechanických částí vozu, než abyste třeba jen protahovali dvojku, jak to u některých aut bývá. S tímto vědomím si dal Ford hodně záležet i na samotné kulise řazení, která je velmi přesná a ani při ostrém zacházení se mi nestalo, že by se páka zadrhla.
Když už jsem u zacházení s pákou, tak se musím zastavit i u volantu. Na můj vkus má moc malých tlačítek a vůbec nerozumím tomu, proč je dole zploštělý. Klasický tvar by se sem hodil mnohem víc, ale chápu, že takový je teď trend i u aut, kde to není potřeba. Perforovaná kůže v oblastech úchopu je však jen přínosem a nic nemohu namítat ani proti průměru věnce.
Samotná pozice za volantem je díky dobře tvarovanému sedadlu téměř bez výhrad. Lepší bych si dokázal představit jen manipulaci s nastavením opěradla, které je opravdu špatně přístupné. K pedálům s hliníkovým povrchem nemám také nic negativního. Jsou dobře rozmístěné a pokud nemáte chodidla jako Levák Bob, budou meziplyny hračkou.
Zatím to tedy vypadá, že je Fiesta ST až na pár detailů opravdu výjimečně dobře udělaný ostrý hatchback, což by ostatně jen potvrdilo jeho úspěšnou čtyřletou kariéru. Jenže víte co? Ono je to s ním s každým dalším kilometrem ještě lepší. Tím se už dostávám k průsmyku Bernina, který má několik opravdu rychlých pasáží s krutou psychickou brzdou, čímž mám na mysli občasnou absenci svodidel.
No a snad nic nebudí respekt tolik jako volný pád v plechové krabičce. Provoz je na podzim naštěstí velmi řídký a když vyrazíte před západem Slunce, je průsmyk skoro váš. Píšu skoro, protože jsem velmi často potkával místní, kteří zde byli za stejným účelem jako já. Ostré projížďky průsmyku ve více lidech jsou báječné. Škoda, že většina místních neumí moc dobře anglicky a já mluvím italsky hůř než Aldo Raine v Hanebných panchartech. Nicméně zvednutým palcům u místní benzinky a zvoláním „Čéko, Bravo“ jsem rozuměl.
Ford Fiesta ST nemá po nastartování moc dobrou zpětnou vazbu od předních kol, ale ve sportovním režimu se to o dost zlepší. Zamiloval jsem si i přesnost a velmi rychlý převod řízení, kdy mezi krajními polohami volantu jsou jen dvě otáčky. V kategorii malých ostrých hatchbacků si přesnější řízení nevybavuji. Změny směru jsou okamžité. Kam pohnete volantem, tam auto ihned zatočí.
Velmi dobrý je i chod brzdového pedálu, nicméně dokázal bych si představit ještě lepší účinek. Při jízdách z Mořice na La Rösu je to totiž pěkný sešup, takže brzdy (a grip) jsou taky klíčové. Navíc brzdy začaly celkem rychle vadnout, ale při takto náročném užívání se jim vlastně ani nedivím. Stejně by to ale byla první věc, kterou bych jako majitel vyměnil za aftermarket.
Vraťme se ale k již nakouslému gripu. Fiesta ST našlapuje na silnici pomocí 18palcových hliníkových kol. Jsem moc rád, že na nich byly výborné pneumatiky Michelin Pilot Sport 4. Jejich grip je skutečně famózní, ale ještě více se mi líbí, jak auto pracuje s podvozkem. Když to totiž do zatáčky pošlete vyloženě „na srdíčko“, je hrana nedotáčivosti opravdu daleko.
Místo nedotáčivosti se přední kola zaryjí do asfaltu a opravdu dlouho odmítají opustit trajektorii nasazenou volantem. Tím pádem se často stává, že Fiesta ST nadzvedne vnitřní zadní kolo. Hodně mě taky baví, že to není jen o fiestě. Když jsem na okruhu v Sosnové v SUV Ford Puma ST, které z fiesty vychází, projel zatáčku stejným stylem, udělalo to samé.
Pokračování 2 / 3
Bernina Gran Turismo
Závod jsem si užil. Protože jsem si trasu několikrát projel, přesně jsem věděl, kde stát, abych viděl to nejlepší. Diváky si získal především jezdec s restomodem Cyan Volvo P1800, který v jedné zatáčce dokázal auto udržet přes sto metrů v kontrolovaném smyku. Připomínám, že na horském průsmyku.
A do konce života budu vzpomínat na to, jak rozdovádění němečtí novináři utichli, přestali žvýkat svoje svačiny a ztuhli jako sádra, když se z dálky ozval nezaměnitelný ryk italského vidlicového šestiválce. Jeden Švédský fotograf vstal z fotící pozice a řekl: „Oh God, here she comes,“, a pak se to stalo. Projela kolem nás Alfa Romeo 155 DTM V6 Ti řízená Ronniem Kesselem. Ale o tom třeba někdy jindy.
Jedu domů
Mapa to ukazovala jasně. Byla by hloupost jet od Svatého Mořice domů po stejné trase, když stačilo popojet od ubytování třicet kilometrů a byl jsem v Itálii. No a stačilo projet Tirano, Grosio a Sondalo a dorazil jsem do Parco Nazionale dello Stelvio, tedy Národního parku Stelvio, kde je jen tak mimochodem jedna z nejslavnějších silnic světa - průsmyk Stelvio.
Vyrazil jsem z Bormia a dal si vlastně celý průsmyk až po Maso di Fuori. Stelvio je něco úplně jiného než Bernina. S velkým autem to tady musí být naprostá tortura a jediný úsek, který bych si dokázal v něčem větším užít, je pár rychlých zatáček na vrcholu před Casa Cantoniera. Stelvio je plné na sebe nasekaných vracáků, minimem místa na předjíždění a ne příliš lákavého povrchu.
Já měl štěstí, protože nebylo hezké počasí. Letní turisté tak byli dávno v teple domova a lyžaři měli ještě dva měsíce na zkoušení přezkáčů. A hlavně jsem měl malý ostrý hatchback s klasickou ruční brzdou. Jezdit tady s tímhle autem byla neskutečná zábava. Vlastně jsem ani nevěděl, co dělat dřív. Jestli zastavit, kochat se a fotit, nebo jezdit.
Opět se totiž musím vrátit k nastavení podvozku, který vám mile rád dovolí projíždět zatáčky se skluzem zadních kol. Rozhodit si auto před zatáčkou volantem je díky rychlému převodu snadné a velmi rychlé, nepotřebujete skoro žádný prostor a díky čtyřmetrové karoserii a krátkému rozvoru se bavíme o přetáčivé zábavě opravdu „na pětníku“. A to se na Stelviu hodí.
Velmi ostré vracáky, kde byste s velkým a silným autem najížděli nanejvýš opatrně a dávali si taky bacha, aby vám zvlněná silnice neostrouhala přední splitter, se Fiesta ST chová jako malá zběsilá mrška. Světlou výšku má v pohodě a ani ve sportovním režimu mi auto nepřišlo nepohodlné. Při běžném cestování budou ale sedmnáctky samozřejmě komfortnější.
Auto není nijak výrazně tuhé, ale celkově spíše hravé a více než seriózní sportovní náčiní se chová jako auto pro čistou zábavu. Odsekávání setinek na okruhu by mu prostě neslušelo, zato tohle je pro něj jako dělané. S jeho hravostí a velmi agresivním motorem bych však jako další nezbytnost bral příplatkový samosvorný diferenciál. Na výjezdech ze zatáček se mi s ním fungovalo báječně a na celkovém projevu testovaného auta měl značný podíl.
Abych ale jen nechválil, tak mě Fiesta ST uměla i pěkně trápit. Motor 1.5 EcoBoost má totiž v běžném režimu funkci vypínání jednoho válce, takže se z něj při nízkém zatížení stane dvouválec. Jak jsem tedy psal o příjemném projevu motoru, tak to bylo s jedním velkým ale. Přiznám se, že jsem o této funkci nevěděl, takže když se to poprvé stalo, myslel jsem si, že se s motorem něco stalo.
Neznatelné to tedy opravdu není. S chodem na dva válce se nese nepříjemný akustický projev a při lehké akceleraci či držení konstantní rychlosti na rovince jsou cítit i vibrace do pedálu. Na cestu do práce to asi tolik nevadí, ale na takto velké dlouhé je to vyloženě otravné. Start třetího válce navíc není okamžitý, ale přichází s lehkým zpožděním.
S Fordem Fiesta ST jsem najel celkem 2013 kilometrů s průměrnou spotřebou 7,7 l/100 km. To je na cestování po německé dálnici, překonávání horských průsmyků a velkým podílem sportovní jízdy snad až neuvěřitelná hodnota. Mé počáteční obavy o nádrži na pouhých 42 litrů benzinu se tak rychle rozplynuly. Stačily mi necelé čtyři nádrže.
Fiesta ST na fotografiích stála i se všemi příplatky 696.400 Kč a je to naprosto v pořádku. Bez příplatků by vyšla na 622.900 Kč. O to víc mě těší, že faceliftová verze nestojí o moc víc. Ke konci října zveřejnilo české zastoupení ceny a nová verze je za 630.900 Kč. Pořád se tedy s porcí příplatkové výbavy budete pohybovat okolo 700.000 Kč. Volkswagen Polo GTI na této částce začíná...
Pokračování 3 / 3
Závěr
Fiesta ST dokázala to, co se povedlo jen málo autům. Přišla na trh, navíc s hendikepem, a když teď její první verze odchází, zanechala automobilový svět lepším místem. Svými schopnostmi a hravostí se stala novým etalonem. Když vyjde nový malý ostrý hatchback, ptáme se, jestli je lepší než Ford Fiesta ST. A to si myslím mluví za vše.
Jednou budeme na tříválcovou (a občas i dvouválcovou) Fiestu ST nostalgicky vzpomínat. Ale dnes se ještě do dobrých aut pořád lije benzin, tak si jedno takové kupte, dokud můžete. A v poměru toho, co za své peníze u tohoto auta získáte, je Fiesta ST naprosto skvělý kup. Ale třeba, až nám v redakční garáži zaparkuje Hyundai i20 N, ten názor ještě změníme.
| Ford Fiesta ST: Souhrn cen |
| Základní cena vozidla |
324.900 Kč (1.0 EcoBoost Trend/55 kW) |
| Cena s testovaným motorem a výbavou |
622.900 Kč (1.5 EcoBoost ST 3dv./147 kW) |
| Cena testovaného vozidla |
696.400 Kč (1.5 EcoBoost ST 3dv./147 kW) |
Technické údaje: Ford Fiesta
Rok • stupeň výbavy
2021 • ST Plus
Počet válců/ventilů na válec • rozvod
3/4 • DOHC
Typ motoru • zdvihový objem
zážehový • 1 497 cm3
Vrtání • zdvih
84,0 mm • 90,0 mm
Nejvyšší výkon
147 kW (200 koní)
Nejvyšší výkon při otáčkách
6 000 ot/min
Nejvyšší krouticí moment
290 Nm při 1 600 až 4 000 ot/min
Zrychlení z 0 na 100 km/h
6,5 s
Nejvyšší rychlost
232 km/h
Převodovka: způsob řazení • počet stupňů
manuální • 6 stupňů
Zákl./max. objem zavazadlového prostoru
311 l • 1 093 l
Objem palivové nádrže
42 l
Hmotnost: provozní • celková
1 283 kg • 1 655 kg
Prům. spotřeba: město • mimo • komb.
7,6 • 5,1 • 6,0 l/100 km
Rozchod kol: vpředu • vzadu
1 506 mm • 1 467 mm
Rozměr pneumatik
205/45 R17
Rozměry: délka × šířka × výška
4 068 × 1 735 × 1 469 mm
Sériová výbava: 18“ kola z lehkých slitin, automatická klimatizace, LED světlomety vpředu a vzadu, tempomat s omezovačem rychlosti, zadní parkovací senzory, 8“ obrazovka multimediálního systému navigace, audiosystém B&O s deseti reproduktor, přední sportovní sedadla Recaro s vyhříváním, tříramenný sportovní a vyhřívaný kožený volant, specifická přední maska a nárazníky, elektrický posilovač řízení s variabilním účinkem
Volitelná výbava: metalický lak karoserie modrá Performance (12.700 Kč), sada Performance (26.000 Kč; mechanický samosvorný diferenciál, systém Launch Control, světelná indikace řazení), sada Assist Plus (14.800 Kč; hlídání mrtvého úhlu, zadní parkovací kamera, rozpoznávání dopravních značek, inteligenční omezovač rychlosti atd.), přední LED světlomety (20.000 Kč)