Kapitoly článku:
Za volantem
Mírně modernizované palubní desce vévodí hodnotně a decentně působící leskle černé obklady. Každý dotek prstu na nich sice zanechá otisk a je na nich vidět i sebemenší zrnko prachu, přesto to celé vypadá lépe než v dobách, kdy Ford do bohatěji vybavených verzí hrnul mračna matového chromu. Jeho použití se nyní omezilo jen na detaily.
Pracoviště řidiče je účelné, přesto celkem originální
Pracoviště řidiče je vhodně rozvržené a bohatě vybavené, a že nesedíte v autě o třídu větším, to si uvědomíte hlavně v těsném kontaktu pravého loktu s loktem spolujezdce. Volant padne skvěle do ruky, nicméně výstupky v místech palců jsou bohužel stále podivně zploštělé. Před volantem se nachází jednoduchý přístrojový štít s otáčkoměrem vlevo, tachometrem vpravo, palivoměrem dole a displejem nahoře.
Změnilo se tvarování středové konzole
V tomto displeji se zobrazují informace počítadel ujeté vzdálenosti, palubního počítače a teploměru chladicí kapaliny. Nová středová konzole nese přepracované ovládání rádia a ostatních komfortních soustav, jež nyní působí přehlednějším a logičtějším dojmem. Tlačítka jsou sice malá, ovšem mají dostatečné rozestupy. Hlavní otočný ovladač je ale poměrně vysoko a řidič se k němu musí dost natahovat.
Osvětlení interiéru je velmi příjemné
V horní části palubní desky najdeme účinně stíněný barevný displej obsahující ovládání soustavy Ford Sync, jejíž součástí je i nouzové volání Emergency Assist. Displej je ve většině režimů čtyřřádkový, a i když mnohá konkurence nabízí displeje větší, tato Fiesta se rozhodně nemá zač stydět. Odkládacích prostor je na předních sedadlech dost (zvláště v oblasti středové konzole), nicméně vzadu nedáte nikam nic, dokonce i dveře postrádají kapsy.
Displej multimediální soustavy je dobře stíněn
Zkoušený vůz byl opatřen příplatkovou sadou osmi „HiFi“ reproduktorů, přesto nás rádio kvalitou své produkce neoslnilo. Co se nám ale líbilo hodně, to byla práce se světlem na palubě. Celá palubní deska je podsvícena příjemným nazelenalým světlem, podlaha před předními sedadly má vlastní osvětlení a na středové konzole a na palubní desce před spolujezdcem září efektní rudé prvky.
Hbitý a rychlý
Pozici za volantem najdete díky všestranné seřiditelnosti sedadla i volantu snadno a ještě před rozjetím oceníte velmi dobrý výhled kolem vozu. Posilovač řízení je sice pro svižnou jízdu až příliš účinný, ovšem při parkování ve městě jej jako když najdete. Ačkoli řízení nenabízí výraznější kontakt řidiče s předními koly (určité zlepšení jsme ale přeci jen zaznamenali), vyniká velmi strmým převodem, což využijete nejen při proplétání se hustým městským provozem, ale také při rychlejší jízdě zatáčkami.
Podvozek je i přes jistou změnu nastavení stále poměrně tvrdý, ale s běžnými nerovnostmi si poradí bez problémů. Rázy od vozovky tlumiče účinně filtrují a zadní kola odskakují až při velmi agresivním způsobu jízdy. Karoserie se však výrazněji nenaklání ani v zatáčkách, ani při brzdění či akceleraci. Nástup brzdného účinku odpovídá výkonu motoru a kategorii vozu, ani prudké brzdění v zatáčce vůz nevyvede z rovnováhy. Fiesta je překvapivě stabilní i při dálničních rychlostech.
Asi nejvíce jsme byli zvědavi na novou pohonnou jednotku. Tříválcový „litr“ je nejmenším z rodiny agregátů Ford EcoBoost a pod kapotu Fiesty se dostal teprve loni v souvislosti s její modernizací. Chod motoru sice tříválcovou konstrukci nezapře, ale i přes absenci vyvažovacích hřídelů je překvapivě kultivovaný (namísto nich má speciální nevyvážený setrvačník). Nenašli jsme žádnou oblast otáček, v níž by výrazněji vibroval nebo házel.
Dynamický motor
Velmi slušná je také jeho akustická izolace, jak je ostatně vidět i z tabulek naměřených hodnot, třeba na volnoběh není motor takřka slyšet. Použití samočinné převodovky poněkud komplikovalo podrobnější zkoumání výkonových charakteristik motoru, ale dvouspojková skříň PowerShift nabízí na levé straně hlavice voliče tlačítka pro manuální řazení.
Tříválec EcoBoost postrádá izolační víko, přesto je ale dobře odhlučněn
Průběh točivého momentu motoru 1,0 l EcoBoost je plynulý, s výrazným tahem lze počítat už pod hranicí 1 500 ot./min. a odezva na sešlápnutí plynového pedálu prakticky chybí. Svůj podíl na tom má jistě i mimořádně malé, integrované turbodmychadlo (na tomto motoru je vlastně malé úplně všechno…) umístěné v úrovni hlavy válců. Jeho reakce na potřebu rychlého zrychlování jsou tak minimální, jen pro zajímavost: při plném zatížení turbína dosahuje až 250 000 ot./min.!
Šestistupňová dvouspojková převodovka PowerShift si s motorem dobře rozumí, změny převodů jsou hladké a s ohledem na dostatek točivého momentu v celém spektru provozních otáček skříň zbytečně nepodřazuje. Řízení převodovky se rychle a adekvátním způsobem přizpůsobí aktuálním požadavkům řidiče, přesto je pro svižnější jízdu vhodnější měnit převody manuálně. V takovém případě ale letí vysoko převysoko...